Přes velký shon a práci Štěpánkovi neodmítli rozhovor a řekli nám řadu věcí o vesnici, krajanském spolku, v němž působí, i o svých zkušenostech z Dožínek, které se loni konaly v Mezurači a Kutině. Pan Zlatko nám sdělil, že se do příprav Dožínek zapojila celá rodina, a v největší možné míře: „Odvedli jsme velkou práci, laťku jsme si zvedli hodně vysoko. Máme teď do práce ještě víc chuti,“ říká pan Zlatko, který se, jakož i ostatní členové rodiny, v matrice píše jako Stjepanek.
Zlatko se narodil matce Anně, rozené Stočkové a otci Aloisi. Ten byl bratrancem současného nejstaršího člena mezuračské Besedy Štěpána Štěpánka. Zlatko je nyní místopředsedou České besedy Mezurač, předsedou Rady české menšiny města Kutiny a předsedou místního výboru Mezurač. V mládí vychodil učiliště za strojního technika a pak specializoval práci s gumou, totiž pryží a dopravníkovými pásy, díky specializaci cestuje po celé republice.
Paní domu Slavica-Slávinka měla v krásném rodinném domě s přípravami svatby plné ruce práce . Její otec Karel Rauch byl kdysi předsedou místní Besedy a také místního výboru. S rodinou v zimních měsících žije Slávinčina matka Zlata, rozená Kozarićová. Paní Slávinka je v současnosti v předčasném důchodu. Pracovala jako ekonomka v pojišťovně Croatia v Kutině. V mladých letech tančila v Besedě i se sestrou Jarmilou, provdanou Mihalićovou, nyní zpívá v besedním sboru Hlas a už dva roky je jeho vedoucí. „Ve sboru zpívá dvanáct zpěvaček a dva muži. V roce 2015 jsme oslavili deset let činnosti. Zpíváme hlavně lidové písně. Odborně nám pomáhá pan Josip Ferenčaković, doprovází nás malá dechová kapela. Nejraději vzpomínám na vystoupení na Zpěvánkách v Rijece, zpívali jsme tam v Domě, který ještě nebyl dokončený,“ říká a pokračuje: „Po zimní přestávce se zase začneme scházet na zkouškách, přidáme některé nové písně k asi třiceti, které máme nyní na repertoáru.“
Paní Slávinka Štěpánková byla zapojena do přípravy dožínkové výzdoby. „Byla to velká práce, ale stálo to za to. Nejlepší zážitek z Dožínek jsem měla, když se na konci ve sportovní dvoraně tančila společná Horácká kolečka, a když všichni tak hodně tleskali! Velmi nás těšilo, že všechny ty kytičky, které jsme uvily z obilí a krepových kopretin, chrp a máků byly po programu rozebrané. Proto jsme je také dělaly. Za odměnu za naši práci pak město všem ženám, které pracovaly, zaplatilo cestu do lázní Tuheljske Toplice,“ říká paní Slávinka.
Ve skupině Hlas už řadu let zpívá i pan Zlatko. Donedávna byl ve sboru jediným mužem, teď se však přidali manželé Horčičkovi, tak jsou zpěváci dva. Pan Zlatko předloni vystupoval s dospělými tanečníky v tanci Rybáři. Před dvěma lety také hrál v divadelní hře mezuračské skupiny. Podle vlastních slov je jedním z mála mužů v Mezurači, kteří nehrají v dechové hudbě, nikdy ani na žádný nástroj nehrál. Viděli jsme ho ale v roli Mikuláše, jak při jízdě po vesnici naděluje dětem, které se učí česky nebo tančí v České besedě. Zlatko je také místopředsedou místního fotbalového klubu Metalac, ale toto místo hodlá přenechat někomu mladšímu.
Manželé Štěpánkovi mají dvě děti, dvojčata Ivanu a Edu. Oba sourozenci v dětství tančili v místní České besedě. Skupina, kterou tehdy vedla učitelka Nevenka Šoufková, byla velmi početná.
Ivana po absolvování kutinského gymnázia vystudovala správní práva (upravno pravo) na univerzitě v Požeze a specialistické studium řízení podniku v Karlovci, pracuje jako tajemnice starosty Kutiny Andriji Rudiće. V posledních letech byla velice činná v mezuračské Besedě – je vedoucí starší taneční skupiny Mezuračští čerti, s rodiči také zpívá v besedním sboru Hlas. Účinkovala v režii dožínkového programu v Mezurači a Kutině a uváděla skupiny v dožínkovém průvodu. Ve volných chvílích se Ivana zabývá aerobikem, má ráda tvořivost, i sama tvoří. V době našeho rozhovoru se chystala její svatba – Ivana si brala za manžela Marka Turkalje z Kletište u Kutiny. Svatební ozdoby sama koncipovala v barvách hnědé a béž, s použitím krajky a juty.
Edo Štěpánek po absolvování učení za veterinárního technika v Križevcích vystudoval Vysokou školu pro bezpečnost práce v Karlovci. Provozuje živnost výroby a služby – instalování průmyslových strojů a vybavení. Pracuje hlavně s pryží – gumou a má zakázky téměř po celé zemi. Během naší návštěvy jsme poznali i jeho přítelkyni Natálii.
Zeptali jsme se pana Zlatka na činnost místního výboru. Ten chystá obnovu chodníku u obvodní školy. Bude usilovat o čím rychlejší zavedení vodovodu a kanalizace do vsi, která se občas, zejména v letních měsících, potýká s nedostatkem vody ve studních. Sousední vsi přitom vodovod už mají. Výbor se angažoval při úpravě cest vedoucích do polí; ve vsi je několik velkých zemědělců, kteří mají velké traktory a stroje a obdělávají velké plochy polí, ke kterým se úzkými uličkami nemohli dobře dostat. Za pomoci města se tyto cesty zpevnily, rozšířily a nově vysypaly štěrkem.
Ptali jsme se i na aktivity Besedy. Bude se prý usilovat o to, aby se přístavba Domu omítla. Nový způsob předávání vyúčtování a přihlašování činnosti panu Zlatkovi ale velkou radost nedělá: „Na ty papíry by to chtělo profesionála. Já sám jsem dělník a počítačům nerozumím. Myslím si, že spolky se starším členstvem s tím mohou mít problémy a za nějakou dobu možná už tu nebudou. Snad není právě to cílem politiky? Měřítka pro nás jsou stejná jako třeba pro Dinamo, a my přitom investujeme i z vlastních prostředků, jen abychom měli to, co máme rádi. Snažíme se uchovat a udržet všechny zdejší tradiční akce,“ řekl nám Z. Štěpánek.  
Rozloučili jsme se s přáním této snaživé rodině a všem mezuračským krajanům, aby dál úspěšně pokračovali v uchovávání dědictví svých českých předků. Mladému manželskému páru Ivaně a Markovi jsme popřáli hodně štěstí a harmonie ve společném životě.  Ž. Podsedník/žp a rodinný archiv