Krásná a jedinečná, Vranjevina mezi nebem a zemí

  • Posted on:  středa, 04 únor 2015 00:00

Nestává se každou zimu, že teplota klesne pod nulu a na Vranjevině teče voda. Překrásný obrázek zamrzlého dvacetimetrového vodopádu je fotografie, kterou můžete pořídit možná jednou za pětiletí, a tak si celá řada Daruvařanů nenechala ujít letošní příležitost. Bylo to na přelomu roku 2014 a 2015, v Daruvaru naměřili minus 15 stupňů a známé výletní místo se obléklo do bílého. Fotografie zamrzlého vodopádu zaplavily sociální sítě a podnítily nás k přemýšlení na téma, co vlastně o Vranjevině víme.

 „Většina lidí si myslí, že Vranjevina patří Turistickému spolku Petrův vrch, ale to není pravda,“ řekl nám předseda spolku a krajan Slávek Pokorný. „ Spolku patří dům na Petrově vrchu, staráme se o něj i o lyžařský vlek, ale na Vranjevinu nemáme žádné právo, i když se členové spolku zapojují do různých akcí při úpravě tohoto místa, které majetkově patří Lesnictví Daruvar a nachází se na území obce Đulovac. “
 „Vranjevina, tj. 19 hektarů lesního porostu patřícího oddělení 116 oddíl A hospodářské jednotky Vrani kamen Lesnictví Daruvar, byla vyhlášena v roce 2000 jako les se zvláštním účelem (šuma sa posebnom namjenom). Tehdejší zákon o lesích, bohužel, dnes už neplatí, ale my se i nadále tak k tomuto oblíbenému výletnímu místu chováme. Udržujeme ho v rámci možností, ačkoliv na to nedostaneme ani kunu. Proto podporujeme každou akci na úpravu prostoru kolem pramene a spolupracujeme přitom s městem a turistickou pospolitostí“, dozvěděli jsme se od správce Darka Bakariće.
„Město Daruvar dbá o to, aby se každého jara posekaly louky kolem pramene, dříve v rámci veřejných prací, vloni to dělali lidé, kteří pracují pro veřejné dobro. Pro úklid tohoto prostoru hodně udělá městská „Zelena čistka“, do které se zapojují volontéři, turisté i lesníci,“ řekla nám zástupkyně starosty Veronika Pilátová: „K dřevěnému přístřešku, který byl na Vra-
njevině postaven před několika roky, letos přibudou koše na odpadky.“ Ředitelka Turistické pospolitosti Daruvar-Papuk Ivana Plažaninová-Vukovićová  nás informovala, že vbrzku bude Vranjevina opatřena informačními tabulemi.
Když jsme připravovali tento článek, přečetli jsme si všechny dostupné materiály o Vranjevině, prohledali všechny příslušné publikace (ve kterých se pořád dokola už čtyřicet let omílají stejné údaje... nedaleko Daruvaru, na svazích Papuku, v nadmořské výšce 291 metrů, dvacetimetrový vodopád...), ale nikde ani zmínka o tom, kdy byla vybudována nová trasa, která vodu z pramene přivádí na nejvyšší bod skály. Bohužel, nemohli jsme se zeptat dřívějších členů daruvarských turistů, nikdo z nich už není mezi námi.
Nebylo tedy jednoduché dopátrat se, kdo a kdy udělal betonové koryto vedoucí k dnešnímu vodopádu a vybudoval pod ním jezírko. Přesto se nám to podařilo a jsme na objev patřičně hrdí.

 

Zkoumání geoekoložky Vlatkovićové
vranjevina2Nejvíce odborných informací o Vranjevině nám poskytla Tea Vlatkovićová, pracovnice pro komunální problematiku města Daruvar. Její magisterská práce, na studiu geografie-geoekologie na Přírodovědecké fakultě v Záhřebu, vedená doktorem věd Nenadem Buzajakem, nese název Georůznorodost Západního Papuku a zahrnuje i zkoumání vod a stěn Vranjeviny: „Geomorfologická lokalita Vranjevina je pravý skvost a měli bychom udělat vše co je možné, abychom ho dali pod alespoň nějakou ochranu. Půjde to těžko, největší problém je aktivní kamenolom, který už skoro pohltil kopec hned za Vranjevinou a na který má provozující firma dlouholetou koncesi. Možná mnozí nevědí, že v Čazmě sídlí županský úřad pro chráněné přírodní památky, a ten by nám měl v této snaze pomoci.“ Více detailů o Vranjevině si budete moci přečíst na turistických tabulích, ale zjednodušeně řečeno, naše Vranjevina je tektonický svah (tektonski strmac) a podobá se Plitvicím. „Voda na vranjevinském vodopádu stéká po travertinu (sedra), vápencovém útvaru, který se skládá jen z kalcitu. Travertin se v Chorvatsku vyskytuje v hlavní oblasti Dinarid, a proto jsou papucké lokality včetně Vranjeviny tak výjimečné.“ Zdejší pramen je přelivný, voda se hromadí v podzemní zásobě a přes její okraj přetéká na povrch. Bohužel, velký vliv na to, jestli je pramen aktivní či ne, má odstřelování horniny v kamenolomu.

 

Kdo hledá, najde, čili co říkají dokumenty

Klíčové informace o výletním místě Vranjevina jsme objevili v pozůstalosti daruvarského novináře Damira Valdgoniho, který svého času připravil sérii textů o dějinách turistického spolku (Planinarsko društvo). V nich jsme se dočetli, že bylo na schůzi správního výboru 7. prosince roku 1937 navrženo, aby se svedla voda na Vranjevině a udělal zde pěkný vodopád („da se dade svesti vode izvora Vranjevine preko pećine i načini krasni slap 25-30 metara visok – predlagač D. Veseli“). Hned v lednu 1938 bylo na schůzi informováno, že byla o to požádaná tehdejší správa obce (općinska uprava trgovišta). Byl to však rok, ve kterém se turisté pustili do náročné akce výstavby chaty na Petrově vrchu, a tak byla úprava Vranjeviny odsunuta na jiné časy. Ty nastaly teprve po roce 1956 se začátkem stavby silnice na Petrův vrch. Tak se v zápisu z roku 1956 dočítáme, že pan Jurinec, tehdejší předseda, navrhl, aby se „jak už dříve bylo navrženo, na Vranjevině vybudoval vodopád“.
Turistický spolek měl však toho roku opravdu hodně práce, jak kvůli spoluorganizaci pracovní akce při výstavbě cesty, tak kvůli začátku stavby nové chaty na Petrově vrchu. Proto bylo nakonec rozhodnuto, že se práce na úpravě Vranjeviny „svěří mládežníkům“.
A jednoho z nich se nám nakonec podařilo najít: „Pamatuju si, bylo to, když jsem chodila do III. třídy gymnázia, že naše a ještě jedna třída byla na pracovní akci na Vranjevině, kde jsme kopali kanál, který měl vodu odvést na skály Vranjeviny,“ pověděla nám krajanka Zora Sigalová. Byla tenkrát nemocná, a tak ji kamarádi poslali, ať odpočívá pod stromem, místo toho aby s nimi kopala krumpáčem: „Už si nepamatuju, kdo nás vedl, a taky myslím, že pracovaly i jiné třídy i z jiných škol.“ Podle všeho pravděpodobně v roce 1957 bylo vyplněno dávné přání daruvarských turistů, byla konečně svedena voda „nad jeskyni“ a pod vodopádem Vranjeviny byla vytvořena hráz, tedy připraveno místo, kde se postupně naplní jezírko.
Ze skautských kruhů se nám zase donesla zpráva, že prý v šedesátých letech u jezírka každý rok v létě stanovali záhřebští skauti (izviđači). Pokud víte něco více, než je napsáno v tomto článku, napište nebo zavolejte nám do redakce, rádi zaznamenáme i vaše vzpomínky.

 

Střípky z minulosti

Zajímavé svědectví o Vranjevině nám poskytli účastníci někdejší mládežnické pracovní akce na výstavbě cesty na Petrův vrch.
„Bylo to v srpnu roku 1956. Stavěli jsme silnici na Petrův vrch a na Vranjevině jsme tábořili celý měsíc. Byla to opravdová mládežnická pracovní akce se vším všudy, ráno se vztyčovala vlajka, večer se vyhlašovali nejlepší pracovníci. Na větší louce před pramenem stály tři velké a deset malých stanů, na menší  louce byla kuchyň. Byla nás šedesátka a všechno jsme dělali ručně, žádné stroje tenkrát nebyly. V kamenolomu hned za Vranjevinou nám minéři odstřelili kámen – to vždy houkala siréna, ať se schováme, pak jsme kámen ručně rozbíjeli a odváželi dřevěným kolečkem na staveniště cesty. Naše nástroje byly jen lopata, krumpáč a  to dřevěné kolečko. Pro nás ale nic nebylo těžké a večer, protože jsme tam měli i svůj malý orchestr, jsme žadonili: Kluci, hrejte! A jak jsme zpívali, když jsme v sobotu skončili dřív práci a šli pěšky do starého daruvarského kina na představení,“ s radostí zavzpomínal Vlado Grgić, který má ještě z pracovní akce schovaný diplom.
Vzpomínky doplnila manželka Věra: „Spali jsme na slámě na celtách, ráno jsme se umývali v potoce. Bylo to tam všechno kolem hodně zarostlé a na kamenech se vyhřívali hadi, takže jsme někam dolů ani nešli. Jezírko tam v tom roce 1956 jistě nebylo. Teprve později se Vranjevina stala opravdu výletním místem Daruvařanů i my jsme tam se svými přáteli rádi chodili, mám z jednoho takového výletu tento obrázek, myslím, že je z roku 1958. “ „Chodila jsem tenkrát do střední školy, když jsem se zúčastnila pracovní akce na stavbě cesty a pamatuju se, že potok na Vranjevině tekl jinak než dnes. Voda sice také padala po kamenech ze svahu, ale bylo to o hodně blíž ke kamenolomu, než je dnešní betonové koryto. Ono je zajímavé i tím, že v jedné části vodu vede proti gravitaci směrem nahoru,“ vyprávěla nám další účastníce akce Zlata Daňková.

Připravila V. Daňková/vd, archiv

Read 810 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 23 2024

V Jednotě číslo 23, která vychází 8. června 2024, čtěte:
- První dámy Česka a Chorvatska mezi krajany
- Dny české kultury České besedy Viroviticko-podravského kraje
- Den české kultury České besedy Verovice
- Den české kultury ve Velkých Zdencích
- Maturantky českého oddělení Gymnázia Daruvar se loučí
- Jane’s Walk v Daruvaru
- Záhřebská přednáška o dubrovnické tramvaji
- Dvě akce České besedy Lipovec
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi