ZÁHŘEBSKÝ JETELÍČEK ZKOUŠÍ NOVÉ TANCE
Když tanec spojuje různé kultury
Tanec je jednou z nejkratších cest k radosti, napsala spisovatelka Vicki Baumová. Totéž si mysleli členové taneční skupiny České besedy Záhřeb Jetelíček ve čtvrtek 15. dubna na své zkoušce. Měli k tomu zvláštní důvod – přivítali totiž hosty ze Studentského kulturně uměleckého spolku Ivan Goran Kovačić, přesněji jejich rekreační skupinu pro mezinárodní folklór, s níž měli společnou zkoušku.
Rekreační skupina pro mezinárodní folklór tradičně organizuje kurs mezinárodního folklóru. Poslední vedli Linda Tsardakasová a Klaus Grimm z Německa. Kursu se zúčastnily i dva páry Jetelíčku a přišli z té události velmi nadšeni. Skupina působí dvacet pět let a má „zásobu“ dvou set tanců z různých konců světa. O uvedené množství se kromě učitelů z Německa stará také světoznámý učitel Yves Moreau z Kanady.
Se souborem Ivan Goran Kovačić má Jetelíček zvláštní vazbu. Jedna z vedoucích zmíněné skupiny byla Jasna Šoljanová-Barbićová, která byla před deseti lety mezi zakladateli Jetelíčku. Dnešní vedoucí je Rajka Veverková, která přichází do České besedy každé pondělí s ještě několika členy své skupiny na kurs společenských tanců, jenž zase pořádá besední sekce Polka.
Hosté nám předvedli tance z Bulharska (Loveško, Kopanica a Dajčevo), z Francie (Aeroplane), z Izraele (Nitzanim) a ze Slovenska (Horehronský čardáš). Také naše tanečníky naučili několika tancům: ze Švédska Engloise, z Francie Avant 2 deux traverse a valčík Goloise.
Ve velkém sále Českého národního domu se potilo čtyřicet tanečníků, ale s úsměvem na tváři. Hosté ukazovali kroky a domácí se snažili co nejlépe je správně opakovat a zatančit celou choreografii. Všimli jsme si, že každá oblast má jinačí prvky a že není jednoduché naučit se tancům z jiných zemí, i když, jak se domníváme, „máme v nohou hodně tanečních kroků“. Po zkoušce jsme se krátce pobavili při šťávě a pivečku. Domlouvali jsme také příští společnou zkoušku u nich, přičemž bude jejich taneční repertoár obohacen o několik českých tanců. Tanec, přesvědčili jsme se, spojuje různé generace a kultury. Pro Jetelíček to bylo taneční občerstvení a nejkratší cesta k radosti pro všechny přítomné tanečníky. Lýdie Muťková

LIPOVLANY - NOVÝMI TANCI DO RIJEKY
Taneční skupina České besedy Lipovlany se poprvé s novou taneční choreografií, kterou skupina získala vloni od českého choreografa M. Brtníka, představí 29. května v Rijece. Vystoupí s ní na letošních dožínkách. Kromě taneční vystoupí i pěvecká, hudební a recitátorská sekce. Po celovečerním programu bude hudební skupina České besedy Lipovlany Staří kocouři hrát k dobré náladě a tanci. Riječané by měli oplatit Lipovlanským návštěvu 30. října a vystoupit s programem a divadelní hrou, kterou letos uvedli na krajanské divadelní přehlídce.
V Lipovlanech se připravují na pořádání obnovených Lipovlanských setkání. Česká beseda je členkou organizačního výboru, který jednal se členy obecního výboru, představiteli Svazu Čechů, poslankyní Z. Čuchnilovou a sisacko-moslavinskou župankou M. Lovrićovou-Merzelovou. Finanční prostředky zajistí Županství sisacko-moslavinské, o patronát byl požádán prezident I. Josipović. M. Knížek

MILÉ SETKÁNÍ S TANEČNÍKY V JAZVENIKU
V čase velikonočním jsem měla příjemnou příležitost setkat se s tanečníky z České besedy Jazvenik. Přijela jsem za nimi v sobotu 3. dubna kolem desáté hodiny. Hned na začátku jsem byla velmi mile překvapena. Před místním domem na mě čekalo dvanáct mladých lidí - šest chlapců a šest dívek ve věku kolem osmnácti let. „A pak že mladí nemají zájem o tanec!“ Když mám vymýšlet choreografii, ať už pro děti či dospělé, chtěla bych se s nimi nejprve seznámit. Poznat se s nimi, zjistit, co umí, s čím potřebují pomoci a hlavně odbourat jejich stud. Dopoledne jsme si pohovořili s paní Marií Vaškovou o chystaných dožínkách a o tom, jakou mají představu o svém vystoupení. Potom, co si tanečníci udělali rozcvičku na zahřátí, předvedli mi dva tance, se kterými vystupují. Poslechla jsem si i jejich zpěv. Nikdy bych nevěřila, že když po nich budu chtít, ať zazpívají jednu českou a jednu chorvatskou píseň, že si s tou chorvatskou budou tolik lámat hlavu. Následovala taneční rozcvička. Potřebovala jsem totiž zjistit, jak na tom jsou tanečníci s tanečními kroky.
Na oběd jsem byla pozvaná k Vaškovým, i u nich bylo o čem si povídat. Probrali jsme starosti i radosti a jistě bychom toho navypravovali ještě mnohem víc, ale bylo třeba dál pracovat s tanečníky. Abychom si po obědě trochu odpočali, rozhodla jsem se, že si zazpíváme. A tak jsme se vrhli do učení písničky Holka modrooká. Na začátku mi skoro všichni říkali, že nemluví česky, potom, že se bojí, že nemluví dobře a nakonec zpívali přes celé hřiště českou písničku - a jak jim to šlo! Opravdu mě mile potěšili, hlavně, že se přestali stydět a snažili se být co nejlepší. Ještě před odjezdem jsem se podívala, jak jim jde tančení v páru, a vyzkoušeli jsme některé taneční prvky, které chci zapojit do chystané choreografie. Z Jazveniku jsem odjížděla velmi spokojená. Bylo vidět, že tito mladí lidé mají chuť a vůli něco dělat. Jen potřebují podporu, aby věděli, že se rozhodli správně a že tancování za to stojí. Všem Besedám, které mají alespoň hrstku mladých lidí, přeji, aby se jim všem dařilo dobře a aby je chuť a nadšení neopouštěly. Miluše Brůžová