Podle toho, jak se naše průvodkyně ke svým svěřencům něžně chovala a jak jí to její čtyřnožci opláceli, jsme usoudili, že je dobrou duší hospodářství a kolem sebe šíří jen pozitivní energii. Jak už to při takových setkáních bývá, nejdříve nás na dvoře vítali pejsci. Jsou to čtyři mazlíčci nejen Alenčini, ale hlavně její dcery Ivony. Jakmile jsme se na dvoře objevili, začali ji vítat hlasitým štěkáním a lísat se jí kolem nohou. Za jejich přízeň je paní odměnila drbáním na bříšku a po zádech a chválila je: „Jsou to dobří hlídači a lovci – krysy ani lišky u nás nemají šanci.“ Alenka pracovala dva roky v textilní firmě Vesna v Daruvaru. Před osmnácti lety zůstala bez práce, teď je pro ni dojení, krmení, čištění stájí a starání se o domácnost každodenní rutina. Pro toho, kdo to ale má rád jako ona, je to zábava. Ona totiž nebere zvířata jen jako zdroj obživy, ale jako členy rodiny. A zvířata jakoby to cítila.
První, co nám ukázala, byla králíkárna s dvaceti strakatými králíky. Jsou to její miláčci. Kasalovi je chovají  patnáct let. „Králíci jsou citlivá zvířata, snad proto je Končeničané chovají málo,“ zauvažovala Alenka, která dbá na to, aby v králíkárně bylo vždy čisto. „Nesmí se krmit mokrou trávou. Nejraději mají seno, jablka, granulované krmivo (brikety) a ze zrní pšenici, kukuřici, slunečnici, pak zeleninu, zelí a mrkev.“ Čistota a každodenní péče o ušáky pravděpodobně přispěla k tomu, že se jim na Kasalově hospodářství daří. „Problémy s nemocemi nemáme. Jen občas léčíme boláky v uších. Stačí jim do nich kápnout olej,“ potvrdila Alenka a dodala: „chováme je hlavně pro sebe, a to kvůli zdravému dietnímu masu.“ Postěžovala si jak těžké je se s nimi rozloučit, ale zavzpomínala i na své rodiče, Končeničany Lídu a Vladimíra Holubkovy, kteří také  králíky chovali.
Pak Alenku, která stejně jako manžel pochází z Končenic, vítaly ovečky. Svou paní ihned obklopily a čekaly, co dostanou k snědku. Dočkaly se, i když se trochu bály fotoaparátu, ale přesto si ho zvědavě prohlížely. „Ovce se u Kasalů chovaly už před dvaceti lety, když jsem se sem provdala,“ uvedla naše hostitelka. Také krávy reagovaly na Alenčin příchod bučením na pozdrav. Řeklo by se, že jsou to jen obyčejná zvířata, ale i ona cítí, kdo je má opravdu rád. „Dřív jsme jich měli osm, v poslední době jsme stav snížili na tři dojnice a to kvůli nízké výkupní ceně mléka.“
Paní domu se s námi loučila s nadějí, že v zemědělství snad bude líp, netajila se velkým očekáváním od nové vlády. Zemědělci pořád žijí v naději, že se přece jednou něco musí změnit. V poslední době slyšíme stále častěji, že situace v zemědělství je špatná, že hospodářství se zavírají, že zemědělci šetří, kde se dá, že dovoz převažuje nad vývozem, že se nedá nic prodat a že mladí odcházejí z vesnic do města nebo do ciziny za prací. Faktem je, že počet zemědělských hospodářství klesá, a všichni doufají, že nová vláda v tomto sektoru udělá pořádek a zemědělci – živitelé celého státu – na tom budou konečně líp. 

A. Raisová/ar