S Kristinkou jsme se domluvili, že uděláme něco, co bude působit na diváky, jako třeba vtipy.
Z odborné stránky chci říci, ne že by nebyly chyby, ale u tohoto stylu vystoupení tolik nevadily. Ve vážném vystoupení, které nedoprovází vtip, všechny chyby vyniknou, což se v tomto pořadu nestalo. Publikum se jim zasměje.
Co se týče soboty, průvod jsem viděl celý a ten byl jako vždycky udělaný pěkně. Celkově si myslím, že letošní Dožínky byly dobré, všechno vycházelo dobře a stažení do jednoho dne vůbec ničemu neuškodilo. Program byl rozložený dobře a páteční vystoupení je určitě také plus.
Sobotní folklorní program v celku byl také dobrý, jen jedno vystoupení bylo problémové. Tentokrát byl hlavní folklorní program kratší, než jsme očekávali, což bylo dobře a hodina a půl programu, je akorát. Všechny minulé programy trvaly dvě až tři hodiny, a to je příliš.
Předtaneční bylo také dobré, ale podle mých představ mohlo být ještě lepší. Stejně to bylo jedno ze zdařilejších Předtančení. Po všech svých zkušenostech jsem jednu část Předtančení trochu probral a vyčistil a v jednom kuse nechal jen děvčata, aby v něm nebylo hodně lidí. Vyplatilo se to. V rámci možností, na to, jak často se tanečníci scházeli, to bylo velmi dobré. Pro diváka tanec fungoval dobře, člověk se na něj nesmí dívat jako odborník.
Jsem rád, že se na program přišlo podívat hodně lidí, návštěva byla hojná a nebylo kam si sednout. Také počasí nám přálo až moc, a proto Pramínek nešel ani do průvodu. Nevydržel by to, kluci vylévali pot z holínek.
Rozhodně je lepší, že se průvod konal těsně před programem a ne za velkého vedra, díky tomu se program trochu opozdil, ale nic se nedělo, venku to bylo akorát.“

Josef-Pepa Souček:
Aktivně jsem se zapojil do pátečního programu, protože je udělaný na základě jednoho pořadu Pramínku, ve kterém jsem hrál rychtáře a tak bylo zřejmé, že rychtáře zahraju i v Končenicích. Slavnostní pořad vypadal velmi dobře, na jevišti se vidělo, že hrajeme, všechno navazovalo a nebyly žádné zbytečné přestávky. Musím přiznat, že jsem se hodně bál. My z Čech jsme sem nemohli často jezdit a málo jsme společně zkoušeli, nakonec dopadl na výbornou a v některých věcech byl lepší než v Pramínku. Musím pochválit všechny herce, byli výborní.
Viděl jsem jen jednu část průvodu, o které mohu říci, že byla tradičně dobrá.
Sobotní program byl letos trochu jiný než minulé roky. Ojedinělým vystoupením jsme my z České republiky moc málo pomáhali, skoro vůbec ne. Jedině Tréglava tančila Káču, kterou jsem s nimi před lety nacvičoval. V podstatě jsme dělali závěrečnou scénu a Horácká kola a to si myslím, že dopadlo dobře. Problém jsou muziky, protože je nemáte a na dechovku se těžko tancuje. Chválím, že program nebyl dlouhý.
Všechna čest končenickým hostitelům. Ti co přijeli od nás, jsou velice spokojení se stravováním a nechápou, kdo to všechno navařil, kdo to tady všechno zařídil.
Jedině, co bych mohl trochu zkritizovat, bylo ozvučení, na tom je třeba ještě pracovat. Všechny taneční soubory by v budoucnu měly vyzkoušet i to, jak funguje zvuk.

Kristina Kvapilová:
Když jsem se v roce 2012 poprvé pustila do pořádání Dožínek, říkala jsem si, že o tom nechci slyšet nejméně 10 let. Správní výbor České besedy Končenice rozhodl, že se tohoto úkolu ujmeme už letos. Nelíbilo se mi to, protože jsem věděla, že většinu času budu pryč a že to nebude snadné. Několikrát jsem schválně přijela z Brna kvůli schůzím a zkouškám.
Mojí starostí se samozřejmě staly programy. Podle domluvy s choreografem, panem Brtníkem, jsme už loni shromáždili skupiny, které se již zúčastnily společných závěrečných pásem, a začali jsme s nacvičováním Předtančení. O něco složitější to bylo s pátečním programem. Když jsem pozvala tanečníky a divadelníky a vysvětlila jim, co po nich chci, byli trochu zmateni. Mám pocit, že skoro nikdo kromě mě do poslední chvíle nevěděl, jak to vlastně bude vypadat. Ale i přesto se do toho pustili, což mě velice potěšilo. Nebylo jednoduché všechno scelit, a proto chci poděkovat všem, kteří pomáhali.
Měla jsem radost z toho, že se Končeničtí ochotně zapojili do programu, průvodu, pořadatelství. Zvlášť jsem hrdá na své tanečníky. Pan Wenzl z Prahy se mě po pátečním programu ptal, jestli bylo obtížné sebrat a zapojit mládež. Možná někde mládež nemá o něco takového zájem. My v Končenicích si nejsme vědomi toho, že jsme jedna z mála Besed, kde mládež funguje a že z toho máme mít radost.
Obávali jsme se, že nám počasí nevydrží. Naštěstí, dobře to dopadlo. Přestože jsem si myslela, že mé druhé Dožínky budou jednodušší, nakonec jsem měla ještě více povinností než dříve a vůbec jsem si nestačila prohlédnout stánky nebo se v klidu podívat na program. Ale když slyším, že se Dožínky divákům líbily a že jsou návštěvníci spokojeni, vidím, že všechen čas, snaha a nervy, které jsme jim věnovali, stály za to. Zaznamenala amšt, foto Jednota a Olda Petržálek