Oslava se měla konat na školním hřišti, nepřízeň počasí ji uzavřela do útulného sálu Českého domu.
Milými slovy vítala hosty v kolébce českého krajanského divadelnictví předsedkyně Besedy Drahuška De Bonová. Lipovecká výročí přišli oslavit předsedkyně Svazu Čechů a ředitelka daruvarské ústřední české školy Lenka Janotová, místopředsedkyně Svazu a ředitelka Jednoty Libuše Stráníková, tajemnice Svazu Jarmila Kulhavá, předseda české menšinové rady Damir Malina, předsedové školní a kulturní rady Svazu Ludmila Bláhová a Jaroslav Klubíčko, představitelé Českých besed Daruvar, Daruvarský Brestov, Končenice, Horní Daruvar, Sisak a Dolany, novináři Jednoty a Radia Daruvar. Předseda městské rady Daruvaru Bruno Marić blahopřál písemně.
O minulosti a přítomnosti pak vypovídali malí i velcí, slovem i ukázkou z činnosti. Zatímco Saňa Veltruská a Iris Stožická vyprávěly o činnosti a úspěších školy, děti místní jednotřídky její současnost ilustrovaly recitacemi, tancem, zpěvem i divadélkem. O dějinách Lipovce a Besedy mluvila Alenka Veltruská. Její slova, že se lipovečtí krajané snaží svým dětem předat to, co získali od svých rodičů, totiž svou potřebu pečovat o české dědictví a být činní na kulturním poli, doložily pěkným vystoupením taneční skupina Perličky a pěvecká skupina Lipovecká děvčata. Moderátorka programu Vlatka Šnoblová pak ohlásila hosty. Rozšafné tance končenických manželských párů vyloudily úsměvy na tvářích diváků, spolu s hornodaruvarskými zpěvačkami si mnozí z nich zazpívali a daruvarská Holubička si za svou muziku, tance i pěkný zpěv vysloužila silný potlesk.
Slavnost umocnila slova předsedkyně Besedy oslavenkyně a zároveň místní učitelka D. De Bonová. Poděkovala všem za pocit radosti, který je všechny naplňuje po dobře vykonané práci. Její zvláštní poděkování patřilo předsedkyni a tajemnici Svazu za veškerou podporu. Dojemné bylo blahopřání předsedkyně Svazu Lenky Janotové, která se vyznala ze své lásky k rodnému Lipovci a zavzpomínala na svá školní léta, i na práci lipovecké učitelky, herečky a režisérky. Stejně srdečná byla i blahopřání předsedy daruvarské české rady a představitelů přítomných Besed, kteří připomínali dobrou spolupráci s touto sice malou, ale svou činností a výsledky pozoruhodnou krajanskou osadou a jejím spolkem.
Divadlo, které v Lipovci představuje nezbytnou a neodmyslitelnou součást krajanského života, bylo představeno výstavou. Těšila se velkému zájmu návštěvníků. V druhé části večera, stejně slavnostní a veselé, patřilo hlavní slovo lipoveckým kuchařkám a jejich pomocníkům, kteří ve chvilce zaplnili stoly voňavými dobrotami. Při hře oblíbené muziky Poly a Musta se pak všichni společně bavili dlouho do noci. L. Stráníková/ls
PADESÁT PĚT LET ČESKÉ ŠKOLY
Od roku 1956 je v Lipovci obvodní česká škola, která hned od začátku sídlila v místním Českém domě. Zpočátku ji navštěvoval velký počet dětí, takže měla dvě oddělení. Vystřídalo se v ní jedenáct učitelek a tři učitelé: František Viktora, Jarmila Stojkovićová, Otýlie Knytlová, Dana Kovačićová, Vladimír Milde, Leonora Janotová, Libuše Sakařová, Libuše Ivanovićová, Ludmila Bláhová, Dubravka Plechová, Velimir Lalić, Dáša Kulhavá a Alenka Horáková. Od roku 1990 učí Drahuška De Bonová.
Letos je ve škole jedenáct žáků, dojíždějí sem i děti z Lipovce Majuru. Žáci se mimo jiné učí němčině, jezdí na výlety, účastní se terénní výuky jako žáci ve škole ústřední.
Děti se už ve škole připravují na práci v krajanském spolku. Rády tancují, recitují, zpívají a hrají divadla. Účastní se přehlídek Naše jaro a dětských písní, připravují školní besídku a mikulášský večírek, maškarní průvod. Bez nich, malých zaujatých diváků, se neobejde ani jedna divadelní přehlídka – tak se už od mládí učí milovat divadlo.
Díky finanční pomoci města má škola vyasfaltované hřiště, díky Svazu Čechů a pomoci České republiky jsou ve třídách nová plastová okna a nové parkety, škola je upravená a útulná. Navíc je, také díky sponzorům, vybavena dvěma počítači a různými didaktickými a multimediálními pomůckami. Je to zkrátka sice malá, ale moderní škola.
STO PADESÁT LET LIPOVCE – SEDMDESÁT PĚT LET BESEDY
Kolem roku 1860 založili čeští přistěhovalci nedaleko Daruvaru vesničku Luisendorf - Ljudevitino Selo, nazvané jménem hraběnky Luizy Jankovićové. Vesničané ji ale podle mohutných lip nazvali Lipovec. Po namáhavé práci se scházeli, četli knihy, zpívali a bavili se, sehráli dokonce divadlo.
Po první světové válce měli Lipovečtí spolu s muzikanty ze sousedních Podbor společnou kapelu, navzájem si pomáhali i při hraní divadel, která se uváděla v Lipovci v hostinci u Kalenských a na Podborech v hostinci u Zittů. Později si založili kapelu vlastní, a dokonce i tamburášský spolek.
Lipovečtí krajané byli v té době členy České besedy v Daruvaru, ale mládež si v roce 1935 založila Besídku venkovského dorostu. Prvním jejím předsedou byl Josef Dočkal, i v pozdějších letech obětavý spolkový pracovník. V té době se začal za vydělané peníze nakupovat stavební materiál na stavbu kulturního domu. Po druhé světové válce byla Besídka obnovena s novým názvem – Československá beseda: Byl to spolek mladých i dospělých. Jeho prvním předsedou se stal Adolf Hanzl. V roce 1953 se začalo se stavbou Českého domu. Každá rodina na stavbě odpracovala dvacet pět až čtyřicet hodin. Už v roce 1955 se v novém domě hrálo první poválečné divadlo a v roce 1956 v něm dostala místo nově založená česká škola. V roce 1997 byla díky finanční pomoci České republiky zahájena přístavba Domu a o tři roky později byl dům slavnostně otevřen. I dále se v něm však pracuje a postupně se v něm zlepšují podmínky, mimo jiné také díky dobrovolné práci členů spolku.
Dvakrát se v Lipovci organizovaly dožínky – v letech 1937 a 1962. V osmdesátých letech měla Beseda dechovou hudbu, nyní lipovečtí muzikanti hrají v daruvarské dechové hudbě.
Dnes má Česká beseda Lipovec taneční skupinu Perličky, pěveckou skupinu Lipovecká děvčata (od roku 2000) a divadelní skupinu.
DIVADLO JE LÁSKA A CHLOUBA
Divadlo se v Lipovci poprvé hrálo před sto dvaceti lety, v roce 1890, a bylo to první české divadlo na krajanském venkově. Truchlohra Mlynář a jeho dítě Ernesta Raupacha se líbila, a proto následovala další. Hrálo se s velkým nadšením, a dokonce i za první světové války. Po válce se hrálo v hospodě u Kalenských a později u Zittů na Podborech, kromě Lipoveckých, hráli i ochotníci z Horního Daruvaru.
První hra po druhé světové válce, To už je v krvi, se v režii Josefa Dočkala hrála „u Vávrů na díle“. Dále se pak hrála nejčastěji dvě divadla během roku, v létě v přírodě, v zimě ve mlýně nebo u Benáků v komoře, „kde bylo třeba vyklidit brambory, upravit jeviště, obstarat kulisy a po divadle vše nanosit zpět.“ Jezdilo se i na zájezdy.
Vydělané peníze se střádaly na stavbu Domu. Tím větší to byla sláva, když v roce 1956 hráli Lipovečtí na vlastním jevišti v nedokončeném domě. Následoval rozkvět divadelní činnosti. Režírovali hlavně Alois Janota a Josef Dočkal. Největším úspěchem v lipoveckém divadelnictví byly operety. Režírovali je nejdřív Jiří a potom Pavel Janota. Opereta Zmoklá slepice se hrála dokonce čtrnáctkrát. V období 1965-1975 byly populární babské bály, které pořádala Lenka Janotová.
Divadlo je pro Lipovec důležité také dnes, v posledních dvaceti letech také díky režisérce Drahušce De Bonové. Od roku 1994 je Lipovec hostitelem divadelní přehlídky Svazu Čechů.
Tím víc těší, že právě v jubilejním roce lipoveckého divadla byla zdejší divadelní skupina pozvána na festival chorvatského amatérského divadla. Jejich hra Společný byt autora Dragutina Dobričanina, jedna ze dvou nejlepších krajanských představení, byla i ve Stari Gradu na Hvaru velice dobře přijata.