Heřmánek pro celou ves
Cesta nás vedla k manželům Cilce a Fráňovi. Přivítala nás paní Cilka Jošćaková a hned spěchala pro sestru Zdenku, provdanou Dostálovou. Obě byly Mlinarićovy.
Zdena právě okopávala v zahrádce. Obě mi pak ukázaly, jak krásný pohled z jejich heřmánkového pole mají na Petrův vrch. Bělostné hlavičky nejoblíbenější léčivky byly plné včel a naše hostitelky ukázaly, jak ho trhají a co z něho využívají. „Sušíme hlavičky s částí stonku. Po loukách a lesích sbíráme celý rok i další byliny, takže čaj nemusíme kupovat. Nikdy nepřijdeme s prázdnou, zvlášť když jdeme na houby. Teď zrovna je sezóna lišek (lisičarke),“ informovala mladší ze sester, paní Zdenka, náruživá houbařka, členka daruvarského Houbařského sdružení Kotrč, která bez ohledu na to, že prodělala operaci oka, houby najde snad i poslepu nebo po čichu. „Dříve jsem mnoho hub prodala na trhu. Teď nesmím. Mohou je prodávat jen ti, kteří z poznávání hub složili zkoušku. Do loňska jsem prodávala i čaje a zeleninu. Ze zelených výhonků smrků, dělám speciální likér, který je v zimě dobrý na vykašlávání. Na to potřebujete 1 kg smrkových výhonků, kilogram cukru a počkat než se cukr rozpustí. Mám ještě jeden recept. To se výhonky vaří 2 hodiny, scedí se a pak se přidá stejné množství cukru kolik je roztoku,“ diktuje paní Zdena. „Sbírám i třezalku (gospina trava), ta je dobrá při nespavosti a na zklidnění nervů, řepík lékařský (petrovac), léčí vředy na žaludku a nemoci jater, hloh neboli lohak (glog) je zase dobrý na srdce a tlak.“ Její specialitou je i likér jeger z 30 druhů bylin, které se skládají do láhve a zalijí se pěti litry kořalky. Ale na zhotovení likéru potřebuje celý rok.
Starší sestra Cilka, která bydlí hned vedle své sestry Zdenky, takže se často sejdou u kávy nebo spolu pracují na zahradě, vyprávěla nejen o životě, ale i o tom, jak na trhu prodávala mléčné výrobky, o tom, jak kdysi měli krávy a prasata.
Z města přijel i Cilčin manžel František, který nám ukázal, jak heřmánek suší, uskladňují a balí. Dozvěděli jsme se od něj, že byl švec, pak že pracoval jako zedník. Sestry ještě česky dodaly, že i když do české školy v Dolanech nechodily, doma jinak než česky nemluví. Zdenka kdysi hrála v besedě divadla.

Povídání o máku
V Dolanech jsme si všimli políčka s mákem, které patří Amálií Stráníkové.
„Moje panímáma ho pěstovala každoročně. Já jsem se k němu vrátila až před dvěma roky,“ řekla mi krajanka Máca, jak jí všichni říkají, zpívá v besedním sboru, kdysi hrála i divadla. „Semeno jsem dostala z Vojvodiny. Mák nestříkám, je ekologicky pěstovaný, přestože ho nyní napadají mušky a chce se podpařit,“ dodala a zapózovala mezi makovicemi a sem tam rozkvetlými hlavičkami máku.
„Pěstuju ho pro sebe a k prodeji na trhu. Něco si vezmou děti, Alenka a Vjekoslav. Mám ho jen pár řádků. Je s ním dost práce. Musím ho okopat, přihrnout, vyklepat semena, prosít, oprat a usušit. Tomu odpovídá i cena 60 kn za kilogram.“ Při prohlídce jejího hospodářství jsme zahlédli koš plný heřmánku. „Ten mám od rodiny Jošćakovy, jim na poli, kde vloni měli kukuřici, bohatě roste, tak si tam na něj chodí celá vesnice,“ dozvěděli jsme se.

Třešně jako zlato
Tak by se dala charakterizovat letní peckovina, prodává ji rodinné hospodářství Jasmíny a Tihomira Smolových, členů místní České besedy.
Třešně stojí 20 kun za kilogram. Jasmína, rodačka z Bosny z Tesliće, nám česky řekla: „Jdou dobře na odbyt. Je to odrůda, která dlouho vydrží, a protože ji nepostřikujeme, kupci ji rádi kupují. Kromě nich na daruvarské tržnici prodáváme moruši (dud) a zeleninu – cibuli, fazole, česnek, rajčata a okurky, které pěstujeme ve třech fóliovnících. Vše pěstujeme ekologicky, na to máme certifikát. Z ovoce dělám marmelády a džemy, které jdou také dobře na odbyt. Vařím kompoty, nyní třešňový, letos poprvé zkusím z moruší, které právě dozrávají.“ Jasmína chodila do střední zemědělské školy. Manžel pracoval v Darkomu, nyní je v invalidním důchodu. Mají čtyři děti, které jim pomáhají.