Jak to už v Končenicích bývá zvykem při velkých akcích, před začátkem programu na jevišti proběhlo fotografování besedních skupin. Na památku, ale i jako dokument o tom, jak Beseda pracuje v současnosti, kolik lidí je zapojeno do její činnosti... I my, kteří jsme v hledišti zvědavě celou akci pozorovali, jsme se tak přesvědčili, že i když končenický spolek patří k „starým“ Besedám, jeho srdce je převážně mladé.
Hned při zahájení programu to potvrdily obě besední dechové hudby – velká i malá. Podle počtu nejmladších, kteří s instrumenty v ruce vypochodovali na jeviště nebo hráli pod ním, soudíme, že v Končenicích snad ani není chlapec, který v dechovce nehraje. Obě dechovky zněly opravdu dobře, velká rázně, mohutně a vzletně, malá kapela furiantsky, muzikanti ve svém bloku nejen hráli ale i zpívali. V první části programu zapívaly i Končeňačky, ženský pěvecký besední sbor, který sklidil největší potlesk za To končenské oudolí.
Podobně tomu bylo i s vystoupením hostujícího sboru z Rijeky. Nostalgie do svého bloku písní zahrnula i píseň V Končenici na potoce i Najdraža Rijeko, takže jednou hodně tleskali domácí, podruhé hosté z Delnic. Ti přijeli do Končenic poprvé a vnesli do programu svižnou goranskou polku za úchvatného doprovodu heligonky.
V taneční části programu se několikrát vystřídaly rijecké tanečnice folklórního Ráčku s moderními tanci skupiny LIW. A vždy zaplnily jeviště ladnými pohyby malých i velkých tanečnic, své propracované choreografie zatančily jistě a efektně. Tančila i skupina Manželských párů z Rijeky jako i domácí Růžičky, nejmladší besední i školní taneční skupina.
Na závěr se představila Končenická chasa, domácí mládežnická skupina a zatančila dožínkové předtančení. V úctyhodně dlouhém bloku se elegantně a přesně točily dívčí sukně kolem důstojných chlapců, že nezbývalo než jim nakonec srdečně zatleskat. Program dovedně moderovala Kristina Kvapilová. Nehovořila dlouze, a i když byla ohlášení dvojjazyčná, nikdy to nebylo dvakrát totéž. Oslava skončila společným pobavením při dechovce, před tím vedení Besedy poděkovalo všem členům a vesničanům za veškerou obětavou práci, bez které by tak bohatý spolkový život nebyl možný. V. Daňková/Ž. Podsedník
Diamantové uznání, poděkování partnerům
Přítomné hosty jménem Besedy pozdravil místopředseda Jaromír Vrabec. Odevzdal poděkování třem největším partnerům, kteří Besedě pomáhají v její činnosti – Svazu Čechů v Chorvatsku, českému poslanci a Obci Končenice.
Předsedkyně Svazu Libuše Stráníková na oplátku předala České besedě Končenice Diamantové uznání Chorvatského sněmu kultury. Připomněla, že i sama kdysi žila v Končenicích, kde její otec pracoval jako učitel a že je pro ni ctí, že je tak i činnost její rodiny zabudována do práce Besedy ve vesnici, která navždy zůstala v jejím srdci. Podobně hovořil i poslanec Vladimír Bílek, z jehož rodiny několik učitelů učilo na zdejší české škole. Česká beseda Končenice nezapomněla připomenout bývalou poslankyni Zdenku Čuchnilovou, se kterou velice dobře spolupracovala v dřívějších mandátech. Kromě starosty obce Zlatka Bakuniće, který převzal poděkování pro Obec, na oslavě byli i místožupanka Táňa Novotná Golubićová, předseda koordinace českých menšinových rad Damir Malina, představitelé spřátelených Besed a místních organizací. Že se také částečně cítí Končeničankou, odkud pochází její rodina, řekla nakonec Sněžka Husáková, která gratulovala k výročí a pozvala Českou besedu Končenice na květnové hostování do Rijeky.
Střípky z dějin
Pokus o založení Besedy se v roce 1926 nevydařil, v roce 1931 začala působit česká paralelní škola. Ustavující schůze České besedy Končenice se konala 31. ledna 1932, při které byly založeny divadelní, hudební a čtenářská sekce. Sbor vznikl v roce 1935.
Dnes má Beseda 438 členů, působí v Českém domě, který má v trvalém užívání. V Besedě jsou aktivní tři folklórní skupiny – dětská Růžičky, mládežnická Končenická chasa (nepřetržitě působí víc než půl století), skupina Manželské páry (od roku 2006), pěvecký sbor Končeňačky (od roku 2001), dechový orchestr (od roku 1980) a nejnovější složka, malá kapela.