„Po maturitě v českém oddělení gymnázia jsem se v Osijeku zapsal na studium dějepisu a pedagogie. Nějak  mě to ale nezaujalo, možná i proto, že mým přáním vlastně bylo studovat jazyky. Proto jsem si v roce 2011 sháněl nějakou práci. Upozornili mě na konkurs pro turistické animátory na Jadranu. Byl jsem na pohovoru a měl jsem výhodu, že jsem kromě angličtiny a němčiny ovládal češtinu. Byl jsem na školení a už v květnu odpracoval svůj první pracovní týden v proslulém hotelovém komplexu Falkensteiner v obci Petrčane u Zadru.“
Po čtyřech sezonách práce animátora říká, že to v žádném případě není práce jednoduchá. Ano, pro mladého člověka je to ideální práce, aby něco mohl vidět, něčemu se naučit, vycvičit se v jazycích, poznávat nové lidi. Vyžaduje si to hodně vůle a energie. Nestačí pouhá znalost jazyka, musí se ho umět používat.
„Všechno vlastně spočívá v komunikaci s lidmi. Kdo má trému, kdo se bojí mluvit nebo se stydí několikrát denně si obléknout kostým klauna, tak to pro něj není. Musíte se také pořád usmívat. Turistu nezajímá, že jste se včera vrátili z pohřbu někoho blízkého, a i to se v našem týmu stalo,“ vzpomíná Robert.
Pracuje se osm hodin denně, ale ve třech intervalech. „Jeden den v týdnu je sice volno, ale zato se svými kolegy, které jste předtím nikdy v životě neviděli, žijete skoro 24 hodiny denně. Sdílíte několikalůžkový pokoj a koupelnu, jíte spolu, pracujete spolu a není divu, že si lidé občas začnou jít na nervy. Anebo naopak, po dvou týdnech víte o svém kolegovi víc než o většině svých příbuzných. Vznikají opravdu pevná přátelství.“
Z deseti nováčků čtyři nevydrží ani jednu sezónu. O něco lehčí to mají animátoři, kteří odpracují jen dva měsíce hlavní sezóny. Jiné to je, když jste animátorem šest měsíců. Robert během čtyř sezón pracoval od Velikonoc do října. Už po měsíci práce povýšil na asistenta, nakonec se stal vedoucím celého týmu, což znamená, že koordinoval práci až dvacítky animátorů celé skupiny hotelů.
Další dvě sezóny strávil Robert v hotelech Solaris u Šibeniku Může se v nich ubytovat až deset tisíc turistů a práce pro animátory je opravdu hodně. „Češi patří mezi výborné hosty. Chovají se slušně, děti jsou hodné, a jsou velice rádi, když někdo z animátorů mluví česky. V Daruvaru je to normální, česky mluví každý druhý občan, ale u moře je to pro české turisty pravý zázrak a oni to umějí ocenit,“ říká Robert.
Jako zkušený a dobrý animátor měl možnost pracovat i v zimním období – v dalekém Thajsku, kam jeho zaměstnavatel rozšířil pole svého působení. A tak Robert strávil další půlrok svého života ve městě Mai Khao na ostrově Phuket na jihu Thajska.
„Thajsko leží na jihovýchodě Asie. Je to velký stát, asi šestkrát větší než Chorvatsko, s mnoha ostrovy a mořem turistů. Jezdí sem právem, Andamanské moře je snad nejkrásnější na světě, má kilometry a kilometry písčitých pláží. Nejznámější všichni známe z filmů o Bondovi. My jsme je samozřejmě během volna navštívili také,“ vzpomíná Robert nad celou kopou překrásných fotografií.
Je to země s pouhými dvěma ročními obdobími – obdobím dešťů a obdobím sucha, kdy teplota už o osmé ráno stoupne do třiceti stupňů. Při velké vlhkosti se nejednomu turistovi těžce dýchá a všichni se dost potí. Zato moře je neustále teplé, kolem 24 stupňů. Většinou turistů jsou bohatí Rusové a Australané. Ani jedni to letecky nemají do Thajska daleko.  
Díky takovému podnebí v Thajsku nenajdete chléb, ba ani žádné pekařství. Vaří se tu ale velice dobře: „Všechno se vaří ve woku. Poznali jsme, že se nejlépe jí v malých restauracích, před kterými je na ulici nejvíce stolů a židlí. Oblíbil jsem si krásně křupavou zeleninu vařenou na páře, pak praženou rýži s kuřecím masem či pražené nudle.“ Jídlo je levné, oběd o dvou chodech pro osm osob Robertova společnost zaplatila v přepočtu asi 350 kun.
„Měli jsme příležitost navštívit i domovy obyčejných lidí. Nenajdete tam hodně nábytku, jí se většinou venku, na dvoře či terase, a to vsedě na zemi. Hlavním náboženstvím je buddhismus a islám. Je zajímavé, že převažuje evropský pojem ženské krásy, a tak si Thajky nezřídka vybělují pleť.
Celkově jsou obyvatelé Thajska velice přátelští a pozitivní lidé, stále se usmívají. Každému, kdo chce poznat opravdovou krásu přírody, která vám doslova vyrazí dech, nebo vidět úchvatné historické a kulturní pamětihodnosti, radím – navštivte Thajsko“, říká.
Hned po návratu do Chorvatska odpracoval Robert další sezónu na Jadranu, opět v Petrčanech, ale pak si řekl: „Bylo to výborné, ale bylo toho dost,“ a celou minulou zimu hledal zaměstnání v Zadru, rodném městě své dívky Izabely. Před třemi lety je spojila práce animátora, kterou se oba zabývali. Sám bohužel nesehnal nic, ale Izabela dostala práci odbornice na španělštinu a ruštinu v Irsku, a teď tam žijí oba.
„Být turistickým animátorem bylo výborným povoláním v daném období mého života. Je to ale jen sezonní práce, při které nikdy nevíš, kde budeš pracovat, a nikdy se také nepracuje v jedné směně. Tuto práci už nevnímám jako své životní povolání, a tak to zkusím v Irsku, kde se cení i zkušenost, ne jen diplom,“ říká.
Rodiče nebyli nejšťastnější, když uslyšeli synovo rozhodnutí. Co si ale počít? Robert se s námi loučil slovy o Daruvaru: „Je to výborné místo k založení rodiny, s hodně zeleně a čtyřmi ročními dobami, jen kdyby tu bylo kde pracovat. Daruvar vždy zůstane v mém srdci, žijí tu opravdu hodní lidé...“

V. Daňková/archiv