Není to ale poprvé, že se potkává s tematikou Čechů v zahraničí. Magisterskou práci dělal totiž v historickém ústavu a zabýval se jednou českou vesnicí v Srbsku. „Krajanskou problematikou a českými menšinami se vlastně zabývám dlouhodoběji. To mě postupně zavedlo i do Chorvatska, kde jsem se také chtěl seznámit s českou krajanskou komunitou,“ řekl nám M. Pavlásek.

Pro svou disertaci studoval v daruvarském archivu záznamy z dvacátých a třicátých let, které srovnával se současnou situací. „Tuto disertaci plánuji napsat během příštích tří let,“ říká M. Pavlásek, a dodává, že existuje další důvod jeho návštěvy Chorvatska. „Jde o můj zájem o evangelické komunity v zahraničí, které zakládali evangelíci z českých zemí. Proto mě zajímají osudy českých evangelických komunit v Chorvatsku. Mezi ně patří například Bjeliševec, kde evangelický sbor funguje dodnes, pak sbor Pleternica, Požega a Leňák-Uljanik.“
Na cestě za českými evangelickými komunitami Michal navštívil Srbsko, Ukrajinu a Rumunsko. Když srovnává podmínky pro život a úroveň zachování českých zvyků a identity zdůrazňuje, že všeobecně platí princip, že se stav zlepšuje směrem na západ, takže je na tom nejlépe Chorvatsko. „Tady funguje rada národnostních menšin, menšinoví poslanci ve sněmu, a spolky se svým svazem mají dlouholetou tradici, takže dodržují zvyky a pořádají slavnosti, jako jsou například dožínky, na které se chystám letos přijet. To je dáno i tím, že třeba zdejší komunitu spojuje s majoritou stejné náboženství, že obě komunity jsou převážně katolické, což třeba o Srbsku, Rumunsku a Ukrajině nelze říci.“
Když jde o materiál pro jeho disertaci, Michal říká, že našel v krajanském archivu všechno, co očekával. „Musím poděkovat panu Karlovi Bláhovi, kterého jsem právě dneska potkal, za velmi dobrou domluvu, a zvlášť historiku doktoru Václavu Heroutovi, za velmi rychlé a dobré jednání. Musím říct, že jsem byl překvapen zaprvé materiálem, který se zde dá najít, jak jeho kvantitou, tak i kvalitou. Právě mám před sebou noviny Jugoslávští Čechoslováci, které vycházely v meziválečném období, v nichž je spousta zajímavých věcí. Já ale mám pouze tři dny na studování všech materiálů, což je při té kvantitě naprosto nemožné. Proto si všechny materiály – noviny, články, knihy, fotím a nesu domů, a všechno to budu zpracovávat delší dobu.“ M. Pejić/mp

JAK MŮŽE ZAČÍT VÝZKUM ČESKÉ MENŠINY V CHORVATSKU
Několik příjemných dnů v Daruvaru a Bjeliševci
Rád bych se v následujících řádcích se čtenáři časopisu Jednota podělil o své dojmy z velmi zajímavých okamžiků prvních dnů mého výzkumného pobytu v Chorvatsku. V rámci několikaletého zájmu o české enklávy v zahraničí (zejména ve východní a jihovýchodní Evropě) mne kroky, nesené motivací nalézt odpovědi na některé, dle mého názoru důležité otázky spojené s minulostí české menšiny, zavedly do Rumunska, Ukrajiny a Srbska, a nyní i do Chorvatska. Především mám v plánu studovat utváření české národní identity, při jejíž konstrukci nemalou roli sehrálo působení krajanských institucí po první světově válce.

,V rámci několika předvýzkumů (především ve vesnici Bjeliševac) a poté na krajanském festivalu v Praze minulého roku, jsem měl čest seznámit se s mnoha krajany. Právě mezi bjeliševeckymi jsem nalezl spoustu přátel, za což jsem jim nesmírně vděčný. Mám na mysli také pozvání absolvovat s nimi cestu na Den české kultury do Prijedoru v Bosně.
Ještě před samotným plánovaným příjezdem z Čech se mi naskytla možnost absolvovat cestu s kazatelem pro evangelické sbory ve východní Evropě Petrem Brodským. Mnohé společné výjezdy se staly jakousi hezkou tradicí, která, jak je mým přáním, bude pokračovat. V Daruvaru se nám dostalo krásného kulturního zážitku na školní besídce základní školy. Představení žáků nás nejen roztleskalo, ale i rozezpívalo. Herecké výkony některých byly také minimálně na dětského Oskara.

Další den jsme již měli namířeno do Bjeliševce, odkud jsme vyrazili k Prijedoru. Cestou se hrálo a zpívalo a opět jsem měl pocit, jako bych byl jeden z Bjeliševeckých. Často mi problesklo hlavou, jak málo české písně znám. Vždy si říkám, že se je pečlivě začnu učit... Jako balzám na duši působilo po čtyřhodinové cestě přivítání v České besedě Prijedor, kde jsme byli svědky velmi podařeného a vtipného divadelního představení Slavonskobrodských. Následovala cesta k centru města a krojovaný průvod účastníků. Zpívalo se, tancovalo, ani déšť nevadil. Vrcholem byl společný zpěv Té naší písničky české. Večerní program zahájil místní starosta a zástupkyně českého velvyslance Jana Stará. Vystoupili pěvecké sbory Prijedor, Lipovlany, Mačino Brdo, Bjeliševac, Prekopakra, Banja Luka, Slavonský Brod. Mezinárodní zastoupení zajistil taneční soubor příslušníků italské menšiny v Bosně a dětský taneční soubor ukrajinské menšiny z Prnjavoru. Všechny zvedli ze židlí jak temperamentem, tak vynikající choreografii. Na závěr zahrála cimbálová muzika Burčák z Uherského Brodu z jižní Moravy. K tanci a poslechu hrála výborná skupina Bohemie z Kaptola pod vedením bjeliševeckého Gorana Hrušky, která tanečníky pustila z parketu až po půlnoci.

Do Bjeliševce jsme dorazili až nad ránem, přesto (nebo právě proto) jsem měl ze Dne české kultury v Prijedoru skvělý pocit. Vstával jsem s pocitem, ze mi české písně dosud hrají v uších. Klidu na duši přidala dopolední bohoslužba kazatele Petra Brodského v místním evangelickém shromáždění, po kterém se svou spolucestující Alicí (pracovnicí Českobratské církve evangelické v ČR) vyrazil zpět do Kladna, kde jeho cesty k zahraničním evangelickým sborům ve východní Evropě začínají.
Mně nyní čeká výzkum, musím ale poděkovat Bjeliševeckým za krásné přátelské přivítání, za možnost zazpívat si s nimi české písně, i za možnost nějaký čas mezi nimi pobýt. Michal Pavlásek