Print this page

Sto let Svazu Čechů XXVII – Nový název Svazu

  • Posted on:  středa, 10 listopad 2021 00:00

DECENTRALIZACE
Po jistých změnách ve vnitřním uspořádání v předchozích letech jak Jugoslávie, tak Československa, se změny musely odrazit také na Československý svaz. Československo se od 1. ledna 1969 stalo federativním státem složeným z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, čímž byl zrušen centralismus a aspoň formálně uspokojen hlavní národní cíl Slováků – plná rovnoprávnost s Čechy.

Decentralizace probíhala také v Jugoslávii, v níž byl svazovou ústavou schválenou v roce 1974 republikám zajištěn vyšší stupeň autonomie. To byly všeobecné okolnosti, ve kterých se konečně mohlo přistoupit k úpravě organizace Československého svazu. Na valné hromadě 22. února 1975 v Daruvaru bylo zároveň oslaveno 30. výročí Svazu, přesněji jeho obnovení. Valná hromada jednomyslně schválila změny stanov, podle kterých mělo předsednictvo mít 38 členů. Hlavní chystanou změnou byla změna názvu Československého svazu na Svaz Čechů a Slováků v SR Chorvatsku, o čemž se měl nejdříve zjistit názor členstva. Nový název se začal občas užívat, i když byl oficiálně schválen až v roce 1980.
Předseda Josef Zámostný podal obsáhlou zprávu, v níž upozornil i na některé důležité otázky a problémy. Divadelní ochotnictví se dostalo do krize, a tak se ve spolcích většinou připraví jedno představení za rok, na některých místech žádné. Za čtyři roky byla úhrnem sehrána 54 představení, pro které bylo pořádáno 160 hostování. Ale na druhé straně se zvýšil počet tanečních zábav, které někde doplňuje estrádní program. Folklorní skupiny jsou velmi činné, ale problém je jejich nesoustavná činnost, protože s nácvikem začínají těsně před vystoupením nebo dožínkovými slavnostmi. Jen některé soubory pracují soustavně, například v Bjelovaru, Iloku, Daruvaru a Dežanovci, což je zřejmé z výsledků. Velký posun kupředu následoval po návštěvě odborníků z Československa, kteří vedli semináře o folkloru a pomohli s nácvikem nových tanců, kterými soubory rozšířily repertoár. Dechové hudby začaly díky podpoře Svazu Čechů obnovovat svou činnost a zakládají se i nové. Hudby existovaly v Ivanově Sele, Velkých Zdencích, Hercegovci, Brestově a Dolanech, a pionýrské dechovky v Daruvaru a Končenicích. Jako novou formu činnosti zařadil Svaz do svého programu pořádání Festivalu písní v Končenicích a Hercegovci. Obžínky a Naše jaro zůstaly ústředními slavnostmi české a slovenské menšiny, třebaže se pořádají střídavě každým druhým rokem. Zámostný konstatoval, že je jedním z cílů Československého svazu být mostem mezi starou a novou vlastí. Podle něj se Svaz od svého založení snažil plnit své poslání, a tím česká a slovenská menšina v Chorvatsku svým působením přispěla k zlepšení vztahů mezi Jugoslávií a Československem. Co se týče školství, v roce 1975 existovaly dvě osmileté, jedna šestiletá a deset čtyřletých škol s českým vyučovacím jazykem a dvě čtyřleté školy s jazykem slovenským. Do českých a slovenských škol chodilo úhrnem 677 žáků, které učilo 55 pedagogických pracovníků. Do české mateřské školy chodilo 60 dětí, a na daruvarském gymnáziu se českému jazyku a literatuře učilo 32 studentů. Další 503 žáci základních škol chodili na hodiny českého jazyka. Ve srovnání s dřívějšími čísly byl zřejmý pokles počtu žáků, ale J. Zámostný vysvětlil, že jde o všeobecný problém, který není charakteristický jen pro českou a slovenskou menšinu. Krokem kupředu je pomoc, kterou v posledních dvou letech začalo školám poskytovat Československo. Jednota měla v roce 1975 2400 předplatitelů a Náš koutek 1300, zatímco náklad Českého lidového kalendáře byl 2200 výtisků. Za poslední čtyři roky bylo vydáno 13 učebnic s 13 850 exempláři a pět dalších knižních titulů v 4100 výtiscích. Od 1. května 1968 existovalo české vysílání v daruvarském rozhlase. Do roku 1975 se vystřídalo dokonce osm redaktorů, ale z původního vysílání jednou za týden se dospělo ke každodennímu půlhodinovému vysílání a hodinovému v neděli. Vyřešila se otázka financování českého pořadu, a přetrvával problém s pořizováním gramofonových desek a magnetofonových pásek s písničkami a pohádkami.
Konstruktivní kritika zazněla také v diskusi. Josef Matušek upozornil na to, že existují Češi, které Jednota nezajímá, upozornil i na stav knihoven, které kdysi byly chloubou českých spolků, a dnes jsou mnohé z nich zavřené a členové vůbec nevědí, kde jejich knihovna je. V činnosti Svazu se pociťuje nedostatek mladých lidí, neuspokojující jsou také styky se spolky. Ve statistikách se stále uvádí velký počet spolků, třebaže mnohé z nich už delší dobu nepracují. Podle J. Matuška by se takové spolky bez aktivních členů měly konečně ze seznamu vyškrtnout. Svaz by měl být pohotovější také při řešení majetkových otázek týkajících se budovy Svazu a Jednoty. Více členů v diskusi upozornilo na problémy mladých. Zdenko Procházka uvedl, že si práce s mládeží vyžaduje nové moderní formy a navrhl, aby se umožnilo studium v Československu co největšímu počtu mladých, ale tak, že budou smlouvou zavázání k práci na českých školách.
Předsedou Svazu se opět stal Josef Zámostný. Předsednictvo mělo konstituční zasedání 19. dubna 1975. Prvním místopředsedou byl zvolen Josef Matušek, druhým Štěpán Rájek a třetím Slovák Jozef Čermák. Prvním tajemníkem Svazu byl i nadále Václav Doležal, druhým tajemníkem byl zvolen Štěpán Ambrož. Předsednictvo zvolilo také výkonný výbor s 11 členy a dalo se do slaďování stanov Svazu se stanovami SSPLCH. Ohledně nového názvu Svazu bylo zdůrazněno, že lépe vyjadřuje skutečnost, že na území Chorvatska žijí dva bratrské národy, z nichž každý má vlastní jazyk a kulturní život. Proto bylo rozhodnuto založit pobočku Svazu pro Slováky se sídlem v Iloku, do které byli jako členové delegováni Josef Čermák a Ondrej Kukučka z lloku, Josef Stefíček z Jelisavce, jeden delegát z obce Đakovo, a podle potřeby ještě delegáti z jiných obcí.
Předsednictvo rozhodlo decentralizovat činnost Svazu a přenést část práce na rady a komise, které existovaly i doposud, ale nebyly dostatečně samostatné. V budoucnosti budou mít vlastní plán práce a rozpočet a budou moci jednat samostatně. Byla založena rada pro školní otázky s deseti členy, které stál v čele Otakar Kolouch. V její kompetenci byla péče o všechny české a slovenské školy a o školy, kde se čeština a slovenština vyučuje fakultativně, pořádání seminářů a přednášek, vzdělávání kádrů, kádrové otázky, usměrňování studia, školení doma i v zahraničí, obstarávání učebnic a pomůcek, příprava Našeho jara a oslavy výročí škol, pořádání vědomostních soutěží, sepisování dějin našich škol, porady učitelů a spolupráce s osvětovými orgány a samosprávnými zájmovými pospolitostmi (SIZ).
Rada pro kulturně-osvětovou činnost měla 11 členů, v čele se Štěpánem Ambrožem. Měla na starosti všechny formy osvětové činnosti mimo divadel, tedy folklor, materiál k nacvičování programů, kroje, přípravy dožínkových slavností, oslav, přehlídek folklorních skupin, estrádních programů a péči o knihovny.
Rada pro historické otázky, dokumentaci a vydavatelskou činnost měla také 11 členů, vedených prof. Josefem Matuškem. Měla shromažďovat materiál z dějin české a slovenské menšiny, vykupovat vzácné kulturně-historické památky pro jejich budoucí muzeum registrovat dokumenty ze života a dějin menšiny, vydávat monografie o životě národních hrdinů a zasloužilých lidí, sepisovat dějiny spolků a osad, pořádat oslavy výročí a odhalování pamětních desek, pomníků a bust, vydávání a překládání důležitých dokumentů a sběr materiálu z doby NOB a z dělnického hnutí.
Rada pro divadelnictví měla osm členů a předsedu Adolfa Hašpla. Jejím úkolem byla péče o divadelní život, pořádání hostování divadelních skupin a soutěže, obstarávání divadelních her, pomoc divadelním souborům, obstarávání maskovacího a jiného příboru, divadelní literatury z Československa, pořádání seminářů pro režiséry, obnovení loutkových divadel při školách, v plánu bylo i založení poloprofesionálního divadla.
Radu pro hudební život s devíti členy vedl předseda Jenda Sitta. Měla za úkol pečovat o hudební výchovu ve spolcích a školách, podporovat již založené hudby a snažit se založit nové, pomáhat při obstarávání hudebního materiálu a úborů, pořádat přehlídky hudebních souborů, zakládat taneční orchestry ve spolcích a spolupracovat při pořádání oslav a prozkoumat možnost pořádání reprezentační hudby Svazu.
V čele komise pro majetkové otázky, jakož i komise pro statut Svazu Čechů byl Václav Doležal. Do konce září měl být vypracovaný návrh stanov, který pak bude předložen plenárnímu zasedání. Všechny rady a komise dostaly pokyny a lhůty a musely podat zprávu předsednictvu. To se usneslo pořádat své schůze pokaždé v jiném městě, první se měla konat v Iloku. J. Zámostný a J. Matušek byli 24. června 1975 v Československu na spartakiádě, navštívili přitom několik institucí, mezi nimi také Československý ústav zahraniční. Spolu s dalšími hosty je přijal předseda Federálního shromáždění Alois Indra a prezident Gustáv Husák, jakož i český ministr kultury Milan Klusák a československý ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek. Na Obžínkách v Hercegovci 23. a 24. srpna byl také velvyslanec v Bělehradu Josef Nálepka, poprvé také předseda Československého ústavu zahraničního Miroslav Holub.   Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 96 times