Jedna z více než třiceti různých kololodních plaveb v letošní nabídce byla však zcela jedinečná a svérázná – čeští účastníci se na ni k moři kromě s koly vypravili v doprovodu představitelů dalších národností bývalého Rakousko-Uherska. V salonním autobusu tak jeli vídeňská Češka, slovenský Maďar, čeští Chorvati a chorvatští Češi, čili Daruvařané Zvonko Kárník a Vlatka Daňková.
Cesta k moři trvala tři dny. Začala zastávkou v Jevišovce u moravských Chorvatů, druhého dne se dostala do Daruvaru. Zde byla za organizační pomoci Svazu Čechů otevřená výstava obrazů Jedeme k moři (o té jsme už psali), účastníci si prohlédli daruvarské české stopy, vykoupali se v teplé lázeňské vodě. Den skončil ochutnávkou ve vinařství Lotada.
Přes Jajce kololodníky cesta přivedla do Sarajeva, kde nejdříve prošli stopy, které v hlavním městě Bosny a Hercegoviny zanechali čeští architekti. Pak si prohlédli Baščaršiji v doprovodu českého velvyslance Jakuba Skalníka a den ukončili ochutnávkou sarajevského piva.
Ráno v Makarské na výpravu už čekal sto let starý dřevěný trabakul (druh nákladní lodi) Silva, který má dnes v podpalubí místo různého zboží turisty, v našem případě cyklisty. Některé plavby Geotouru jsou ale i čistě klasické, turistické podél pobřeží a je tu i běholoď a fitloď.
Takhle to vypadalo každé ráno po celý týden, kdy Silva plula od Korčuly k Visu a pak na Hvar a Brač. Všichni cyklisté dobře poslouchali, co radí průvodce – v tomto případě osobně ředitel Geotoru Zdeněk Koukal nad zvláštními cyklistickými mapami, které Geotour nejen vypracoval ale i stále doplňuje.
Každý večer se na lodi četlo, nejčastěji z nedávno vydané knížky Jedeme k moři mnohostranného českého umělce Davida Vávry. Autor byl součástí výpravy a v knize štětcem a řečí shrnul nejen svých třicet let na Jadranu jako turisty, ale i natáčení Šumných stop, dokumentárního pořadu po stopách českých architektů v bývalém Rakousko-Uhersku. Jeden večer účastníky rozesmály Zápisky jadranské snoubenky Blanky Čechové, české spisovatelky a pelješské snachy. S malou ukázkou chorvatské poezie o moři v originále i českém překladu účastníky zájezdu seznámila novinářka Jednoty Vlatka Daňková.
Jarmila Leisserová a Klára Nádaská zastupovaly na Kololodi moravské Chorvaty, kteří se o účastníky zájezdu znamenitě postarali: „V Jevišovce na ně čekala výstava fotografií ze života našich předků, přivítali jsme je ochutnávkou místních vín, koláčky a bábovkou. Po osvěžení si výletníci prohlédli vesnici a stavení s typickým zdobením pro naše etnikum – barevná sklíčka v pestrých barvách. Došlo se až ke „spomeniku“, který upozorňuje na Charváty, kteří tu žili téměř 500 let. Večer byl čas na povídání o třech vesnicích, které si uprostřed německého prostředí udržely tolik let svou tradici a kulturu. Jejich jazyk neměl psanou formu, předával se z generace na generaci ústně, tradiční kroj byl také typický a bohatě zdobený.“
Krajanské cyklistické barvy velice úspěšně hájil Zvonko Kárník, ač jediný účastník zájezdu s takzvaným silničním kolem, svými denními výkony zcela rovnoprávný s českými kolegy. Ti jezdili na horských kolech (mountain bike), ideálních pro různé kozí stezky, kterých je na ostrovech opravdu hodně. Jedna taková vede i na nejvyšší vrcholek Hvaru – Sveti Nikola, a tak Zvonko při jeho dobytí musel své kolo doslova vynést na vrcholek na ramenou. Lehčí už to měl s nejvyšším vrcholkem Brače – Vidova Gora – ale nejpyšnější je na úplný závěr sedmitýdenní jízdy na kole po Jadranu, kdy dobyl i vrchol Biokova. Cesta z Makarské na vrchol Sveti Jure ve 1760 metrech, dlouhá 31 kilometr, mu trvala ani ne 4 hodiny. Cyklisté za den ujeli průměrně asi 50 kilometrů, Zvonko raději vyhledával asfaltky a snažil se ujet co nejvíc kilometrů. Češi dávali přednost jízdě přírodou, koupání v osamělých zátokách a zastavení při dobrém jídle a pití, což nabízela vyzkoušená rodinná hospodářství OPG.
A co dělá na Kololodi ten, kdo na ni přijde bez kola? Nebo ten, kdo si chce od bicyklu odpočinout? Chodí po historických a kulturních památkách, kterých je na ostrovech středního Jadranu opravdu hodně, o čem jste se mohli přesvědčit i na barevných stránkách Jednoty. Text a foto V. Daňková

FOTO na facebooku