Print this page

S aktivní krajankou Marií Kubištovou z Dioše

  • Posted on:  čtvrtek, 17 červen 2021 00:00

DŮCHODKYNĚ SE SPOUSTOU ZÁJMŮ
Stát se důchodcem neznamená jen užívat si a nechat se nést životem. Tělo potřebuje být, stejně jako mysl, ve stálé činnosti. Proto přibývá seniorů, kteří chtějí pomoci společnosti a chtějí být prospěšní. Přibývá těch, kteří i v důchodu pracují a studují, a jsou maximálně zatížení právě v této části života, kdy by měli právo na odpočinek. Mezi ně patří i Marie Kubištová (74), která se drží hesla Činná i v důchodovém věku.

Jak říká, je důležité být aktivní, protože donutíme mozkové závity pracovat a tělo je nám za to vděčné. Přispíváme tím ke svému zdraví.
Paní Marie Kubištová, rozená Zápotocká, žije na Dioši, ve vesničce u Daruvaru, v pěkném domku se zahradou. Všichni jí důvěrně říkají Maruška. Prohlásila, že by nevydržela nic nedělat. Nikdo by jí neřekl, že má tolik let – vždy je upravená, účes jak ze žurnálu, usměvavá, příjemná a nikdy neodmítne pomoci. Mnozí z krajanů znají tuto vitální ženu nejen jako vynikající zpěvačku zdenecké besední skupiny Zdenačky, ale i jako ambiciózní političku.
MALÉ ZDENCE – DARUVAR – DIOŠ
„Pocházím z Malých Zdenců, kam se ráda vracím. Strávila jsem tam dětství, chodila jsem tam do školy. Na ty časy mi zůstaly krásné vzpomínky,“ uvedla M. Kubištová. Se zmínkou o Malých Zdencích se jí vybavily chvíle prožité v této vsi, které oživily vzpomínky na oblíbenou učitelku Stázičku Jasekovou a na Zlatu Jurinovou – češtinářku v hrubečnopolské škole, kam také chodila. „Do pět kilometrů vzdáleného Hrubečného Pole jsem do školy chodila buď pěšky nebo jezdila na kole. To je v dnešní době ale skoro nemyslitelné,“ poznamenala, a přitom si posteskla: „Je mi líto, že v Malých Zdencích, kde byl v 70. letech bohatý kulturní život, kde se hrála besední divadla, pořádaly májové slavnosti, posvícení, novoroční zábavy, stavěly se májky a kde byly aktivní dokonce dva taneční soubory, je dnes činný jen rybářský spolek. Je to smutné a zarážející.“

ČLENKOU TŘÍ BESED
M. Kubištová je dlouholetou členkou tří českých Besed – zdenecké, daruvarské a končenické. „Moje krajanská aktivita začala v Malých Zdencích, kde jsem už jako žačka zpívala v divadelních představeních. Vzpomínám si, jak jsme s místními ochotníky v zimě cestovali na saních do Ivanova Sela a zažili přitom hodně veselí. Na iniciativu prof. Václava Herouta jsem se v roce 2000 ujala organizace oslav 90. výročí školy, 75. výročí dechovky a 55. výročí založení české školy v Malých Zdencích. V roce 2002 jsem se podílela i na organizaci oslav 70. výročí založení České besedy M. Zdence (založena 23. října 1932 u Krejčů v Orlovci) a úprav a vybavení místního domu. Nejvíce mě ale trápí, že po domovinské válce malozdenecká beseda přestala být činná,“ uvedla M. Kubištová a zmínila první vystoupení pěvecké skupina České besedy Velké a Malé Zdence Zdenačky, v níž je členkou od jejího založení v r. 2001. „Zpíváme pod vedením Zdenky Kadlecové, na začátku naší pěvecké kariéry nás odborně vedl i učitel z ČR Petr Trunec. Poprvé jsme vystoupily na oslavě 70. výročí založení České besedy Malé Zdence v roce 2002. Od té doby to byla celá řada vystoupení,“ dozvěděli jsme se od Marušky, která se nyní angažuje v České besedě Velké a Malé Zdence. Zajímavé je, že od roku 2019 ji vede její o sedm let mladší sestra Anna, provd. Milićová. I ona zpívá ve skupině Zdenačky. Žije v Malých Zdencích.
„Vystudovala jsem ekonomickou školu v Daruvaru, kterou jsem začala studovat v Hr. Poli. V daruvarské besedě jsem byla delší dobu členkou správního a hospodářského výboru. Často jsem vařila na besedních a akcích Svazu. Byla jsem do ní zapojena, i když jsem pracovala (šest let) v mlékárně Zdenka ve Velkých Zdencích a v době, kdy jsem 20 let pracovala v OTP Daruvar (Opće trgovačko poduzeće).“ M. Kubištová pracovala v letech 1994–2020 jako ekonomka i v jednom soukromém podniku a dva roky jako úřednice v české firmě Kopos Kolín.
„Začátkem roku 1991 jsem se s manželem Antonínem přestěhovala na Dioš, a protože tato ves patří pod správu obce Končenice, zapojila jsem se i do České besedy Končenice, kde jsem pomáhala při pořádání Dožínek a Končenických hodů.“

ÚŘEDNICE S POLITICKÝMI AMBICEMI
„Celý život jsem se zabývala účetnictvím. Dá se říci, že jsem úřednicí tělem a duší. Když dostanu ze županství dokumenty k prostudování, musím si je hned všechny přečíst od A do Z. Podle toho jsem známá. Často mě volají na schůze obecní rady Končenice, což dělám jako volontérka, abych je informovala o tom, co se v županství děje. Nic nenechávám náhodě, jsem pedantní a snažím se vykonat svou úlohu poctivě a svědomitě. Vždycky jsem si dobře pamatovala čísla a měla ráda matematiku, a to mi zůstalo dodnes.
„Už 15 let jsem předsedkyní Chorvatské strany důchodců Končenic. Dřív jsme měli 120, nyní asi 70 členů,“ informovala M. Kubištová, která do vypuknutí pandemie každoročně uspořádala alespoň dva tři zájezdy a setkání pro důchodce. „Naším tradičním setkáním bylo uvítání Nového roku po novém roce, které se konalo vždy 5. ledna, letos jsme ho ale neměli. Jeden mandát jsem byla členkou předsednictva Chorvatské strany důchodců (HSU) v Záhřebu, předsedkyní Chorvatské strany důchodců v Končenicích jsem od roku 2005. Od roku 2013 jsem členkou rady Bjelovarsko-bilogorského županství.“ Výčet jejích aktivit nebere konce, taková je Maruška, která vyniká svou pečlivostí, pracovní zodpovědností a obětavostí – snad proto ji angažují všechny možné spolky a sdružení v okolí.

SPOLUPRÁCE SE SPOLKEM PROTIFAŠISTŮ V ČESKU
„K aktivitě v daruvarském Sdružení antifašistů jsem se dostala v roce 2009, protože můj tatínek Slávek Zápotocký byl bojovníkem Československé brigády J. Žižky z Trocnova. Podařilo se mi navázat spolupráci i s českými protifašisty z jižní Moravy z Míšovic, Hostěradic a Jiřic, vesnic, kde žije nejvíc navrátilců z Chorvatska. Osmičlenná delegace z ČR byla v roce 2018 v Daruvaru na oslavě 75. výročí založení Československé brigády J. Žižky z Trocnova. I rok poté naše delegace odjela na návštěvu na Moravu. Dohodli jsme se na spolupráci a navázali krásné přátelství.

DCERA JE PO MATCE
„S manželem (zemřel) jsme měli dceru Alenku, provd. Lujancovou, která pracuje jako vedoucí pobočky Privredna banka v Hrubečném Poli. Mám vnoučata Hanu (24) a vnuka Doriana (20). Oba chodili do české školy. Hana byla členkou školního orchestru J. Klubíčka v ČZŠ Daruvar. Moji rodiče Růža a Slávek se v Malých Zdeních, kde jsme žili, zabývali zemědělstvím a vždycky jsme doma mluvili česky. Češtinu mám ráda, učila jsem se jí na základní škole. Také se snažím, aby moje dcera a vnoučata česky uměli co nejlépe. Moji předkové pocházejí z Čech, z Kutnohorska.“
LÁSKA KE ZPĚVU
„Můj otec Slávek Zápotocký byl známým muzikantem. Hrál na trubku v malozdenecké dechovce u kapelníka Václava Nykla. Poté ji řídil můj otec. Miroslav Kalenský, který ho později ve vedení malozdenecké dechovky nahradil, se u něho učil hrát. Otec hrál nejen ve velkozdenecké dechovce, ale i v jiných hudbách a měl dokonce i svou kapelu. Lásku k hudbě a zpěvu jsme já i sestra Anna zdědily od otce. Můj sen, naučit se na nějaký hudební nástroj, ale nepodporoval. Říkal totiž, že muzika není pro holky, takže jsem se na nic hrát nenaučila. Snad proto jsem se soustředila jen na zpěv, stejně jako sestra.“
ODPOČINEK ZASE PRACOVNÍ
„Na 1/2 jitra mám ovocný sad, takže se nenudím. Kromě toho mě baví péct moučníky a pěstovat květiny. Ráda cestuji – už jsem byla na mnoha místech v Chorvatsku, ale i v Čechách. Bůh ví, kdy se tam zase dostanu,“ prohlásila naše hostitelka. Pro některé lidi je takový pestrý život, jako má paní Maruška, ale běžný. „A takový ho chci mít,“ prohlašuje tato rozhodná a energická žena, plná plánů. Tak tedy hodně zdaru! Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv

Read 63 times