Print this page

Sto let Svazu Čechů XXXII – Návrat svobody a demokracie

  • Posted on:  středa, 08 prosinec 2021 00:00

NOVÉ VÝZVY PRO SVAZ ČECHŮ
Krize a nestabilita v Jugoslávii se nadále prohlubovaly a na sjezdu Svazu komunistů Jugoslávie v lednu 1990 v Bělehradu vyústily v jeho rozpad. O měsíc dříve, 10. prosince 1989, rozhodlo vedení Svazu komunistů Chorvatska o legalizaci nově založených politických stran a konání svobodných vícestranických voleb do Sněmu a obecních správ. V téže době byl po sametové revoluci sesazen komunistický systém v Československu, a nově nastolená svoboda a demokracie otevřela otázky budoucích vztahů mezi Českem a Slovenskem, protože Slováci usilovali o co největší afirmaci v rámci společného státu. V politickém smyslu už nic nebylo stejné ani v Chorvatsku ani Československu, a Svaz Čechů a Slováků se musel přizpůsobit novým okolnostem a vypořádat se s výzvami, o jakých se donedávna nikomu ani nezdálo.

 Znamenalo to změny v organizaci a způsobu působení Svazu a jednotlivých českých a slovenských spolků, ale také změny ve způsobu myšlení a jednání podle demokratických zásad, které předpokládají plnou svobodu vyjádření vlastního mínění a přebírání odpovědnosti za ně. Nová doba znamenala také změny ve způsobu financování, vedle veřejných zdrojů se dodatečně počítalo se sponzory z řad podnikatelů nebo výdělkem z hospodářské činnosti. Krach vnucené komunistické ideologie a světonázoru umožnil svobodné veřejné oslavy církevních svátků, v českých spolcích se po řadě desetiletí obnovují obyčeje a tradice spojené s Vánoci, Velikonoci a uctívání jednotlivých světců.
Na přelomu mezi starou a novou dobou oslavil Svaz Čechů a Slováků v SR Chorvatsku 16. prosince 1989 slavnostní akademií v Daruvaru své 45. výročí, a při té příležitosti byla uspořádána výstava výtvarných umělců z řad krajanů, pro které byl 24. února 1989 při Svazu založen Klub výtvarníků v čele se Slavenem Horynou. Leonora Janotová na oslavě vyzvedla význam škol pro zachování české a slovenské menšiny, ale zároveň upozornila na špatný stav kulturních domů, který je, jak řekla, odrazem dnešního stavu kultury ve společnosti. Vyzvala k obnovení domů před 50. výročím Svazu, které připadalo na rok 1994, a v rozhovoru pro Jednotu na sklonku roku ohlásila zahájení příprav k oslavám 200 let od přistěhování Čechů na Bjelovarsko, plánovaným na srpen 1991. Události, které následovaly, však tyto plány narušily či odložily na lepší časy.
Na zasedání předsednictva Svazu Čechů a Slováků v SR Chorvatsku 22. února 1990 byly zase po dlouhé době na pořadu jednání politické otázky, jejichž řešení mělo určit budoucnost Svazu v následujícím období. Předáci Svazu měli rozhodnout o tom, jak uspořádat Svaz v nových politických, společenských a hospodářských podmínkách, zda se Svaz přikloní k některé z nově vzniklých stran, jaké má mít stanovisko k iniciativě vojvodinských Slováků, aby se založila Matice slovenská v Jugoslávii jako zastřešující organizace slovenské menšiny a má-li se v té souvislosti Svaz Čechů a Slováků organizovat také na úrovni celé Jugoslávie, nebo se má okruh jeho činností jako doposud vztahovat jen na Chorvatsko. Matice slovenská existovala od roku 1932 jako součást Československého svazu. V roce 1941 byla po maďarské okupaci Vojvodiny zakázána, v roce 1945 byla obnovena a v roce 1949 zrušena s vysvětlením, že ve mnohonárodnostní Vojvodině neexistuje potřeba po ústředních tělesech jednotlivých národností, jejich spolky mají působit jednotlivě v rámci Socialistického svazu pracujícího lidu Vojvodiny. Nezodpovězeny zůstaly také otázky, jak se v budoucnu bude financovat činnost Svazu a jak se zařídí zastoupení národností ve státních orgánech, protože o tom měla rozhodovat nová moc. Po úvodním referátu, který měl zástupce obce Daruvar v Radě obcí Sněmu SR Chorvatska Nikola Petrović, se došlo k následujícímu závěru: Svaz má i nadále zůstat nestranická organizace, a členství v politických stranách je věc jednotlivců. Stanovisko Svazu Čechů a Slováků je, že stát příslušníkům národů a národností ručí právo na výchovu, vzdělávání, informování a kulturní vývoj, a záruka těch práv musí být podpořena finančně. V nových politických podmínkách Svaz už nemusí být kolektivním členem SSPLCH, ale může s ním spolupracovat, aby měl oporu ve snaze o uskutečňování práv národností. Pokud jde o iniciativu pro založení Matice slovenské, Svaz nemá nic proti záměru, aby se slovenské spolky, které jsou nyní členkami Svazu, začlenily do Matice slovenské, ale nemá nic ani proti tomu, aby tyto spolky i nadále působily v rámci Svazu. Každý ze spolků se musí rozhodnout, ke které organizaci bude patřit. Závěrem bylo také, že neexistují žádné překážky, aby Svaz svou působnost rozšířil na celou Jugoslávii.
I když se další osud Svazu zdál nejistý, jeho stálé činnosti pokračovaly i nadále. Předsedkyně Leonora Janotová a tajemník Václav Tomek odjeli 25. března 1990 do Československa, aby podepsali smlouvu o spolupráci s Československým ústavem zahraničním na období do roku 1995, a aby v Bratislavě jednali o další spolupráci s Maticí slovenskou.
Otevřeněji se o budoucí organizaci a působení Svazu hovořilo na valné hromadě 20. dubna 1990, dva dny před prvními demokratickými vícestranickými volbami v Chorvatsku. Tenkrát Svaz změnil stanovy a byl vymezen jako výhradně společenská organizace zabývající se kulturní a osvětovou činností a péčí o kulturní tradice české a slovenské menšiny. Rozhodnutí o tom, má-li se Svaz přeorganizovat na Svaz Čechů pro celou Jugoslávii, bylo odloženo. Jak se Svaz postaví k nové vícestranické soustavě, vysvětlila předsedkyně Leonora Janotová, která uvedla: „Dnešní valná hromada se koná v určité nejistotě a obavách, co nám přináší zítřek. Volby mezi nás příslušníky české a slovenské národnosti vnášejí určitý neklid a mnohé otázky o budoucnosti naší menšiny... My Češi a Slováci žijící v SRCH nezakládáme svou stranu ne proto, že se nedokážeme organizovat, ale spíš proto, že nám to nedovoluje naše mentalita. Sdruženi v kulturně osvětové spolky jako společenské organizace chceme pěstovat a rozvíjet svou kulturu, mateřský jazyk... Svaz Čechů a Slováků i nadále bude působit jako společenská organizace, což neomezuje nikoho z našich příslušníků, aby se osobně vyjádřil pro tu nebo onu politickou stranu.“ Janotová vyzvala všechny krajany, aby správně posoudili a rozvážili, „kdo nám Čechům a Slovákům, naší třetí, čtvrté nebo páté generaci i našim potomkům, zaručuje bezpečnou budoucnost.“ „Je smutné, že se dnes musíme zabývat otázkou naší budoucí existence, třebaže jako Češi a Slováci jsme tuto zem vždy považovali za svou a jedinou vlast... Zde jsme se narodili, zde žijeme, pracujeme, tuto zem spolu s ostatními obyvateli zvelebujeme... milujeme a pěstujeme svůj mateřský jazyk, kulturu, chceme si zachovat zvyky našich předků, svou identitu,“ vzkázala L. Janotová. Aktuální otázky dominovaly i v diskusi. Božidar Grubišić řekl, že stranická příslušnost je soukromá věc jednotlivce a dodal: „Některé z ostatních národností v SRCH založily demokratické svazy. My jsme pro demokratizaci, ale nenecháváme se unášel vášněmi.“ Josef Matušek zastával mínění, že Svaz by měl zastávat zájmy všech Čechů v Jugoslávii, jestliže Matice slovenská bude zastupovat zájmy slovenských spolků v celé Jugoslávii. Shromáždění aklamací podpořilo Leonoru Janotovou na další mandát v čele Svazu Čechů, což bylo potvrzeno také na zasedání předsednictva 11. května. I nadále byl jedním z dominujících témat podnět na obnovení Matice slovenské, o které předsednictvo vlastně nemělo dostatek informací. Co se týče ideje o založení Svazu Čechů v Jugoslávii, bylo řečeno, že by byla těžko uskutečnitelná, zejména pokud by se republiky rozhodly pro konfederaci, a zvláštní otázkou by byl způsob financování na úrovni celé Jugoslávie. Pobočka pro Slováky na svém zasedání 13. května v Iloku dospěla k závěru, že slovenské spolky zůstávají i nadále členy Svazu Čechů a Slováků v SR Chorvatsku, ale zároveň podporují i založení Matice slovenské v Jugoslávii. Bylo však navrženo, aby její název zněl Matice Slováků v Jugoslávii, aby bylo jasné, že nejde o pobočku Matice slovenské z Bratislavy.
Mezitím se v Chorvatsku 22. dubna a 6. května 1990 konaly první demokratické vícestranické volby, na nichž zvítězila Chorvatská demokratická pospolitost HDZ v čele s Franjo Tuđmanem a s programem, jehož cílem byla realizace plné suverénnosti a státnosti Chorvatska v rámci Jugoslávie jako konfederace, nebo mimo ni jako úplně samostatného státu, který by se časem stal součástí Evropského společenství. HDZ obsadil většinu poslaneckých míst ve Sněmu a dostal se k moci ve většině obcí. Nový Sněm byl konstituován 30. května 1990 a toho dne oficiálně v Chorvatsku po 45 letech skončila komunistická vláda a byl zaveden demokratický systém, který se však bude stavět dlouho a složitě. Předsedou Sněmu byl zvolen Žarko Domljan a předsedou Předsednictva SR Chorvatska Franjo Tuđman (od 25. července 1990 byl prezidentem Republiky Chorvatska). Svaz Čechů a Slováků oběma zaslal blahopřání. V blahopřání Tuđmanovi mj. stálo: „Už téměř 200 let je Chorvatsko domovem také nás Čechů a Slováků. Naši předkové se do našich krajů přistěhovali v touze zabezpečit si lepší budoucnost. Ve snaze zachovat si naši kulturní identitu chceme ve společném úsilí všech našich národů a národností přispět k lepší budoucnosti dnešních i příštích generací.“   Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 85 times