Slávka se stala učitelkou, absolvovala učitelský kurz v Praze a dostala se na českou školu ve Velkých Zdencích. Vynakládala velké úsilí a veškeré své síly v předávání lásky k českému jazyku a češství svým českým žákům, byla i hybnou pákou kulturního dění ve vsi. Z generací jejích velkozdeneckých žáků vzešla řada předních krajanských menšinových pracovníků a literátů.
Životní cesta ji dál vedla do chorvatské základní školy v Malých Zdencích, kde žila a pracovala se svým manželem Mirkem Žukovićem skoro až do konce druhé světové války. Po velké pohromě, která učitelský pár postihla, začala Slávka působit na české škole v Hercegovci. Její další pracoviště bylo v Záhřebu, kde si zasloužila i důchod. Už jako důchodkyně zase jednu dobu učila na škole v Hercegovci, působila i na škole pro děti jugoslávských dělníků v Libyi. Na sklonku života bydlela se svou sestrou Marií Belobrajdićovou v Daruvaru, poslední léta obě strávily u neteře v Záhřebu.
Slávka Žukovićová-Máchová psala básně, povídky i scénky pro děti i dospělé. Její práce vycházely v krajanském tisku – v Jednotě i Dětském koutku, v Českém lidovém kalendáři, který několik let s kolegyní Marií Pihýrovou redigovala. Jednota v roce 1975 vydala sbírku jejích děl s názvem Mozaika.
Kniha o první krajanské učitelce vyšla především díky velkému přičinění její příbuzné paní Blaženky Bukačové, narozené Skalníkové, která pečlivě vyhledávala příspěvky S. Žukovićové-Máchové ve všech tiskovinách. Profesor Herout důkladně prostudoval korespondenci ze Slávčiny pozůstalosti a konstatoval, že jde mimo jiné i o mimořádně podrobnou kronikářku, která slovy věrně zobrazuje nejen události, ale i situace a poměry, jako je malíř maluje štětcem. Ke zdaru publikace značně přispěla také učitelka Miroslava Veltruská, která sebrané básně, povídky a scénky opsala, aby si je dnešní čtenář mohl přečíst na jednom místě. Nejen pro lidi, kteří Slávku Žukovićovou-Máchovou (1905–1994) znali, nebo o ní jen slyšeli, může být tato nejnovější publikace zajímavým čtením, v němž je popsána jedna doba a plodná učitelská životní dráha. Text Ž. Podsedník