Print this page

Turistické město Bakar

  • Posted on:  čtvrtek, 01 duben 2021 00:00

MALEBNÉ PŘÍSTAVNÍ MĚSTO V PŘÍMOŘÍ
Přístavní město Bakar v Chorvatském přímoří, staré přes 5000 let s o něco více než 8000 obyvateli, umístěné v nádherné přírodní zátoce, silně poznamenalo a v uvědomění lidi zapečetilo pouhých 17 let v druhé polovině 20. století, kdy v něm pod 265metrovým komínem působila koksárna, která za dne zahalovala jeho přírodní krásy a historické památky hustým závojem kouře, a v noci bývalo osvětlené strašidelnou září pochodně koksárny. Dnes je to malebné, na cestě k jihu nepřehlédnutelné turistické město, druhé největší město v Primorsko-goranském županství.

Navíc je centrem jedné z nejbohatších a nejrozvinutějších obcí ve státě, ke které patří devět osad od Bakru na jih až k pohoří národního parku Risnjak, jehož 1528metrový vrch patří k území Bakru.
První obyvatelé tohoto města ho před více než pět tisícletí nazývali Vel-Kier, což v jazyce Keltů znamená Kamenná zátoka, a to snad nejvýstižněji popisuje jádro města ležícího na úzkém pásmu pobřeží pod horským masivem. Panovali a žili zde mj. kmen Liburnů, Římané, byzantští dobyvatelé až do příchodů Chorvatů v 8. a 9. století. Město měnilo názvy od Vel-Kier na Volcera vyslovované jako Bolkera, což se postupem času měnilo v Bucar, Bakri, Bkri… až k dnešnímu jménu, které napovídá, že se přes městský přístav vyvážela měděná ruda.
Popis bohatých dějin, turistických atrakcí, přírodních krás, údaje o ekonomickém úspěchů bakarské průmyslové zóny dnes lze najít na internetových stránkách. Proto uvedu jen pár zajímavostí o Bakru, které určitě zaujmou a přiblíží čtenářům toto zatím trochu zapomenuté místo.
Turistické atrakce v Bakru datují převážně z období expanze pod správou rodiny Frankopanů a pak, do 17. století, pod vládou Zrinských. Na základech starší tvrze byl na začátku 16. st. vybudován frankopanský kaštel, (tvrz) který i dnes dominuje městem a který úspěšně chránil město před Turky a v období let 1504 až 1616 před Benátkami. Mohutná tvrz dluží dnešní vzhled stavitelům z 18. st., kdy se Bakar stal svobodným obchodním městem chartou Marie Terezie z roku 1779.
Farní kostel sv. Andrije apostola (sv. Ondřeje apoštola) v Bakru je největší kostel na rijeckém území a třetí největší v tehdejším Chorvatsku, po záhřebské a đakovské katedrále, a doposud má status konkatedrály. Byl postavený v polovině 19. století na místě starého kostela zničeného zemětřesením. Zvláštností této baziliky je krypta pod svatyní se dvěma chodbami a asi 80 hroby, ve kterých bývali pochováváni významní občané. Hroby jsou z 18. a 19. století.
Na přelomu 18. a 19. století byl Bakar námořní, obchodní a ekonomické středisko. V roce 1787 byl Bakar největším městem v Chorvatsku, měl stejný počet obyvatel jako Záhřeb a Rijeka dohromady. Na začátku 19. st. začal úpadek Bakru a konečný „hřebík do rakve“ bakarského námořního a obchodního prvenství bylo dokončení železniční tratě do Rijeky, které Rijeku, to doposud „malé město nedaleko od Bakru“, změnilo na přední přístav severního Jadranu.
Po mnohá století byl Bakar úzce spjat a námořnictvím. K této tradici se vážou mnohé symboly města, jeden z nich je nejstarší odborná škola v Chorvatsku, Námořní škola, která vloni oslavila 170 let působení. Jako zajímavost uvedu, že v této škole pracoval jako profesor světoznámý vědec Andrija Mohorovičić, který zde poprvé přišel do přímého kontaktu s meteorologií, což mělo za následek zařízení meteorologické stanice v Bakru v roce 1887.
V roce 1849 měl Bakar svou vlastní měnu – bankovky v hodnotě 5 a 10 krejcarů, na kterých byli patroni města sv. Markéta a sv.  Ondřej.
Na území Bakru se nalézá nejstarší mareograf na Jadranu. Jde o zařízení, které zaznamenává změny hladiny moře průběhem času v jednom bodě. Ten je ve funkci od roku 1929.
Gastronomické suvenýry Bakru jsou baškot, Bakarska vodica a odnedávna i bakarský dort. Baškot je dvakrát pečený chlebový výrobek, nepostradatelný v lodních kuchyních, protože může trvat i déle než 6 měsíců. Bakarska vodica je druh perlivého vína a bakarský dort je ořechová pochoutka podle receptu starého více než 150 let, nalezeného ve starodávné truhle rodiny Roberti.
Šumivé víno Bakarska vodica se získává z autochtonního druhu vinné révy, který se jmenuje belina. Pěstuje se na příkrých terasách nad Bakrem na malých plochách zeminy „ukradené kamení“ zvaných takale. Políčka jsou omezená kamennými zídkami zvanými bakarski prezidi (bakarské přezdívky) vystavěnými způsobem suché zdi, skládáním kamene bez pojiva. Stavbu těchto zídek podpořila Marie Terezie v druhé polovině 18. st. Takale vznikaly do 20. st. a přestaly se používat v roce 1956. Krátce nato byly vyhlášeny chráněnou krajinou a v roce 1972 zapsány do registru kulturních památek.
Víte, kdo jsou Caponi? To je název po obyvatele Bakru, kteří kdysi mluvili tzv. „měkkou čakavštinou“ – pro tázací zájmeno co, používali „měkké“ ca, na rozdíl od obyvatel měst v zázemí, kteří používali „tvrdé“ zájmeno ča.
Svéráznou atrakcí jsou Jaz a Perilo. Jaz je přírodní jev – jezírko pitné vody u samého moře, sběrné místo vod, které se sem slévají podzemím z několika vydatných bakarských přírodních pramenů v okolních kopcích. Na Jazu se kdysi obyvatelé, ale i kolem plující lodě, zásobovali pitnou vodou. Perilo je upravené místo, na kterém ženy kdysi praly prádlo. Kdysi zde byly i mlýny, a na konci 20. století dostalo toto místo nové obyvatele – pstruhy.
Další nepřehlédnutelnou atrakcí je Turecký dům, nazývaný i dům bez rohů. Ten podle legendy vystavěl bakarský námořní kapitán pro svou manželku tak, že uvnitř nemá ani jeden roh. Tak se stalo údajně kvůli tomu, aby kapitánovi jeho uštěpačná žena už nemohla vyčítat, že sama drží tři rohy domu.
Římský dům je jednou z nejstarších budov v Bakru s charakteristickou novorenesanční architekturou a nádhernou verandou s klenbami. Nachází se poblíž frankopanského kaštelu a farního kostela sv. Ondřeje.
Pohled na město úplně změnil komín koksárny vystavěný v roce 1977. S výškou 265 metrů byl jedním z tehdejších tří nejvyšších komínů v Chorvatsku. Byl zbourán v roce 2006 v akci, která si vyžadovala 106 dnů intenzivních výškových a stavitelských prací.
Bouráním komínu začal nový rozkvět Bakru, jeho boj proti průmyslu dalším budováním průmyslu v tzv. průmyslové zóně na Kukuljanovu, tři kilometry od středu města a sedm kilometrů od rijeckého přístavu, která se rozprostírá na 500 ha, do které doposud bylo investováno více než 400 milionů kun. Má 30 procent obchodních, 35 procent logistických a servisních a 35 procent výrobních zařízení, je v ní zaměstnáno kolem 5000 osob. Vbrzku dosáhne podle plánů 10 000 pracovních míst.
Na závěr ještě údaj, že na náměstí vedle hotelu Jadran a před budovou magistrátu stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Ten sem byl přemístěn v roce 1804 z nedalekého kostela sv. Margarety (Markéty). Hotel Jadran je jeden z nejstarších hotelů v Chorvatsku. Nachází se v centru města jen pouhé dva metry od moře a působí od roku 1903. Text a foto Sněžka Hercegová

Read 90 times