Poradenským tělesem shromáždění je plénum, které tvoří představitelé besed, vedoucí zájmových skupin, klubů, ředitelé škol, Jednoty a předsedové rad: školní, divadelní, historické, rady pro péči o mateřský jazyk a literaturu, kulturně-osvětové, informační, právně-politické a hospodářské.
Členové rad by se volili podle jednoho z dvou návrhů: navrhovaly by je besedy nebo sám předseda rady, kterého volí shromáždění, podle toho v jaké míře se ten kdo angažuje v té které oblasti. Shromáždění by se scházelo jednou za rok a ostatní tělesa podle potřeby, výkonný výbor jednou za měsíc nebo i častěji. Předsednictvo zatím nepředstavilo návrh nových vztahů mezi Svazem a Jednotou, protože čekalo na nový zákon o občanských sdruženích, ale navrhlo nový název Svazu, Český svaz, od kterého se však do valné hromady přece upustilo.
Valná hromada se konala 18. dubna 1993, a na ní se název Svaz Čechů a Slováků stal minulostí a byl schválen nový název Svaz Čechů v Republice Chorvatsku. Byly schváleny nové stanovy, sice jako prozatímní, než bude schválen nový zákon o sdruženích, bylo zvoleno nové předsednictvo a předsedkyní Svazu byla znovu zvolena Leonora Janotová. Ve svém projevu uvedla údaje, že podle sčítání lidu z roku 1991 v Chorvatsku žilo 13 760 Čechů, v Daruvaru šlo o větší podíl v celkovém počtu než v roce 1981. Připomněla působení Svazu v letech 1990 a 1991, na strádání Čechů od srbských vzbouřenců, kteří se jim mstili, vyzvedla účast Čechů v obraně a upozornila, že žádný z nich nebyl povýšen, jako by někomu účast Čechů v obraně Chorvatska vadila. Připomněla také evakuaci 1500 dětí do Čech prostřednictvím Svazu a daruvarské české školy, jakož i humanitární pomoc, která začala přicházet z Čech. Ohlédla se také na odchod slovenských spolků a řekla, že Češi souhlasí s přáním „našich Slováků“, aby se osamostatnili, ale že nepřijímají výtky, že ve společném Svazu slovenská strana nebyla dostatečně respektována. „Třebaže jsme si slíbili, že budeme spolupracovat, k té spolupráci prozatím nedochází,“ dodala Janotová. Shromáždění se zúčastnil také Ljubomir Antić, předseda Odboru pro lidská práva a práva národnostních menšin Sněmu, který mezi jiným uvedl: „Tato válka definitivně zpečetila naše přátelství. V poměru ke svému počtu dali zdejší Češi velmi mnoho na oltář společné domoviny.“ Velvyslanecký rada českého Velvyslanectví Josef Nedbal přislíbil podporu spolupráce Česka s českou menšinou a ohlásil, že se na Ministerstvu zahraničních věcí připravuje nová forma péče o zahraniční Čechy.
Klíčový dokument, schválený na valné hromadě, v okamžiku dalšího nového začátku Svazu, bylo Prohlášení příslušníků české menšiny v 13 bodech. V prvním bodě se zdůrazňuje oddanost příslušníků české menšiny své vlasti Chorvatsku a jejich účasti v její obraně a zachování vlastní kulturní a osvětové autonomie, která je v demokratickém Chorvatsku umožněna i patřičnými zákony. „Naši předkové se před dvěma sty lety začali stěhovat do Chorvatska, kde si v bratrském prostředí vytvořili nový domov a zajistili životní existenci. Své nové vlasti Chorvatsku věnovali všechny své síly: pomáhali budovat její hospodářství, podíleli se na rozvoji kulturního života – všemožně přispívali k jejímu povznesení. Spolu s chorvatským lidem svou novou vlast i bránili. Jako chorvatští hraničáři križeveckého a đurđeveckého pluku bojovali s bánem Jelačićem za práva a celistvost Chorvatska, k Jelačićovi se obraceli s prosbou, aby jim vymohl listiny, které jim měly zajistit veškerá občanská práva. Spolu s chorvatskými rolníky povstali v roce 1920 proti útisku jugoslávských (srbských) vojenských a policejních úřadů na Bjelovarsku. Mnoho Čechů se stalo členy Chorvatské rolnické strany Stjepana Radiće; v ní měli i své poslance. Během druhé světové války bojovali za svobodu proti fašismu. My Češi jsme se v této poslední agresivní válce proti Chorvatsku jednoznačně postavili na obranu své vlasti Chorvatska a svých domovů. Tím jsme dokázali, že Chorvatsko považujeme za svou jedinou vlast, která nám zajišťuje veškerá menšinová práva. Rozhodně jsme se postavili proti jakýmkoli pokusům o vytvoření tzv. SAO Krajina, v níž bychom měli žít. Naši předkové se přistěhovali do Chorvatska, my, jejich potomci, v něm žijeme a získali jsme práva, která nikým nemohou být ohrožena,“ stojí v prvním bodu programu a pokračuje: „V novém samostatném a demokratickém Chorvatsku budeme i nadále rozvíjet svou kulturu a udržovat si svou národní svébytnost. Přitom vycházíme z práv a vymožeností, které si naše menšina zajistila během společného života s chorvatským a ostatními národy. Jsou to především základní práva menšiny: udržování mateřského jazyka, organizování výchovy a výuky v mateřském jazyce, rozvoj informování a pěstování kulturních tradic. Vyžadujeme přitom podporu chorvatské republiky i vlasti našich předků. Důraz budeme klást na hospodářský rozvoj naší menšiny, jemuž v posledních desítiletích okolnosti nepřály. Soukromé podnikání nebylo možné, vymizela téměř řemesla, v nichž byli Češi mistry, rolníci stále častěji opouštěli svá hospodářství. V letech 1946–1948 došlo k hromadné reemigraci krajanů, v šedesátých letech se mnozí příslušníci naší menšiny stěhují nebo odjíždějí za prací do západoevropských a zámořských zemí. Počet příslušníků menšiny se tak rapidně snížil, a v současné době nedosahuje ani třetiny poválečného počtu.“ Velká část Prohlášení se vztahuje na plány do budoucna: „V oblasti kultury si udržíme dosavadní manifestace a projevy kulturního života menšiny: Naše jaro, obžínky, přehlídku písní v Končenicích, divadelní přehlídku, porady literárních tvůrců, výstavy děl výtvarných umělců a další. Upravíme etnografickou sbírku v Ivanově Sele a stálou výstavu historických dokumentů a fotografií v Daruvaru. Zvláštní pozornost budeme věnovat našim národním domům, které nemohly být pro nedostatek prostředků opravovány a z nichž některé byly v poslední válce značně poškozeny. Musíme se snažit rozšiřovat knihovny ve spolcích, školách a rozvíjet odborný knižní fond při Svazu. Přitom budeme těsně spolupracovat s Maticí chorvatskou a dalšími místními spolky, s Maticí slovenskou v Chorvatsku a s různými kulturními spolky v Čechách...“ V prohlášení se ohlašuje pokračování vývoje výchovy v mateřském jazyce, pokračování v péči o mateřské školy a o výuku na základních a středních školách, jakož i organizování doplňovací výuky tam, kde nelze organizovat čistě českou školu. Základní školy s českým vyučovacím jazykem by měly být nejen v Daruvaru a Končenicích, ale také v Hrubečném Poli a Dežanovci, a vyučování v češtině by se mělo zajistit také na středních školách v Daruvaru a Hrubečném Poli. Svaz bude věnovat pozornost volbě učitelů a jejich vzdělávání na vysokých školách v Česku nebo Chorvatsku. Od českého ministerstva školství se i nadále očekávají stipendia pro studenty a kurzy pro učitele. „Budeme všemožně usilovat o používání českého jazyka ve veřejném, úředním i náboženském styku všude tam, kde nám to zákon umožňuje. Proto musíme na příslušná místa zajistit pracovníky s dokonalou znalostí českého i chorvatského jazyka,“ píše v Prohlášení. V plánu je také zachování informačních prostředků: Jednoty, Našeho koutku a pravidelné každodenní vysílání Chorvatského radia Daruvar v českém jazyce, jakož i pokračování vydávání dosavadních edic Českého lidového kalendáře, Přehledu a Studnice, krajanské knihovny, knihovničky Jaro a    dalších publikací a školních učebnic. V Prohlášení se požaduje zavedení vlastní televizní relace jednou za měsíc, jakož i aby chorvatská média věnovala víc pozornosti životu české menšiny a představování jejího života širší veřejnosti. Totéž se žádá i od českých médií. V Prohlášení se uvádí, že Svaz Čechů nechce zůstat stranou politického dění, což neznamená, že přeroste v politickou stranu. Svaz se musí přímo zapojit do vypracování zákonů a předpisů týkajících se menšiny a při volbách se bude snažit o to, aby byl zvolen kandidát, který bude nejlépe hájit zájmy menšiny. Žádá, aby všichni Češi v Chorvatsku měli právo volit menšinového poslance.
„Svaz jako reprezentant české menšiny v Chorvatské republice i v zahraničí zastupuje zájmy všech příslušníků menšiny v Chorvatské republice bez ohledu na to, zda žijí ve větších aglomeracích, v menších skupinách či jednotlivě. Proto se reorganizuje tak, aby umožnil začlenění a působení všech spolků, organizací, klubů, skupin občanů a jednotlivců, kteří se ztotožňují s jeho stanovami. Svaz bude podporovat veškeré úsilí směřující k úspěšnému demokratickému a hospodářskému rozvoji naší vlasti Chorvatska. Veškerou svou činností bude přispívat k utužování přátelství mezi chorvatským a českým národem,“ stojí v závěrečných článcích Prohlášení příslušníků české menšiny.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů