Maria Flörlová, drobná šedivá paní, která na stánku v zahrádce pivního stanu Fischer Vroni prodává preclíky, pracuje na Oktoberfestu přes půl století, je jí devětaosmdesát a ještě nehodlá přestat. Když jí bylo dvaasedmdesát, ještě obsluhovala, tedy – po rozlehlém sále roznášela litrové pivní džbány, a to deset najednou. V roce 1967, když zde pracovala poprvé, stál tuplák piva dvě marky a dvacet pfennigů, zatímco letos cena vylétla do nebes, bylo to dokonce až jedenáct a půl eura.
Jo, bavorský pivní festival je drahou záležitostí. I Němci ho považují za předražený a hubují na neustále stoupající ceny, avšak marně – pivo je každým rokem dražší. Návštěva festivalu přesto neklesá, ba naopak, a stejně tak tomu je i se spotřebou. Letos Oktoberfest navštívilo 6,3 milionu lidí, vypilo se sedm a půl milionu litrů piva, snědli se 124 voli upečení na rožni, stovky tisíc kuřat, klobás, vepřových kolen a ryb… A všechno to během pouhých dvou týdnů, po které Oktoberfest trvá.
Naprostá většina návštěvníků je logicky ze samotného Mnichova, z Bavorska a Německa, ale jsou tam pijáci piva z celého světa. Pedantní Němci uvádějí, že letos přišli, mimo jiné, ze Spojených států amerických, Velké Britanie, Itálie, Austrálie, Arménie, Izraele a Jižní Koreje…
„Ne, já nejsem z Indie, ale z Pákistánu,“ říká nám soused, u jehož party jsme usedli v zahrádce jednoho ze spousty obrovských pivních stanů. Tento veselý kulaťoučký snědý mladík po celou dobu nezavíral pusu a dodal: „Z Indie jsou tady tito moji kamarádi, a tito další přišli z Itálie.“ Aniž bychom se ptali, dozvěděli jsme se, že v Mnichově studuje, že se ještě učí jazyku, že už německy dost dobře umí, ale že si je v angličtině jistější. Taky to, že se mu tady hodně líbí, a hlavně, že mu pivo velice chutná…
Takové scénky jsou na Oktoberfestu běžným jevem, každý s každým si přiťukne a připije, a jakmile začne téci pivo, začne i rozhovor a celým obrovským prostorem, který se rozkládá dokonce na dvaačtyřiceti hektarech, zní radostný hluk.
Na tak šíleném množství kvadrátů se umístnilo čtrnáct velkých pivních stanů, ze kterých některé mají kapacitu dokonce deset tisíc sedacích míst, spoustu dalších menších pivních stanů, stánky na pouliční prodej všelijakých dobrot a suvenýrů a přes dva tisíce zábavních pracovišť a atrakcí, včetně blešího cirkusu, nebo historických kolotočů. Nejvíce nádechu historické nostalgie má však doprovodná akce pojmenovaná Oide Wiesn, nebo Nostalgický Oktoberfest, ukázka, jak festival vypadal před sto lety. Tato akce byla poprvé uspořádaná v roce 2010, když Oktoberfest oslavoval dvě století působení, a vzhledem k tomu, že se lidem velmi líbila, stala se pravidelnou součástí festivalu.
Je třeba zmínit snahu pořadatele, aby každému zájemci umožnil co největší požitek. Festival je přizpůsoben i tělesně postiženým, je postaráno o vegetariány, a i o muslimy, kteří na několika místech mohou dostat jídlo připravené podle halal norem. Zvláštní výhody mají rodiny, skupiny dětí potkáváme na každém kroku. Nesmíme opomenout ani doprovodné potíže – jedná se o obrovské množství lidí a o alkoholický nápoj, a proto mají zdravotní služby plné ruce práce. Před pár lety, když po Evropě začaly teroristické útoky, také organizátoři Oktoberfestu zavedli přísná bezpečnostní opatření. Pomník u vchodu svědčí o atentátu z roku 1980, kdy ve výbuchu bomby zahynulo třináct osob a dvě stě bylo zraněno.
Přesto je část hlavního města Bavorska nedaleko hlavního nádraží, nazvaná Theresienwiese, cílem milionů turistů, kteří každoročně míří sem, bez ohledu na bezpečnostní opatření a vysoké ceny. Ať jste Novozélanďan, Číňan, nebo kdokoliv, tady se prostě být musí. Je to přece jen střed pivního vesmíru.
Samozřejmě, jsou zde také Češi. A to nejen jako hosté. „Můžeme mluvit česky, bude to jednodušší,“ řekl nám plynnou češtinou číšník v jedné krásné mnichovské pivnici, což nás silně překvapilo vzhledem k tomu, že jsme si pivo objednali v docela slušné němčině. „Viděl jsem na stole české cigarety a potom jsem si všiml, že mezi sebou mluvíte česky,“ vysvětlil nám náš nový přítel. Je z Českých Budějovic, přerušil studium na gymnáziu, aby cestoval a učil se němčině a životu. Představili jsme naši výpravu, ve které byli kromě Čechů z Chorvatska a Česka také Chorvaté z obou zemí a dokonce i jedna Ruska. Prozradil nám, že v restauraci pracuje i několik Chorvatů, a že už také umí docela dobře nadávat, a pěkně pestrý obraz národnostního obsazení večera doplnil údajem, že žije s přítelkyní Thajkou, která v jeho srdci vystřídala Vietnamku. A v sousedním sále právě probíhala židovská svatba…
Text M. Pejić, foto mp a Jana Pejićová
1810, 208, 185…
Oktoberfest je nejen největším a nejvýznamnějším pivním festivalem na světě, ale i nejstarším. Poprvé se konal v roce 1810, jako koňský závod s čepováním piva, a od té doby se pořádá téměř nepřetržitě. Letošní Oktoberfest byl totiž 185. Akce se neuskutečnila čtyřiadvacetkrát, hlavně kvůli světovým válkám, různým epidemiím a dokonce i kvůli inflaci. Hned ve druhém ročníku festivalu se jako doprovodná akce konala velká zemědělská výstava s hodnocením nejhezčích koní a volů, která se koná dodnes. Koňské závody byly tenkrát dárek lidu u příležitosti sňatku prince Ludwiga, pozdějšího bavorského krále, a princezny Theresie von Hildburghausenové. Když královský pár oslavoval stříbrné jubileum, poskytl lidu další dárek – velkolepý průvod krojovaných skupin a střeleckých spolků, který je i dnes součástí festivalu.
Na otevření jako host Roberta Knjaze
Představte si, že na Oktoberfest jezdím téměř tři desetiletí (jubileum se bude konat napřesrok), a že jsem se ještě nezúčastnil slavnostního otevření festivalu. Je to vlastně proto, že dobře vím, jaká tam musí šílená mačkanice být, a stejně tak by se mohlo stát, že bychom nenašli místo ani v autokempu. Letos jsem shodou okolností akci navštívil hned prvního dne, a to proto, že jsem byl hostem televizního redaktora Roberta Knjaze. Připravuje seriál o největších světových festivalech, a když pátral po vhodném spolubesedníkovi na téma Oktoberfest, navrhli mu mne. Jak to dopadlo, uvidíme spolu v prosinci, kdy se relace dostane do pořadu Chorvatské televize. Pro mne to byla zvláštnost, jednak proto, že jsem poprvé viděl zahájení festivalu, a také proto, že jsem letos do Mnichova jel dokonce dvakrát.