„Bylo to velice zajímavé, informativní, poznala jsem část města, do které bych nikdy sama nezavítala,“ řekla nám po akci jedna z účastnic, která není místní občanka, ale Záhřebanka. Jednou ročně jezdí do Daruvarských lázní na rehabilitaci a prochází se jen středem města a parkem. „Jsem velice spokojená, že jsem se rozhodla zúčastnit se této chůze, protože byla opravdu výjimečná,“ dodala.
O co vlastně šlo, čím byla tato turistická obchůzka zvláštní? Průvodkyně V. Daňková ukázala svým spoluobčanům a hostům část města, která začíná v průmyslové zóně, vede promenádou podél řeky Toplice, kolem sportovního letiště a končí u kopečku zvaném Gradina. Akci pojmenovala Něco nového a něco starého u Toplice a povídání obohatila spoustou zajímavých údajů, povídek, pohádek a urbánních legend, které slyšela od místních.   
„Právě to je podstatný záměr projektu Jane‘s Walk, který je celosvětovým hnutím zaměřeným na zapojení občanů. Povídají si, vzpomínají a sdílí znalosti o svém bydlišti se svými sousedy. Cílem akce je navzájem se poznat a bavit se,“ řekla T. N. Golubićová.  
„Tady na rohu, na místě této škaredé ohrady, stála na začátku minulého století mohutná budova, která byla krásný exemplář průmyslové architektury. Strojírenskou dílnu v ní založil Franjo Effenberger, který se do Daruvaru přistěhoval z českého Liberce,“ začala své povídání V. Daňková. Dodala, že se z dílny vyvinul daruvarský průmyslový obr Dalit, který měl koncem osmdesátých let dokonce 1800 zaměstnaných. Po domovinské válce byl zlikvidovaný a zdevastovaný. Skupina potom vešla do kruhu bývalé továrny a podívala se do všech zákoutí mohutných černých hal, v nichž kdysi vznikaly stroje pro cihlářské provozy a pasterizátory na pivo a potraviny, které byly pýchou továrny a vyvážely se do celého světa, včetně České republiky, Sovětského Svazu a Kuby.
Nyní je to průmyslová zóna, kterou koupilo město a pozvolna ji upravuje a po částech prodává, nebo pronajímá podnikatelům. Z kruhu továrny cesta vede na most přes řeku Toplici na břeh druhý, kam se svého času Dalit také rozšířil. Zde se skupina vydala na nově upravenou promenádu, kterou před pár lety dalo postavit město společně s firmou Chorvatské vody. Podél promenády bylo vloni vysázeno stromořadí černého ořechu a postavené lavice. Promenáda by vbrzku měla mít i veřejné osvětlení.
„Na této fotce je záběr z leteckého mítinku, který se v Daruvaru konal v třicátých letech minulého století. Hned po druhé světové válce byl založený letecký klub, do roku 1962 zde působila letecká škola,“ vysvětlovala průvodkyně V. Daňková, když skupina dorazila ke sportovnímu letišti. Na letištní budově právě probíhala pracovní akce – oprava střechy – a na nebi nad skupinou hučela rogala.
Cesta dále vedla přes startovací a přistávací plochu a louku, která byla zcela fialová. Roste tam nepřehledné množství právě rozkvetlých ocúnů jesenních.
„Končíme na tomto místě, kde se zdá, že není nic, jen louka za sportovním letištěm, mimo město. To ale může být místo začátku některé z budoucích procházek v rámci projektu Jane´s Walk, možná hned příští,“ řekla V. Daňková a pokračovala: „Tamten kopeček se jmenuje Gradina, a to že mu domácí říkají Hradina potvrzuje, jak dlouho zde žijí Češi, a jakou zanechali stopu v místní řeči. Tam údajně ve středověku stál benediktinský klášter. Na druhé straně je část města pojmenovaná Vrlika, a tam vám nedoporučuju, abyste šli za šera, nebo za úsvitu, protože tam tancují vrlické víly…“  Jak to řekla, tak se z nedalekého lesíku opravdu objevily víly a zatančily na zvuky Smetanovy Vltavy. Překvapení bylo tak silné, že všichni potřebovali par okamžiků, než se vzpamatovali a přidali se k vílám do kola.
Bylo to nečekané a krásné vyvrcholení skvělého výletu, které přichystala dětská divadelní skupina České besedy Horní Daruvar, vedená Jitkou Jílkovou (pokud se to ještě k vám nedostalo, vyhledejte vynikající video na sociálních sítích).  
Chůze se ještě dlouho komentovala pod přístřeším leteckého klubu, kde se účastníci procházky zdrželi u šálku bylinkového čaje. Připravila ho pořadatelka daruvarského Jane‘s Walk Táňa Novotná Golubićova, která ohlásila, že akce bude pokračovat, a všichni účinkující jednohlasně sdělili, že se už těší na další procházku.
„Já jsem velice spokojená vzhledem k tomu, že jsem ani sama netušila, jak to přesně bude vypadat. Za tak krátký čas jsme slyšeli spoustu nových, zajímavých informací, byla to ukázková procházka, zrovna taková, jaká by Jane‘s Walk měla být,“ řekla T. N. Golubićová a dodala, že projekt bude pokračovat, jen neví, „kdo se ujme příštího úkolu, vzhledem k tomu, že Vlatka Daňkova laťku zvedla velice vysoko.“
„Jsem vděčná Táni, že si vzpomněla na mne. Daruvar mám prozkoumaný opravdu křížem–krážem, ale vzhledem k aktuálním trendům jsem připravila opravdu nevšední procházku. Jsem ráda, že se lidem líbila,“ řekla V. Daňková a dodala, že se s podobným způsobem poznávání vlastního města setkala v Brně, kde strávila dva semestry při studiu českého jazyka. „Světovým trendem v turistickém businessu je angažování neprofesionálních místních turistických průvodců, kteří umějí a chtějí zájemcům ukázat město mimo závazných okouzlujících tras. Tento trend je v Česku velice výrazný, a tak jsem v Brně během svého studia absolvovala několik netradičních prohlídek města – věznice, zadní dvorky, Cejl – městská část, které by ekvivalent byl třeba záhřebský Kozari bok… Město a jeho atmosféru nečiní jen krásný zámek, ale i bývalá továrna, přenechaná zubu času.“  Text a foto M. Pejić
VLASTIVĚDNÝ KVÍZ
„Co znamená zkratka Dalit? Kolik zaměstnanců měla továrna? Která dnešní daruvarská firma má nejvíc dělníků a kolik? Kdy byl založen daruvarský letecký klub?“ To jsou některé z otázek, které průvodkyně
V. Daňková pokládala účastníkům chůze, a za každou správnou odpověď na tomto vlastivědném kvizu odevzdávala kolíčky. Na konci vyhlásila i vítězku – Sandru Klimšovou, která dostala tolik kolíčků, že by hned mohla pověsit prádlo.