PROGRAMY MĚLA NA STAROSTI PĚTICE REŽISÉRŮ
Příště s živou muzikou a bez not
S pěti osobami, které ve spolupráci s choreografy a vedoucími besedních folklorních a jiných skupin sestavily dožínkové programy a koordinovali tak vystoupení více než tisíc účastníků, jsme si dali schůzku necelý týden po dožínkách. „Každý den jsme vlastně spolu, jako bychom se nemohli rozloučit,“ řekli nám. Přiznali se, že pociťují únavu a že se těší na dovolenou, ale o dožínkách povídali rádi.
Jitka Janotová Doležalová a Tomislav Doležal režírovali sobotní slavnostní dožínkový program, Željka Zadrová, Ludmila Bláhová a Elenka Podsedníková se společně postaraly o režii a průběh nedělních programů v parku, na náměstí a na školním hřišti. Ve stejné sestavě se starali o dožínkové programy také o posledních dožínkách přede dvěma lety. O tolik to pro ně bylo jednodušší. „Nejdřív jsme dlouho čekali na přihlášky Besed,“ říká Tomislav s důrazem na dlouho. Následovalo grafické zpracování přihlášek, to jest zavedení všech údajů do tabulek, ze kterých potom informace čerpali úplně všichni – všechny podvýbory.
O koncepci večerního dožínkového programu měli jasno už v lednu, když bylo s Miloslavem Brtníkem, choreografem jihlavského tanečního souboru Pramínek, domluveno, že se společné předtančení bude opakovat. „Shodli jsme se na tom, že na konci programu bude tento tanec efektnější. Bylo to dobré rozhodnutí.“ Pohled na osmdesát šest osob na pódiu ze čtrnácti souborů v různých krojích vyrazil divákům dech. Horácká kola pak byla dokonalou tečkou. Tanec byl dobře nacvičen, lépe než minule, a zúčastnilo se ho víc Besed. „Od března jsme měli osmnáct společných zkoušek. Přizpůsobovali jsme se příjezdu M. Brtníka a jeho spolupracovníků, mimo tyto termíny skupinám pomáhali členové domácího souboru Holubičky. Kdo měl zájem, pro toho byly společné zkoušky velmi přínosné. Byl to vlastně pravý folklorní seminář,“ uvažuje Tomislav. Zkoušela se nejen choreografie, ale i taneční prvky, držení těla, mluvilo se o úpravě krojů, šlo o způsob práce. Společné zkoušky navíc přivedly ke vzájemnému spřátelení tanečníků z různých souborů, s tím souhlasí všichni.

„Jsme rádi, že se tak velký počet Besed přihlásil se samostatným vystoupením,“ řekla nám Jitka a zdůraznila dobrou spolupráci se všemi, kteří se starali o stavbu a výzdobu jeviště, osvětlení, ozvučení a všechno ostatní. Režie je totiž mnohem širší pojem, než jen seřazení jednotlivých bodů. Za pokrok považuje, že většina souborů měla vlastní muziku. Na příštích dožínkách by si přála, aby muziky hrály zpaměti. Ubyly by problémy se stojany a s notami, soubory by se mohly rychleji střídat. Podstatnou změnou v programu byla orientace jeviště – o tom bylo ale rozhodnuto už po minulých dožínkách. Jde o to, aby se většina diváků nedívala zezadu.
Holubička při těchto dožínkách sehrála podstatnou organizační úlohu. „Práce s ostatními soubory nám dala opravdu hodně zabrat,“ říká umělecká vedoucí Željka. „Neměli jsme nový tanec, ale v dožínkovém programu vystoupilo přes čtyřicet tanečníků a hudebníků Holubičky, a to je také úspěch. Byli zde studenti i řada mladých tanečníků, nikdo si před dožínkami nevzal dovolenou, a za to jsem jim vděčná.“
V nedělním programu měly jednotlivé Besedy možnost představit svou činnost podle vlastního přání, pověděla nám Lída Bláhová a pochvalovala si nejen připravenost a ochotu tanečních skupin, ale i velký zájem diváků o nedělní odpolední programy: „Člověk to dělá opravdu s radostí, když vidí, že na to lidé čekají.“ ls

Dožínky v nejlepším světle
Skupina osvětlovačů vedená Josefem Valentou se také velmi zasloužila o krásný zážitek z večerních programů. Příprava trvala dlouho a vyžádala si hodně práce a vědomostí.
Jakmile bylo určeno, že dožínky budou v Daruvaru, rozebíraly se zkušenosti dožínek z minulých a vypracovával projekt na osvětlení stadionu, které mělo být dvojnásobně silnější než přede dvěma léty. Osmičlenná skupina vybrala všech dvacet reflektorů a dimer z Českého domu a dalších čtyřicet pronajala. Světla se namontovala na stožáry, které připravili stavebníci firmy Emgrad vedení Vládou Kočím, od pátku až do sobotního rána. Přípravy si vyžádaly stovky hodin, montáž a demontáž světel trvala kolem dvaceti hodin. Použilo se 860 m kabelů, v nejsložitější variantě byl výkon světel 44 kW.
Práce osvětlovačů byla nejlépe znát o sobotním programu, když pestré barvy v bílém světle krásně vynikaly. Osvětlovaly se čtyři scény – jeviště, orchestr, tribuna a „kolečka“, tj. zbytek stadionu. Ke zdaru práce osvětlovačů přispěli také majitelé a pracovníci z firem Elmo a Elvaj a daruvarské pobočky HEP. Mezi osvětlovači se zvlášť angažovali Drago Šimala a všichni čtyři muži z rodiny Zdeny Janoty, z ČR přijel pomoci Jaroslav Vondruška mladší.
Jedinou odměnou za usilovnou práci osvětlovačů byla skutečnost, že všechno dobře dopadlo a že lidé byli spokojeni. Dostalo se jim také pochval od kameramanů a dalších odborníků, včetně technického ředitele divadla Histrion. Osvětlení nedělního programu na hřišti bylo prý oproti sobotě rekreací. Po všech večerech příprav, kdy v rodinách chyběli, si pak mohli zatančit s manželkami na majálese v neděli večer. žp

Aby bylo dobře slyšet
O to, aby bylo dožínkové programy dobře slyšet, se zasloužila skupina zvukařů vedená Vladimírem Koudelou. Letos do skupiny přibyli noví spolupracovníci, k ozvučení byly přikoupeny nové, kondenzátorové mikrofony.
Jak nám pověděl vedoucí zvukařů, který předem rozpracoval celý projekt ozvučení a ve svém novém působišti připravil kompaktní disky ke všem dožínkovým programům, krásně se mu spolupracovalo s ostatními organizačními složkami – osvětlovači, stavebníky, dekoratéry a radioamatéry. Jeho pravou rukou byl Tomislav Sanić, hodně pomohl Tomislav Král. Letošní novinkou bylo, že všechno bylo nahráno na minidisk, takže zvukovou nahrávku z dožínek bude možné ještě využít. Specifikem ozvučení sobotního programu byly protikladné požadavky na ozvučení hudebníků, tanečníků a zpěváků a potřeby, aby tanečníci slyšeli hudbu, a aby nedošlo k mikrofonii. Nedělní programy v parku a na hřišti ozvučoval Zvonko Kárník.
I když od nedávna žije a pracuje mimo Daruvar, rád by dále s menšinou spolupracoval. Ovšem, o ozvučení menších pořadů by se musel postarat někdo jiný, a možná, že se najde někdo, kdo by si vzal na starost projekt ozvučení příštích dožínek. Jde o velký projekt, který je zapotřebí rozpracovat a připravit, a potom všechno obstarat a vyjednat. Je to velká práce a zodpovědnost. Osobně byl V. Koudela výkonem velmi spokojen, slavnosti se mu velmi líbily, všechno bylo velmi hezky slyšet. Cítil se prý ve svém českém prostředí nádherně. žp

Za dekoracemi stojí spousta lidí
Obdivuhodná dekorace na místech, kde probíhaly dožínkové programy, je výsledek práce spousty lidí pod vedením učitelky a výtvarnice Míry Borošové, předsedkyně dožínkového dekoračního podvýboru. Bez ohledu na to, že byl každý pár rukou vítaný, nemůžeme vyjmenovat všechny, kteří se této práce zúčastnili. Bylo jich skutečně hodně.
Velkou pomoc ovšem poskytli zaměstnanci hotelu Termal v čele s Vesnou Vízkovou, která ji se svolením ředitele sama nabídla. Spolu se ženami, které pečují o hortikulturu a s praktikanty z turistické školy, udělala její skupina velký kus práce. Vyzdobila nejen prostory Svazu Čechů, kde byli uvítáni hosté, ale i některá místa, kde se konaly programy.
Další velkou pomoc poskytla česká mateřská škola Ferda Mravenec. Kromě toho, že její pracovníci uvili mnoho kytic, pomáhali všude, kde bylo zapotřebí a upravili jeviště na školním hřišti. Do dekorační práce se velmi rády zapojily některé důchodkyně. Pro ně to byla zároveň příležitost trochu si pobesedovat.
„Nápadů na výzdobu přicházely ze všech stran, bylo jich někdy až moc, ale důležitější je, že jsme měli dost rukou, které je realizovaly,“ pověděla nám Míra Borošová.

Jak vznikala etnografická výstava
Jak vznikala etnografická dožínková výstava, která byla v prostoru stálé výstavy fotografií a dokumentů Svazu Čechů, nám řekla její organizátorka Anny Vodvárková:
„Když jsme se poprvé sešli, dohodli jsme se, že historickou výstavu k dožínkám je potřeba udělat zajímavější, zpestřit ji. Rozhodli jsme se doplnit ji etnografickými předměty, které mají spojení se sklizní obilí a přípravou chleba v domácnostech na začátku minulého století. Výstava byla rozdělena do několika částí: nářadí na sklizeň obilí, nádobí v domácnostech a pracovní oblečení. Každý přinesl, co doma měl. V tom se k nám přidala i Jára Kulhavá, něco jsme si vypůjčili v daruvarské Besedě a nakonec jsme výstavu doplnili exponáty z etnografické sbírky v Ivanově Sele.“ Dost času si vyžádala příprava vysvětlivek a doprovodných textů. Jako zdroj informací posloužila kniha Tradice lidové tvorby a internetové stránky o etnografických výstavách v České republice. A. Vodvárková je spokojena s prací spolupracovníků, kteří se už zajímají o další projekt. Chtěli by mímo jiné shromáždit staré předměty, které mají krajané v domácnostech a jsou ochotni je darovat, a postarat se o ně. js/vd

Nové moderátorské síly
K hladkému průběhu dožínkových kulturních pořadů přispěli moderátoři, kteří uváděli jednotlivé pořady. V sobotu večer to byli Elenka a Željko Podsedníkovi a v neděli Jasminka Brkićová-Strejčková, která vedla programy na náměstí a na hřišti, a Matija De Bona, který se na programu v parku představil poprvé, a to v nejlepším světle. Průvodní slova na nedělní pořady napsala Ludmila Bláhová.
Novinkou dožínek byl i moderátorský pár Helena Stráníková a Jaroslav Brendl, který z okna radnice komentoval průběh dožínkového průvodu, a to textem, který sami napsali. Jaroslav, jinak herec libického divadelního spolku Vojan, recitoval i při zahájení dožínkových slavností. vd

O nedělní oběd bylo dobře postaráno
Po nedělním průvodu měli všichni účinkující, a bylo jích více než tisíc, postaráno o oběd v šesti pohostinských a dvou dalších objektech. O dožínkový oběd se postaral Svaz Čechů a velkou pomoc poskytlo sdružení živnostníků města Daruvaru a jeho předsedkyně Dubravka Lešová. Jednotlivé skupiny byly přiděleny do pohostinských objektů Slavonija, Croatia, Kapelica, Queen, Ribarska koliba, restaurace Terasa. Organizátoři a část účinkujících obědvala v Českém domě a v centru R. Steinera. Účinkující byli s obědem spokojeni. Byla to pro ně zároveň příležitost k odpočinku mezi dvěma vystoupeními. jh

Největší zájem o bramboráky, pivo a vodu
Hitem letošních dožínek byl na sto procent bramborák, česká pochoutka z brambor, česneku, vajec a hladké mouky (v Čechách se do něj přidává i majoránka). Na jeho přípravu bylo spotřebováno 200 kilogramů brambor. Pro srovnání - na minulých dožínkách jen 60 kilogramů. Padesátičlenná armáda pilných rukou se postarala o to, aby návštěvníci dožínek nezůstali hladoví. Kromě bramboráků se prodávaly párky (připraveno bylo 800 kusů, ale prodalo se jen asi sto kusů).
Z nápojů šlo na dračku nejvíce pivo – vypilo se 1500 litrů piva a jen 50 litrů vína. Z nealkoholických nápojů se spotřebovalo nejvíce balené vody, skoro 750 litrů a kolem 400 litrů limonád! Ivan Leksa, který měl již po třetí na starosti dožínkový stravovací podvýbor, si chválil své pomocníky (jeden přijel na pomoc dokonce z Čech), kteří se měli co ohánět jak během sobotního večera na stadiónu Sokol a na školním hřišti, tak také v neděli na náměstí, kde svou nabídkou bramboráku a piva doplnili staročeský jarmark, a na hřišti během majálesu i před ním. Stravovací podvýbor stejně jako předloni neměl na starosti oběd pro účinkující v programech. Pro ty ale zajistil 360 sendvičů v sobotu večer a podávání párků v neděli odpoledne a večer. ar