Print this page

Sto let Svazu Čechů XXXVI – Svaz Čechů a Slováků před reorganizací

  • Posted on:  středa, 19 leden 2022 00:00

NÁVRAT K ČINNOSTI V MÍROVÉ DOBĚ
Obavy, že by mezinárodní společenství uznalo samostatnost Slovinska, ne však i Chorvatska, nebo že by právě Československo mohlo být jedním ze států, které by takto jednaly, se přece neuskutečnily. Všech 12 států tehdejšího Evropského společenství uznalo 15. ledna 1992 samostatnost Slovinska i Chorvatska, jakož i Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko, Polsko, Kanada, Norsko a Malta, o dva dny dříve i Svatý stolec, a již 19. prosince 1991 Island. O den později, 16. ledna samostatnost Slovinska, ale také Chorvatska, uznalo i Československo.

Předsedkyně Svazu Čechů a Slováků Leonora Janotová v souvislosti s tím zaslala blahopřání chorvatskému prezidentu Franjo Tuđmanovi a poděkování československému prezidentu Václavu Havlovi. Československému uznání Chorvatska předcházela 7. ledna návštěva Havlova poradce pro zahraniční politiku Alexandra Vondry, který se mohl z první ruky dozvědět o postavení české menšiny v Chorvatsku a nabídl pomoc právě této části Chorvatska, kde žijí Češi. V jeho doprovodu byli československý velvyslanec v Bělehradu František Lipka a generální konzul v Záhřebu Igor Furdík.
V Chorvatsku v té době ustaly vojenské konflikty. Mezi chorvatskou a srbskou stranou bylo 2. ledna 1992 podepsáno příměří, a i při občasných srážkách byl na bojové linii většinou klid. I když byla čtvrtina území pod srbskou okupací, Chorvatsku se přece podařilo ubránit před agresí, uchovat svou státnost a samostatnost a konečně dosáhnout i mezinárodní uznání. Přitom ale mělo velké lidské oběti – více než deset tisíc padlých – a rozsáhlé materiální škody. V zájmu zachování křehkého míru jako předpokladu pro konečnou dohodu o politickém řešení konfliktu Spojené národy vyslaly do Chorvatska vojenskou misi nazvanou UNPROFOR, byly v ní i československé jednotky. Kromě území pod srbskou okupací se pod dohled UNPROFOR jako chráněná zóna UNPA Sektor Západ dostala i část západní Slavonie pod chorvatskou správou, respektive celá území obcí Daruvar, Hrubečné Pole a Pakrac a východní části obce Novska a západní části obce Nova Gradiška. To velice ovlivnilo život zdejšího obyvatelstva během čtyř let, a zejména rozvoj hospodářství.
Do konce ledna se do Daruvaru vrátily všechny děti, které byly evakuovány do Česka. Předseda české vlády Petr Pithart poslal 29. ledna 1992 dopis Svazu Čechů a Slováků, ve kterém vyjadřuje svou spokojenost, že česká vláda mohla poskytnout pomoc českým a slovenským dětem a děkuje Svazu a Leonoře Janotové za bezvadnou přípravu a organizaci transportů. P. Pithart byl mimochodem syn někdejšího československého velvyslance v Bělehradu Viléma Pitharta, který se v roce 1955, po zlepšení vztahů mezi Jugoslávií a SSSR a dalšími socialistickými státy, zúčastnil dožínkových slavností v Hercegovci.
V únoru 1992 konečně, po půlroce, poprvé zasedalo předsednictvo Svazu. Válka znemožnila plánované akce: kromě oslavy 200. výročí přistěhování Čechů, i reorganizaci Svazu. Kvůli válečným událostem se většině spolků nepodařilo svolat valnou hromadu a bylo otázkou, zda by bylo možné vykonat valnou hromadu Svazu. Válka přerušila styky se Slováky ve východní Slavonii, zejména s Ilokem, který byl pod srbskou okupací, a místní obyvatelstvo bylo většinou ve vyhnanství. Na zasedání předsednictva se proto vyskytlo mínění, aby se už na tomto zasedání vytvořilo shromáždění a utvořila Česká rada jako plánovaná polovina reorganizovaného Svazu a Slovenská rada by se formovala později. Převládal ale jiný názor: aby se reorganizace uskutečnila na podzim. Do té doby měly být schváleny všechny zákony o menšinách, předsednictvo by mělo prodloužený mandát a měly by se navázat styky se Slováky, aby se také aktivně zapojili do reorganizace Svazu. Předsednictvo vyjádřilo pochvaly Jednotě, která zpravovala o válečných událostech, přičemž zvlášť vynikli novinářka Marie Selicharová a fotoreportér Tony Hnojčík. Válce navzdory vyšel také Český lidový kalendář, pravidelně vycházel Náš koutek, a byly vydány i knihy Listy svědectví a díků a 200 let pospolu Josefa Matuška. Předsednictvo vyjádřilo spokojenost se vztahy se Sněmem. Leonora Janotová informovala, že byl formován Úřad pro národnostní menšiny, jehož rada se scházela jednou za měsíc a v ní jsou představitelé všech menšin, kteří diskutují o finančních, politických a právních otázkách. Přednosta Úřadu Milan Đukić navštívil Svaz 30. ledna. Jedním z témat byla reorganizace Svazu, a Đukić radil opatrnost pro případ, že by došlo k rozdělení na Svaz Čechů a Svaz Slováků, přičemž si myslel, že by bylo lepší, aby se zachoval jednotný Svaz pro obě menšiny.
Představitelé Svazu a obce Daruvar navštívili 17. a 18. února Československo, aby poděkovali za záchranu dětí před válečným děním. Leonora Janotová, pověřenec Vlády pro obec Daruvar Tomislav Štefanović a ředitel Střediska pro výchovu a usměrněné vzdělávání Antun Marjanović navštívili Seč a Prahu, kde se setkali s českým premiérem Petrem Pithartem, s československým ministrem práce a sociální péče Milanem Horálkem a s Havlovým poradcem Alexandrem Vondrou. S nimi se jednalo o další pomoci pro oživení kulturně-osvětové činnosti české menšiny, ale také o zasílání konkrétní materiální pomoci, například skla pro obnovu domů, a o umožňování studia zainteresovaným studentům. Spolubesedníci projevili zájem o pomoc při rekonstrukci českých kulturních domů a památníků české menšiny a nabídli pomoc v hospodářském rozvoji Daruvaru. Leonora Janotová v rozhovoru pro Jednotu uvedla, že cílem návštěvy bylo předat písemné poděkování prezidentu Havlovi, české Vládě, Ministerstvu práce a sociální péče, Ministerstvu školství a Viktorii Hradské. Darovali jim obrazy Siniši Njegovana Stárka a Miry Borošové s válečnými a daruvarskými náměty. Janotová informovala, že ona a její dva spolucestující měli celou řadu požadavků: žádali o vysílání kulturních pracovníků na pomoc spolkům a školám – choreografy, učitele hudby a folkloru, divadelní odborníky, metodiky pro loutkové divadlo, etnografy, restaurátory a že požádali o umožnění studia pro zájemce, pořádání seminářů pro učitele a novináře Jednoty a české redakce Radia Daruvar, pomoc při zdokonalování vedoucích divadelních, folklorních a hudebních skupin, zasílání časopisů, příruček a národních krojů. Žádali i o pomoc při vyhledávání sponzorů pro činnosti Svazu, zajištění letního pobytu pro padesátku dětí, pomoc při rekonstrukci českých domů, budovy Svazu a archivní a etnografické sbírky. Českým funkcionářům řekli, že chorvatští Češi potřebují také českého kněze nebo učitele náboženství, jakož i počítač pro Jednotu, psací stroje, videokameru, zajištění zásobování školních kuchyní, pomoc při tištění učebnic a při obstarávání knih a didaktického materiálu. Aby se lidé nevystěhovávali z venkova, je zapotřebí zakládat malé podniky, například servisy automobilů a traktorů. Janotová řekla, že spolupráce s Československem bude mnohem účinnější než dříve, protože si Čechů v Chorvatsku váží, protože se tak dlouho udrželi a podařilo se jim uspořádat vlastní kulturní a osvětový život. „Myslím si, že stykům menšiny s Československem svítají nové, úspěšnější časy,“ uzavřela Janotová.
Svaz navštívil 11. března 1992 generální konzul Československa v Záhřebu Igor Furdík, který byl ve zvláštním postavení. Zastupoval stát, který sice uznal samostatnost Chorvatska, ale zatím s ním nenavázal diplomatické styky (k tomu dojde až v květnu). Jedním z témat rozhovoru byla reorganizace Svazu a I. Furdík, Slovák, radil, aby se jednalo se slovenskými spolky a účastníci setkání se dohodli, že je do dvou týdnů společně navštíví. Leonora Janotová informovala o potřebách skla z Československa a o žádostech studentů o studium v Československu. I. Furdíka zajímalo, o jaké obory je zájem a přislíbil pomoc. Tajemník Svazu Václav Tomek navštívil v březnu Prahu, kde předal deset žádostí o studium na českých vysokých školách. Odevzdal je Viktorii Hradské. Navštívil také poradce premiéra V. Sekytu, vedoucího rekreačního střediska Spolany Neratovice, které pozvalo žáky sedmých tříd, aby tam přijeli i letos, zatímco jejich žáci, až to situace umožní, na oplátku přijedou do letoviska českých škol v Daruvaru a Končenicích ve Tkonu. Tomek navštívil i Československý ústav zahraniční, kde přebral videorekordér Panasonic, dar pro Svaz, a kazety s různými filmy pro děti a dospělé.
Na schůzi krizového štábu Svazu 10. března se jednalo i o prohlášeních jednotlivých politických vůdců Chorvatska i obce Daruvar týkajících se obrany Daruvaru, přičemž se úplně opomněla úloha Čechů. Bylo uvedeno, že na území obce Daruvar žije 18,4 procenta Čechů, 34,3 procenta Chorvatů a 33,2 procenta Srbů, a že i sám prezident Franjo Tuđman při své návštěvě Daruvaru na začátku války zmínil, že Daruvar brání Češi. Také pověřenec Vlády pro obec Daruvar při návštěvě Viktorie Hradské a české delegace v září 1991 řekl, že mezi obránci Daruvaru je více než 60 procent Čechů. Krizový štáb konstatoval, že vládní komisi připomene údaje o účasti Čechů v obraně Daruvaru, ale také údaje o tom, jak zdejší Češi ovlivnili uznání Chorvatska Československem, z něhož pravidelně přicházela také humanitární pomoc pro všechny občany Daruvaru bez ohledu na národní příslušnost.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 45 times