Print this page

Šedesát let od založení internátu pro české děti

  • Posted on:  neděle, 23 březen 2014 00:00

Friday, 23 April 2010 ČESKÝ INTERNÁT PŮSOBIL PĚT LET
Po otevření české sedmiletky v Daruvaru 6. září 1949, první v celém okolí, nastal problém, kam umístit školáky, kteří ukončili čtyřleté školení ve svém rodišti, a ve snaze dál se vzdělávat, přišli do Daruvaru. Šlo o školáky z Mezurače, Lipovlan a Starého Petrova Sela, z okolí Hrubečného Pole a dalších osad, kteří neměli vhodné autobusové spojení s Daruvarem. Ve městě byl chorvatský internát, ale ten byl přeplněný.

Českým dětem byla nabídnuta jen tři místa, a to jen z území okresu Daruvar. Proto se učitelé české sedmiletky v čele s jejím prvním ředitelem prof. Frantou Burianem rozhodli založit internát. Okresní správa Daruvaru poskytla šedesát tisíc dinárů, a díky angažování učitelky Marie Řehákové, zaměstnankyně úřadu ministerstva osvěty, byla pro internát uvolněna znacionalizovaná budova České besedy Daruvar, v níž byla před druhou světovou válkou Prokůpkova hospodářská škola s internátem. Za prvního správce internátu, který se od letních prázdnin roku 1950 začal upravovat, byl jmenován Miloš Šidák ze Záhřebu, který před tím pracoval jako učitel v Mezurači a v Končenicích.
Miloš Šidák byl dobrý pedagog a za jeho řízení působil internát úspěšně. Ubytování v něm našly děti ze vzdálenějších osad, které ve válce zůstaly bez jednoho nebo obou rodičů, anebo pocházely z méně majetných zemědělských a dělnických rodin. Mezi prvními pětatřiceti chovanci Českého internátu v Daruvaru bylo po pěti žácích z Hercegovce, Starého Petrova Sela a z bosenské Nové Vsi, devět z Dežanovce, tři z Uljaniku, po dvou z Lipovlan a Kreštelovce, po jednom z Mezurače, Pavlovce a z několika dalších osad. Pravidla života v internátu byla přísná. Vstávalo se o šesté hodině ráno a po vyučování a po obědě byly doučovací hodiny. Po večeři v 17 hodin byly dvě hodiny k zábavě, a pak už se šlo spát. Výsledkem bylo, že „mnohý z chovanců přibral jen během jediného měsíce dva a někteří i dva a půl kilogramu“.

Po roce nastoupil na místo správce zkušený pedagog Antonín Schejbal, který předtím pracoval v Osijeku. Také za jeho řízení internát prosperoval. Problémy nastaly, když měly dětské výchovné ústavy financovat okresy a obecní správy. Jako první začala finančně pomáhat Česká beseda Daruvar, Jednota vyzývala čtenáře, aby internátu poskytli finanční prostředky a potraviny. Koncem roku 1951 se Jednota ptá: Udržíme si internát? V Jednotě pak najdeme informaci, že po padesáti dinárech zaslalo např. pět sourozenců z rodiny Nedělovy ze Slavonské Požegy. Franta Lajter z Dežanovce daroval 1470 dinárů. Přesto se situace zhoršovala. Cena za ubytování v internátu stoupla téměř dvojnásobně a v r. 1954 dosáhla tří tisíců dinárů měsíčně. Mnozí rodiče, zejména zemědělci bez stálého měsíčního příjmu, platili v naturáliích – moukou, brambory, dřívím aj. Přesto počet chovanců klesl na devatenáct. Postupně v něm dětí ubývalo a po prázdninách roku 1955 internát navždy zavřel dveře.
V Českém internátu v Daruvaru pobývaly desítky krajanských dětí. Mnozí ještě žijí. Doufáme, že mají na pobyt v něm hezké vzpomínky. Patřím také mezi ně a rád si na ta léta vzpomínám. Bylo by hezké, kdyby o tom napsal někdo z pamětníků. K. Bláha/vd, archiv

Read 563 times