Se svými tanečními, rytmickými, hereckými a pěveckými výkony se přišli ukázat a pochlubit děti ze Základní školy Josefa Růžičky z Končenic (mladší a starší taneční skupina), z České besedy Velké a Malé Zdence (dvě skupiny tanečníků souboru Vodička), děti ze Základní školy Pehlin z Rijeky, chovanci dětského domova I. B. Mažuranićové z Lovranu a na neposledním místě i organizátoři – skupina Ráčkové z České besedy Rijeka. Přestože po ruce byli mnozí členové rijecké Besedy, za organizaci a bezvadný průběh celého festivalu se zasloužila především Vladimíra Marinkovćová, vedoucí Ráčků, které pomohla další členka rijecké taneční skupiny Rybičky, Táňa Ljubojevićová.
Vystupující skupiny se ostatním účastníkům a publiku představily svérázným způsobem – místo řečnění o sobě, své práci a úspěších, každá přinesla a vystavila plakát s fotografiemi nebo výtvarnými pracemi svých členů. A věřte mi, nevím, který z těch plakátů byl hezčí, poutavější a zajímavější. V hale rijeckého Českého domu tak vznikla jedinečná a nepřehlédnutelná výstava, která výstižně představila všechny účastníky festivalu.
Další překvapení čekalo na všechny před vstupem do velkého sálu, kde na jevišti probíhala festivalová vystoupení. Ráčkové nabízeli něco, co nikdo neočekával – svůj časopis. Na prvních třech stránkách časopisu Djeca Rijeci 2010 se vtipně představili samotní Ráčkové. Ostatních dvanáct stránek patří tvořivosti všech účinkujících. Jde o více než třicet příspěvků z pera dětí z Rijeky, Lovranu, Končenic a Zdenců. Děti psaly o tom, proč rády tančí, o lásce, zvířatech, avanturách, dracích a čarodějnicích, o svých snech, touze změnit svět... Jeden příspěvek poutavější než druhý! Nesmíme také zapomenout na krásnou a vkusnou, přestože finančně nenáročnou, grafickou úpravu tohoto dětského díla.
Po ukončení festivalového programu byly některé z prací v časopise odměněné „sladkými cenami“. Za svůj příspěvek v češtině Kdybych měla kouzelné sluchátko, získala odměnu Kristinka Finková z páté třídy, z mladších přispěvatelů posudkovou komisi nejvíce dojalo psaní Laury Palačinovićové z první třídy pod názvem Mirkec i ja a ze starších byla odměněna Linda Lovrinová za příspěvek pod titulem Tajna ljubav.
Festivalový program zahájili Ráčkové dvěma básněmi a jedním ze svých tzv. moderních tanců. Poté hosty a všechny přítomné přivítala předsedkyně České besedy Rijeka Fanynka Husáková a na jevišti se střídali hosté a Ráčkové.
Mladší taneční skupina z Končenic upoutala tancem Měla babka čtyři jabka a starší skupina tancem Na tý louce zelený. Následovalo zajímavé vystoupení žáků všech věkových skupin Základní školy Pehlin, kteří zpíváním, rytmikou a recitacemi představili jak souboj, tak i soulad dvou živlů – vody a větru. Ráčkové se v krátkých skečích ukázali i jako dobří herci a uchvátili i rytmickými výkony. Nejmladší tanečníci ze Zdenců zatančili pásmo Když jsem sloužil vojnu a moc jim to slušelo. Starší skupina Vodičky suverénně vládla jevištěm v tanci Okolo Hradce. Z Lovranu přišli zazpívat a recitovat jak ti nejmladší, kteří všechny dojali svým nenuceným chováním, tak i jejich "velcí" kamarádi a kamarádky, s kterými si výborně rozuměli. Ráčkové představili i své perfektně nacvičené nové moravské tance.
Následovalo udělení uznání vedoucím a sladkostí pro účinkující, ohodnocení literárních příspěvků a společné vystoupení všech účastníků festivalu v písní Najdraža Rijeko.
Po všem výborně chutnala večeře, občerstvení a vynikající koláče, které tentokrát napekly maminky Ráčků. Přátelé z Končenic a Zdenců se museli poměrně brzy vydat na dlouhou cestu do svých osad, Riječtí a Lovranští však ještě dlouho poseděli, besedovali, probírali zážitky a domlouvali si další setkání. Byl to krásný a nezapomenutelný den naplněný přátelstvím, porozuměním a radostí z výsledků obětavé práce pro všechny účinkující i jejich vedoucí. Kdo s námi nebyl, může opravdu litovat. S. Hercegová/sh