Vzpomínání v daruvarském Českém domě se konalo v rámci Měsíce mateřského jazyka (20. 1. – 21. 2.) a uspořádala ho knihovna Franty Buriana. Vedoucí knihovny Marie Selicharová po uvítání uvedla, že se loni plánované představování krajanských autorů veřejnosti neuskutečnilo, proto se letos vzpomíná na loňské jubilanty Jiřinu Hribarovou-Brožíkovou, Žofii Kraskovou a Rade Čokiće, a letošní Jindru Horákovou, Františka Klačmera, Jindřicha Staňu a Jiřinu Staňovou.
O třech autorech velmi zevrubně mluvil Luděk Korbel. Věra Vystydová zavzpomínala na Jiřinu Staňovou. O dalších třech autorech hovořila M. Selicharová, Albínka Součková přečetla úryvek z tvorby J. Hribarové-Brožíkové.
Luděk Korbel se zmínil o jedné z nejstarších krajanských autorek, učitelce Jindře Horákové (1902–1972). Letos si připomínáme 115. výročí jejího narození a 45. výročí úmrtí. Její Zarostlé pěšinky jsou považovány za první krajanský román. Autorka se v něm zabývá příchodem krajanů na toto území a vrací se k individualizované minulosti ve stylu autorů 19. století, které pravděpodobně měla v oblibě. Stejné téma zpracovala i v divadelní hře Když si náš dědeček babičku bral, za níž dostala cenu Jednoty. Ve Slavonských povídkách je nastíněno soužití Chorvatů a Čechů. „Je to jedna z mála autorek, která se po návratu do vlasti i tam prosadila svými knihami pro děti, kdežto krajanské prostředí se s jejím dílem seznamovalo dodatečně a vůbec ne chronologicky,“ připomněl L. Korbel a uvedl, že je zajímavé, že krajanská tvorba je převážně „ženská“. Jednou z výjimek je novinář Jindřich Staňa (1947–1987). Letos si připomínáme 30. výročí jeho úmrtí a 70. výročí jeho narození. „Byl prvním stipendistou české menšiny, který studoval v Československu, a o jeho výjimečnosti svědčí, že vystudoval na dvou fakultách tři obory (češtinu, jugoslavistiku a novinářství). V krajanském prostředí se od něho hodně očekávalo. Během svého krátkého života stačil napsat jen málo textů, ale například jeho povídky Pod cikánskou střechou nebo Přestupní stanice: Vídeň jsou překvapivě svěží a moderní,“ uvedl L. Korbel. Vloni uplynulo 105 let od narození Žofie Kraskové, učitelky, redaktorky Dětského koutku a držitelky Ceny Franty Buriana. Románová kronika Přehrady Žofie Kraskové (1911–2004) je příběh jejího života, ale je vzácným svědectvím doby, ve které žila. Jejím záslužným počinem je výběr z české poezie, který sestavila pro potřeby českých krajanských škol v době, kdy neexistovaly čítanky.“
Věra Vystydová přítomným připomněla, že od úmrtí Jiřiny Staňové (1947–2007) uplyne letos deset let, a že letos by se bývala dožila kulatých sedmdesáti, stejně jako její manžel Jindřich Staňa. Uvedla, že vzděláním byla archivářkou, ale v našem prostředí byla především novinářkou, učitelkou češtiny na gymnáziu, vedla folklor, byla divadelní režisérkou, autorkou básní a prózy, lektorkou a korektorkou. Ředitelkou a šéfredaktorkou Jednoty byla v letech 1992 až 2005, redigovala Knihovnu krajanské tvorby a v knize Slovo psané a vyřčené sepsala dějiny krajanského českého divadla. „Divadlo v Jiřinině režii se poprvé dostalo na státní divadelní přehlídku. Od té doby je na ní vždy krajanské představení.“ Za svou kulturní činnost obdržela Jiřina Staňová zlatou medaili Chorvatského sněmu kultury (2003), plaketu města Daruvaru (2005) a za literární a redaktorskou práci cenu F. Buriana (2008).
„Letos si připomínáme i 95. výročí narození Františka Klačmera (1922–1999), funkcionáře České besedy Prekopakra, autora básní a povídek zabarvených většinou vlastenecky,“ pokračovala v prezentování tvorby krajanských autorů M. Selicharová. Připomněla 100. výročí narození architekta, autora básní a prózy a překladatele do češtiny Rade Čokiće (1916–1992) ze Záhřebu a 110. výročí narození Jiřiny Hribarové-Brožíkové (1906–1975), autorky básní a povídek, která, ač žila ve Slovinsku, byla ve styku s krajanským prostředím. Patřila k nejpilnějším spolupracovnicím Studnice. Jak svědčí její sbírka povídek Lidé z Přímoří a řada básní, byla okouzlena Jadranem a jeho obyvateli.“
Dvouhodinového vzpomínání na zesnulé krajanské autory se zúčastnili předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková, představitelé Jednoty, poradkyně pro české školy a bývalí krajanští učitelé. Akce potvrdila, že je dobré připomenout si významné osobnosti naší komunity. Je ale na pováženou, že se jí tradičně neúčastní vychovatelé, učitelé a profesoři, ani hosté z jiných institucí, kteří by měli mít zájem o krajanské minulosti se dozvědět víc.     A. Raisová/ar