„Studovala jsem v Záhřebu na Filozofické fakultě češtinu, tedy český jazyk a literaturu, a knihovnictví. Proto mě pan Bahník pozval, abych pomohla v knihovně dokončit projekt zavedení knih do počítačového programu. Tento projekt trvá už delší dobu a nemáme dostatek času na jeho dokončení.“ Projekt je nyní v pokročilé fázi, většina knih je už zavedena, jsou to především čeští spisovatelé a básníci, nezavedení zůstali američtí autoři, chorvatští spisovatelé a dětské knihy. Po dokončení bude katalog přístupný online a uživatelé v internetu najdou, zda li knihovna disponuje s některou knihou, ale budou si muset pro ni přijít do Českého domu. Všichni knihovníci v besední knihovně pracují dobrovolně, a proto má knihovna problém s otevírací dobou. Je otevřena dvakrát týdně, ve středu a v sobotu, ale čtenáři si mohou e-mailem domluvit i jiné termíny. Knihovna má totiž vlastní e-mailovou adresu, na kterou mohou čtenáři posílat své dotazy.
Tea Govedićová se tak stala vedoucí knihovny, v práci ji pomáhá dosavadní vedoucí Vlasta Poštolková, s kterou skvěle spolupracuje. „Jsem ráda že je tady, že mi pomůže. Na tuto obrovskou práci potřebujeme více lidí, abychom ji ukončili a knihovna začala normálně pracovat v nové digitální době.“
Slečna Govedićová má kromě odborných znalostí i praktickou zkušenost v knihovnictví – pracovala dobrovolně v záhřebské městské knihovně Tin Ujević. V besední knihovně navíc pracuje jako volontérka, živí se vlastním businessem, jako turistická průvodkyně pro Šibensko-kninské županství a soudní tlumočnice češtiny, chorvatštiny a angličtiny. Turisty provází po celý rok, ale, jasně, daleko víc během léta, a je s prací zcela spokojena.
T. Govedićova není Češka, nemá český původ a doposud nebyla ani členkou České besedy, ale díky svému skvělému ovládaní jazyka a chuti pomoci v práci spolkové knihovně se hned zapojila i do veškeré besední činnosti. Stala se členkou a už na nedávné valné hromadě seděla i v pracovním předsednictvu. Studium češtiny bylo její první volbou. Po ukončení studia chtěla zůstat ve styku s českou kulturou, která se jí velice líbí, a proto přijala pozvání do knihovny. Několik měsíců pracovala i v České republice, v Pardubicích. „Pracovala jsem tam v jedné anglické firmě jako lovec mozků (Head Hunter). V práci se tam používala angličtina, ale bylo tam dost zaměstnaných Čechů a v každodenním životě jsem samozřejmě používala češtinu.“
„O krajanské komunitě vím, ale stále ještě se učím i o životě Čechů na Daruvarsku, o Svazu Čechů v Chorvatsku, a o záhřebských Češích… Své poznatky přenáším i dál. Tak třeba můj přítel má české kořeny, jeho babička byla Češka, ale on česky neumí, a tak jsem ho trochu začala učit,“ říká T. Govedićová.
Díky svým známostem v záhřebských knihovnách pronáší dobré jméno záhřebského spolku a celé krajanské komunity. „Začali jsme v Záhřebu představovat českou knihu v rámci spolupráce s městskou knihovnou Záhřeb. Měla jsem už několik akcí v knihovnách a ve škole, kde jsem představila i naši knihovnu i Českou besedu i doplňovací školu, protože je to všechno nějakým způsobem propojené. Četli jsme Pošťáckou pohádku Karla Čapka, která je v chorvatských školách povinnou školní četbou. Děti byly nadšené. Na začátku března jsme měli interview s novinářkou Chorvatského rádia, která udělala rozhlasovou reportáž o nás a o naší činnosti. Doufám, že ve spolupráci budeme pokračovat a že svou činnost rozšíříme i na fakultu. Chtěla bych sem přivést studenty bohemistiky, protože jako bývalá studentka vím, že na Filozofické fakultě nikdo o naší knihovně neví, a je to velká škoda.“          M. Pejić/mp