Jiřinka a Josef Machovi patří totiž mezi krajany, kterým velmi záleží na zachování tradic a zvyků v osadě. Svědčí o tom skutky – před patnácti lety stáli při obnovení spolku. Po založení Besedy se do jejího čela postavil Josef a dnes ji vede Jiřinka. Od samého začátku usilovali o vrácení místního kulturního Domu do majetku České besedy. Také díky jim ho Beseda dostala k trvalému užívání a oni byli při tom, když se renovoval. Je pro ně nemyslitelné, aby ve vsi, kde žijí většinou Češi, nežily české zvyky, proto je obnovují. O Besedu pečují jako o semínko, z kterého během let vyrostl strom, jenž plodí a každoročně se očekává bohatší úroda. Machovi jsou lokomotivou, hybnou pákou spolku. Bez nich se žádná akce neobejde. Jsou součástí prima party, která si jich váží.

„Oba jsme se narodili v Dolních Střežanech a chodili tady do školy,“ začali vyprávět. Jiřinka pak pokračovala v Daruvaru, Josef patřil k poslední generaci, která chodila do školy v Trojeglavě u Dežanovce, pak také pokračoval v Daruvaru. Oba ale zůstali v osadě a zařídili si v ní hospodářství. Svůj život zasvětili zemědělství. Více než třicet let měli vlastní slepičí farmu, ale protože se v poslední době produkce vajec a chov nosnic nevyplácejí, starají se už jen o pár kusů drůbeže, čtyři krávy, pár prasátek a několik ovcí s jehňátky. Dříve obdělávali dvacet pět jiter půdy, v poslední době mnohem méně. Mají ale rádi život na vesnici a také zvířata, kterých mají plný dvůr. Patří mezi ně i domácí miláčkové, house Banyna a jehňata, která dostala jména po jejich dětech – Renata a Jirka. Je jasné, že by ani Jiřinka, ani její manžel vesnici za město nevyměnili.

Jiřinka je v čele spolku teprve dva roky, a už je za ní vidět pořádný kus práce – na adaptaci a přístavbě kulturního domu, v divadelnictví a na obnovení starých tradic – stavění a kácení májů, pálení čarodějnic a organizování majálesů. V Dolních Střežanech se organizují maškarní průvody s tradičními českými prvky. V šedesátých a sedmdesátých letech je každoročně organizovali hasiči, pak se během domovinské války nekonaly. Až nyní Beseda tuto tradici spolu s hasiči opět oživila.
Dlouhá léta se Jiřinka stará o divadelnictví. „Vzpomínám si na sedmdesátá léta. Pod vedením učitelky Líby Ivanovićové jsme v roce 1973 hráli hru Madlenka z kovárny a v roce 1977 Nevěřící Tomáš. V té druhé jsme hráli oba,“ zavzpomínala. Skoro dvacet let je režisérkou a vedoucí divadelní sekce, a byla doba, kdy byla divadelní skupina jedinou aktivní besední skupinou. Když se v devadesátých letech sama ujala režie, přijížděl pomáhat český režisér Vladimír Dědek a později i Jan Strejcovský. Byla to pro ni i pro herce dobrá škola. Nejdříve pracovala se středoškoláky, nyní se k nim přidává střední a starší generace. Teď už má za sebou několik úspěšných sezón, z nichž každá je něčím zvláštní a nezapomenutelná. „Divadla se ve Střežanech hrávala od druhé světové války. Schází nám však dokumentace, která zmizela, když Slávek Toufar odešel do Lipiku. Potřebovali bychom ji pro zdokumentování tehdejší doby,“ dodala.
Machovi usilovali o to, aby se Dům ve Střežanech vrátil do majetku České besedy. Když ho získali k trvalému užívání, usilují o to, aby pobyt v něm byl adekvátní dnešní době, aby v něm bylo hezky. Šli příkladem a zaktivovali i ostatní. Za peníze z finančního příspěvku České republiky má nyní Dům ústřední topení, sanitární uzel, jeviště, nově přistavěnou kuchyň, která se bude postupně vybavovat potřebným nábytkem a přístroji. Plánují zastřešit vchod do Domu a vyasfaltovat parkoviště. „Županská menšinová rada nám v dubnu přispěla pěti tisíci kunami na pořízení bojleru do kuchyně. Nyní je radost zúčastnit se v domě i té sebemenší akce,“ pochvalují si Machovi. Na zvelebení domu se samozřejmě podílela celá vesnice. „S vesničany jsem moc spokojená. Každý udělal kus práce. Ženy napekly pečivo nebo pracovaly v kuchyni. U nás se lidé sejdou na každém programu, přestože je na poli a ve chlévech pořád dost práce. Byla bych ráda, kdybychom založili i taneční skupinu, kterou jsme ve Střežanech kdysi měli, ale ani letos z toho asi nebude nic. Alenka Vávrová se nabídla, že skupinu povede, ale není tu nikdo, kdo by děti naučil základním krokům,“ posteskla si předsedkyně.
Vedle péče o domácnost a vedle krajanské činnosti si Jiřinka ráda udělá čas na květiny, jimiž je obklopen celý dům. Převažují kaktusy, které, jak se nám pochlubila, často kvetou. A to je pak podívaná! Kromě toho ráda peče cukroví a dorty, kterými často pohostí své hosty, ale i divadelníky na zkouškách. Dříve se zabývala ručními pracemi, ale teď na ně nemá čas. „Josef plete košíky. Doma má už celou sbírku, od těch miniaturních až po větší,“ prozradila na manžela. A ještě něco: Josef umí udělat i klapačky a řehtačky, jejichž zvuk se hlavně v době Velikonoc rozléhá široko daleko kolem Střežan. Jen kdyby ve vsi bylo víc dětí, které by s nimi hrkaly.
Machovi jsou motorem Besedy, který ji žene kupředu. Bez podpory osadníků, kteří oběma věří, by to však nešlo. Díky jim za to. Vždyť aktivita obnoveného spolku je obohacením života ve vesnici a Dům je kapličkou pro veškeré akce. A. Raisová/ar a rodinné album

VROZENÁ LÁSKA K DIVADLU
„Když mi bylo v devadesátých letech nabídnuto předsednictví spolku, trochu jsem se toho bála. Pak jsem byla několik let jednatelkou,“ vzpomíná Jiřinka, která od loňského roku vede dolnostřežanskou Českou besedu. Manžel Josef byl společně s Miroslavem Jursíkem, Zdravkem Blažkem a Zlatkem Vávrou iniciátorem obnovy spolku v roce 1995, následující dva roky byl jeho předsedou.
Lásku k ochotnickému divadlu zdědili Machovi od svých otců. Josefův i Jiřinčin otec byli divadelníky a hasiči, maminky vařily, kdykoliv se ve vsi konala nějaká oslava.

JABLKO NEPADÁ DALEKO OD STROMU
Syn Darko pomáhá ve spolku hlavně tehdy, když je potřeba udělat něco fyzicky. Pracuje v daruvarské firmě SAB jako soustružník, i když je vyučený automechanik.
Dcera Renata Resová, která pracuje v mlékárně Biogal, se před deseti lety provdala do Lipovce, a hned se přidala k místním divadelníkům. První divadelní zkušenosti získala už jako středoškolačka pod vedením své matky. Jejími stopami možná půjdou i její synové. Devítiletý Patrik se rád účastní divadelních zkoušek ve Střežanech a už si vyzkoušel, jaké je to hrát divadlo. Sedmiletý Antonio a šestiletý Dominik na svou příležitost teprve čekají.