S místopředsedou České obce Bjelovar Josefem Sodomkou

  • Posted on:  středa, 04 únor 2015 00:00

Do dlouhé historie bjelovarského krajanského spolku, který si jako jediný v Chorvatsku zachoval kdysi poměrně rozšířený název Česká obec, je zapsáno hodně významných Čechů. Mnohá jména už se vytratila, ale jméno Josefa Sodomky je v něm přítomno už víc než půl století. Říci však, že je přítomen, nevystihuje podstatu věci. Z aktivního mladého tanečníka se časem stal jeden z nejspolehlivějších a nejzodpovědnějších členů spolku. Dnes je jeho místopředsedou, který má mimo jiné na starosti stavební úpravy a obnovu kulturního domu bjelovarského spolku, a je i v české menšinové radě Bjelovarsko-bilogorského županství.  Má za sebou i bohaté podnikatelské a politické zkušenosti.

Členem České obce Bjelovar se stal dávného roku 1959 jako patnáctiletý chlapec. „Byla to pro mne výzva. Bjelovarský spolek byl tenkrát dobře zorganizovaný. Mladým lidem české národnosti, ale i ostatním zájemcům z Bjelovaru a okolí nabízel hodně možností – tanec, zpěv, divadlo a hudbu, samozřejmě s důrazem na kulturu a lidové obyčeje našich předků. Hodně původních obyčejů mezi jeho členy tehdy ještě žilo,“ vzpomíná Josef Sodomka a dodává, že se společně se svými vrstevníky od předchůdců, kteří Českou obec v roce 1918 založili, hodně naučil. Přinejmenším kultuře chování a kvalitnímu způsobu práce. Svědčí o tom jeho nynější vynikající aktivita. „Nedá se srovnávat, jak se v Obci pracovalo kdysi a dnes. My jsme dřív nehleděli na to, jaké máme podmínky, jaký je sál. Byli jsme rádi, že se máme kde scházet a tancovat. Pracovali jsme, učili se, jezdili, prezentovali to, co umíme… dělali jsme to s láskou. Do činnosti spolku jsme vložili kus sebe samých. Byla radost dvakrát, třikrát týdně chodit na zkoušky, vystupovat po celé zemi a v zahraničí. Představování české tradice jsme brali vážně, naše mládí tak bylo vyplněno úspěchy a spokojeností.“
A právě zodpovědnost za odkaz předků byla i pro Josefa Sodomku rozhodující v odhodlání zajistit spolku místo pro život. „Naši předkové postavili Český dům v Bjelovaru, kde byla česká banka, česká škola a také prostor pro činnost spolku. To všechno v roce 1944 zničila jediná bomba, která dopadla na Bjelovar. Když jsem v letech 1977-1982 byl předsedou spolku, podařilo se mi otázku nového Českého domu vyřešit. Nebylo to jednoduché, ale měl jsem vynikající spolupracovníky. Za Český dům v Plávnicích jsme dostali 200 tisíc marek, a protože Česká obec byla v Bjelovaru, a i jinde, známá, získali jsme dokonce 330 tisíc marek od sponzorů. Budova, kde dnes Česká obec sídlí, stála 527 743 marky. Byli jsme plni entuziasmu, měli jsme vizi a odvahu, a hodně jsme se angažovali osobně,“ říká pan Sodomka a dodává, že měli i podporu města. Bylo to v roce 1978, podniky ještě prosperovaly a Česká obec měla dobré jméno. I proto byly donace štědré. „Když jsme dům kupovali, říkali jsme si, ať má Obec padesát let kde být. A teď, když jsme ho upravili, říkáme, ať slouží alespoň sto let.“
Josef Sodomka, povoláním ekonomista, dvaadvacet let pracoval v podniku Tomo Vinković, dva roky ve firmě Poljoopskrba a šest let v podniku Sirovina Bjelovar. „Jako patnáctiletý kluk jsem šel do řemesla. Učil jsem se za kovoobráběče a před vojnou jsem složil zkoušku na vysokou kvalifikaci. Po vojenské službě jsem se vrátil zpět a vedl celý jeden provoz. Ale chybělo mi vzdělání, proto jsem se rozhodl dálkově studovat. Od šesti do dvou jsem byl v práci, potom jsem sedl do auta – od půl páté odpoledne byly přednášky. Tak jsem při práci vystudoval Vyšší školu organizace práce v Záhřebu a ekonomickou fakultu v Mariboru.“ Po skončení vysokoškolského studia se stal komerčním vedoucím, potom ředitelem několika firem, a nakonec i předsedou shromáždění Bjelovaru. „Bylo to v roce 1985, kamarádi mi gratulovali… Prvním člověkem města se stal Čech. Takže mám zkušenosti pracovní, životní i politické. Ale vždycky jsem byl svůj. Já jsem se nikdy nedal, měl jsem své stanovisko, věděl jsem, co umím a co dovedu.“
Tato rozhodnost možná pramení z dětství, kdy byl Josef Sodomka přinucen spoléhat sám na sebe a být cílevědomý. Od rodičů pomoc očekávat nemohl. „Tatínek dostal ránu elektřinou, takže deset let nemohl na nohy. Já jsem se narodil v roce 1941, sestra měla tři roky a maminka byla bez zaměstnání. Mládí jsem měl těžké. Ale našel jsem v sobě sílu a přesvědčení, že něco dokážu.“
Zúročil také svou znalost českého jazyka, přestože do české školy nechodil (česká škola v Bjelovaru působila pouze před druhou světovou válkou). Česky mluvil s rodiči Hinkem a Annou, v Hercegovci zejména s babičkou Sofií a se strýcem Josefem a tetou Milkou Sodomkovými. V kontaktech s lidmi, kteří přijížděli z Česka, si češtinu zdokonaloval. Poljoopskrba, ve které pracoval a kde byl i ředitelem, byla silná firma na výrobu zemědělských strojů, a spolupracovala s Polskem, Českem, Slovenskem a dalšími zeměmi. Josef Sodomka často překládal, a poradil si i s odbornou terminologií, kterou se naučil z vlastního zájmu. „Byli překvapení, jak mluvím česky. Za to vděčím babičce, mamince a tatínkovi  Nemohli věřit, že jsem do české školy nechodil a já jsem byl hrdý na to, že mohu vést jednání v češtině,“ říká. Zamýšlí se i nad tím, proč se v Bjelovaru stále méně mluví česky a doufá, že se to možná změní, protože v poslední době je zájem o kursy českého jazyka jak ve škole, tak v samotné Obci.
Před asi osmi lety ho předsedkyně Miruška Lončarová požádala o pomoc, a od té doby patří Josef Sodomka zase k stěžejním sloupům spolku. Na jedné valné hromadě prohlásil, že do příštího shromáždění bude Český dům upravený. Skutečně se tak stalo.
Když člověk něco chce a dělá to ne pro osobní zisk ani proto, aby si získal zásluhy, tak je jeho práce úspěšná. S lidmi je třeba umět pracovat a vést je tak, aby se společné dílo vydařilo. To je umění vedoucích skupin, ať už je to v zaměstnání, v kultuře, nebo kdekoliv jinde, zamýšlí se pan Sodomka. „Jsem hrdý na velmi dobrou spolupráci s lidmi z jiných Besed a institucí, kde jsou naši představitelé, zejména když konkrétně řeší naše materiální, kulturní a další potřeby. Jsem hrdý na ty, kteří dokážou plánované programy realizovat. Nestačí pouze mít funkci, je třeba rozumně a s pochopením jít za společnými cíly.“

Libuše Stráníková/ls, vd a archiv

Read 864 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 23 2024

V Jednotě číslo 23, která vychází 8. června 2024, čtěte:
- První dámy Česka a Chorvatska mezi krajany
- Dny české kultury České besedy Viroviticko-podravského kraje
- Den české kultury České besedy Verovice
- Den české kultury ve Velkých Zdencích
- Maturantky českého oddělení Gymnázia Daruvar se loučí
- Jane’s Walk v Daruvaru
- Záhřebská přednáška o dubrovnické tramvaji
- Dvě akce České besedy Lipovec
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi