Print this page

Sto let Svazu Čechů X – S novým předsedou Františkem Smetánkou

  • Posted on:  neděle, 11 červenec 2021 00:00

PŘESUN VEDENÍ ČESKOSLOVENSKÉHO SVAZU DO ZÁHŘEBU
Československý svaz uspořádal své další, osmé valné shromáždění tři roky po předchozím, 11. dubna 1937, a to v Záhřebu, s velkými očekáváními. Otto Sobotka napsal 8. dubna před shromážděním, že je nutné zajistit, aby se Svaz po více než dvou letech nečinnosti stal živou organizací, která plní svěřené úkoly:

„My Svaz potřebujeme a budeme potřebovati, i když se dnes mnohému zdá, že tomu tak není... A osud naší menšiny, osud našeho školství, naše práce kulturní a našeho snažení hospodářského bude pravděpodobně v brzké budoucnosti záležeti na tom, jak pevně a soudržně bude vybudován náš Svaz,“ napsal Sobotka, který za důležité považuje i to, kdo bude stát v čele Svazu, protože na tom bude záležet, zda bude Svaz organizací živou, či bude jako dosud organizací papírovou.
„V souvislosti s tím je nutno říci, že náš Svaz musí býti budován a veden ze stanoviska potřeb Čechoslováků v Jugoslávii, a ne Čechoslováků v Československu, ať už se to zdá komu správné či nikoliv. Čechoslováci v Americe jsou v prvé řadě Američané, hlásí se vždy hrdě k svému hvězdnatému praporu a s ním jdou i do své staré vlasti. Také my musíme tak jednat. Nás spojuje se starou vlastí Československem jen a jen národnost, to ostatní si zde budujeme na podkladě zdejšího prostředí a potřeb,“ uvedl Sobotka. Nadále konstatoval, že na valném sjezdu bude nutné zajistit úzkou spolupráci Čechů a Slováků, která má v posledních letech vážné trhliny, a proto se, jak píše, na české straně neví téměř nic o tom, co dělají Slováci a naopak, na slovenské straně se neví takřka nic o práci a činnosti Čechů. „Dnes je právě doba, kdy sjednoceni a v plné soudržnosti musíme postupovati ve všech otázkách, ať jsou ‚společné‘ či nikoliv,“ dodal Sobotka. Vzkázal také, že by bylo vhodné, kdyby se příští výbor Československého svazu scházel aspoň dvakrát do roka, střídavě v české a slovenské oblasti, a vyzvedl také nutnost informování spolků o činnostech Svazu, jak to dělá Osvětově-hospodářský odbor. „Budou-li spolky vidět, že Svaz pracuje, že hájí jejich zájmy, pak také budou se řádněji platiti členské příspěvky a pak také se najde úhrada pro různá mimořádná vydání spojená s činností Svazu. Nutno tedy v Záhřebě postarati se o to, aby Svaz zůstal jednotný, aby do dalšího období šel vnitřně posílen, aby jasně byly vytýčeny jeho úkoly a aby jeho vedením byl pověřen někdo, kdo bude zárukou, že práce neuvázne na mrtvém bodě, jako tomu bylo v období minulém,“ uzavřel Sobotka.
Valná hromada v Záhřebu proběhla ve slavnostním ovzduší v novém Československém národním domě, postaveném po víceletém úsilí v Šubićově ulici. Odezva byla velká: bylo přítomno 105 delegátů z 46 spolků. Sjezd zahájil místopředseda Svazu, slovenský evangelický biskup Samuel Starke. To bylo předzvěstí vyřešení česko-slovenského sporu. Novým předsedou Československého svazu se stal 49letý František Smetánka ze Záhřebu, a místopředsedy Samuel Starke, František Zajíc a Richard Škarka z Bělehradu. Za tajemníky byli zvoleni Michal Topolský a Ján Bena. Dosavadní předseda Josef Hrnčíř byl zvolen čestným členem Svazu. Sídlo Svazu se mělo přestěhovat do Záhřebu, ale na žádost Slováků zůstalo v Bělehradu. Měly se však založit tři úřady – sekretariáty v Záhřebu a Petrovci a úřad předsednictva v Bělehradu, s předsedou v Záhřebu. Volba Záhřebana Smetánky a zároveň zachování sídla Svazu v Bělehradu byl určitý kompromis, ale až do roku 1941 byl skutečným sídlem Svazu Záhřeb. Smetánka byl váženou osobností nejen v českém společenství, ale i v Záhřebu, protože byl profesorem na Lékařské fakultě a třikrát jejím děkanem.
Před shromážděním se konala porada za přítomnosti téměř všech delegátů, která trvala do dvou hodin ráno. Tam se projednaly směrnice k další činnosti, byl objasněn vztah Matice slovenské vůči Svazu a bylo konstatováno, že Matice je členkou Svazu. Diskutovalo se o sídle Svazu v příštím období a byla navržena kandidátka. Delegáti se rozešli v naprosté shodě.
Valná hromada upřesnila povinnosti a úkoly Svazu: „Drobná kulturní a hospodářská práce musí zůstat decentralizována. Ústředí představuje vůči domácím úřadům a veřejnosti stejně jako vůči staré vlasti celou československou větev v Jugoslávii, jako jednotný celek, i když svoji práci podle daných potřeb rozdělí. Svaz nesmí být pouze reprezentačním útvarem bez věcného obsahu. Nesmí být nadřízeným orgánem, který by si osoboval právo poroučeti. Nositelé národního života zůstanou vždy místní jednotky v jednotlivých osadách, seskupených kolem místních středisek a činnost Svazu bude záležet na činnosti aktivních odborů, mezi něž patří také Matice slovenská.“
Podle hodnocení Jugoslávských Čechoslováků byla valná hromada očekávaná s napětím a už předem prohlašovaly, že bude živá, až bouřlivá. „Značná nečinnost ústředí v Bělehradě znepokojovala naše spolky a krajanské pracovníky, kteří v této nečinnosti spatřovali nebezpečí pro další rozvoj menšiny. Nemohli zůstat lhostejni ani na jisté odcizení Čechů a Slováků, překážky jsou spíš rázu formálního než věcného, a odstranit je bylo možné jedině na půdě Svazu, který však plenární schůze nesvolával už po řadu let. Můžeme s potěšením říci, že krize je za námi, že obrozený Svaz zase živě kráčí kupředu. Valné shromáždění bylo srdečnou manifestací naší československé jednotnosti, už nás nic nerozděluje. S vzájemným uctíváním práv budeme spolupracovat v dobách dobrých i zlých,“ stálo v textu o shromáždění v časopise Jugoslávští Čechoslováci.
Smetánka ve srovnání se svým předchůdcem navštěvoval častěji české osady v Chorvatsku, a tak byl jedním z předních mluvčích při slavnostním otevření Československého domu v Ludině 17. října 1937, a 15. května se v Daruvaru zúčastnil kongresu mládeže v rámci Sdružení venkovského dorostu. Ve svém projevu uvedl, že je překvapen tak početnou účastí mládeže a vzkázal: „Je správné, že budujete na svépomoci, a nikoliv na pomoci cizí. To je zdravý základ, který musíme uskutečnit ve všech oborech naší činnosti. Umět se postavit na vlastní nohy, to je důležité... Jedno však musím připomenout: neoddalujte se příliš od starších. Vy sami také jednou zestárnete a poznáte co to znamená. Proto musíte jít ruku v ruce s rodiči, se staršími, vaše práce musí jít v jedné linii s Besedami. Jinak budete stále začínat, budete bez potřebné opory.“ Když Smetánka slavil 4. listopadu 1938 své 50. narozeniny, předseda Sdružení venkovského dorostu Karel Herot uveřejnil o něm v Jugoslávských Čechoslovácích velice pochvalný text. Napsal dokonce, že se zdá, jako by mu sama Boží prozřetelnost vložila do rukou péči „o nás věrné Čechoslováky“. „Kde jaká schůze, sjezd, či oslava, všude je zván, řeční, radí a pomáhá. Neschází při žádné důležité krajanské akci – ať je pohoda či nepohoda. Přijde v noci vlakem po celodenní práci, ale v otázkách krajanských nezná únavy a obětuje téměř vše – i osobní pohodlí. Můžeme směle říci, že nebýti p. profesora Smetánky, ustrnul by náš spolkový život... Krásný poměr má p. předseda k naší mládeži. V jejím vývoji vidí záštitu lepších dnů. Mládež mu rozumí dobře, proto koná svou probuzeneckou práci ráda... Je to vzácný člověk. Máme ho všichni rádi a jsme na něj hrdi.“
Osvětově-hospodářský odbor vydal v roce 1939 ročenku o činnosti odborů Československého svazu, které měly sídlo v Záhřebu, jakož činil i několikrát předtím. Ročenka měla název Rok národní práce a novinkou oproti dřívějším bylo, že úvodník napsal Smetánka jako předseda Svazu. V něm uznává, že je to „možná neobvyklé, jakož by někoho mohla udivit skutečnost, že záhřebské odbory uveřejňují své zprávy odděleně od Matice slovenské, ve zvláštních publikacích, ale vysvětlil, že si roztroušenost a velká vzdálenost mezi krajanskými osadami vyžaduje, aby se kulturní a hospodářská činnost vedla z místa, kde je možné být v častějším styku s jednotlivými osadami, než to lze ze vzdáleného Bělehradu. Tímto vysvětlil, proč v rámci Československého svazu vznikly dvě ústřední knihovny, jakož i Matice školská, Osvětově-hospodářský odbor, Matice divadelního ochotnictva a Sdružení venkovského dorostu, a paralelně s tímto decentralisačním vývojem národního života a české části naší celkové organisace ustavila se jako samostatná právní osoba Matice Slovenská,“ se stejnými a snad ještě širšími úkoly než ‚české‘ odbory Svazu.
„Těžisko svazové práce přeneslo se tak do odborů i Matice Slovenské, ne na škodu, nýbrž na prospěch našeho národního života,“ napsal Smetánka a dodal, že ústředí Svazu v Bělehradu tím nepozbylo svůj význam ani pro Čechy, ani pro Slováky, protože je ještě mnoho věcí, které se musí řešit na státních úřadech v Bělehradu, zejména pokud jde o školství. S novým předsedou, který sídlil v Záhřebu, kde byla také sídla odborů, které on sám nazývá českými, se poměry v Československém svazu zřejmě uklidnily a nedorozumění mezi ústředím, které formálně sídlilo v Bělehradu, a českými spolky na terénu se značně zmenšilo. Takovéto zřízení vyhovovalo zřejmě i Matici slovenské, protože jí umožňoval nerušené pokračování v samostatném působení, bez velké závislosti na ústředí Svazu. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Svazu a Jednoty

Read 47 times