Členy výkonného výboru, předního tělesa Svazu Čechů, byli: Leonora Janotová, Josef Valenta, Jarmila Kulhavá, Jenda Bláha a Karel Kučera, a zástupci Anna Vodvárková a Jiřina Staňová. Podle usnesení konstitučního zasedání plán práce Svazu bude vycházet z Prohlášení příslušníků české menšiny. Kvůli omezeným finančním prostředkům bylo nutné omezit akce české menšiny, a tak se předsednictvo v roce 1993 soustředilo na přehlídku dětských písní v Končenicích koncem května a na přehlídku tanečních skupin v prosinci. V květnu 1994 se mělo konat Naše jaro a v dubnu přehlídka krajanského divadla, zatímco by se v roce 1995 konaly Obžínky (s novým názvem Dožínky) a přehlídka písní v Končenicích, v roce 1996 přehlídka písní v Daruvaru nebo některé sousední vesnici a přehlídka dechových hudeb. Bylo nahlášeno, že v plánech dojde i ke změnám, protože se v roce 1994 dovršuje 50 let Svazu. Na zasedání předsednictva byl zmíněn problém chybějícího osvětového poradce pro české školy s připomínkou, že ministerstvo vypsalo výběrové řízení, kterého lhůta už vypršela, a očekává se, že nový poradce bude už brzy jmenován.  
V Končenicích se posedmnácté, poprvé po válce, konala přehlídka českých dětských písní, v níž účinkovali žáci českých škol v Daruvaru a Končenicích, obvodních škol v osadách Lipovec, Šuplja Lipa a Brestov, jakož i žáci základních škol v Dežanovci, Hrubečném Poli a Bjelovaru a chorvatské školy v Daruvaru, děti z daruvarského Střediska Rudolf Steiner, jakož i z mateřských škol v Daruvaru a Končenicích.
Následovala konstituce nových rad v rámci Svazu Čechů. Na schůzi historické rady 2. června 1993 se jednalo o etnografické sbírce v Ivanově Sele. Dospělo se k závěru, že se musí zjistit, zda místní obyvatelstvo má zájem převzít na sebe péči o tuto sbírku. Jednalo se také o úpravách archivní sbírky, knihovny a stálé výstavy dokumentů a fotografií. Bylo ohlášeno, že Josef Matušek k 50. výročí Svazu chystá studii Dějiny Čechů v Chorvatsku.
Kulturně-osvětová rada se konstituovala 9. června, kdy bylo ohlášeno, že se další Dožínky budou konat až v roce 1995, ale českým besedám se doporučuje, aby do té doby samy pořádaly vlastní dožínkové slavnosti. Na schůzi zazněla i kritika na dřívější slavnosti, které byly, jak bylo uvedeno, spíš politickou manifestací než přehlídkou lidových zvyků.
Novou osvětovou poradkyní pro české školy se 15. srpna 1993 stala Anna Vodvárková. Tehdy byl stav českých základních a mateřských škol následující: česká mateřská škola a jesle v Daruvaru měly 154 dětí a 13 učitelek-vychovatelek, zatímco v Končenicích bylo 15 dětí a jedna vychovatelka. Na české základní škole v Daruvaru bylo 298 žáků, v Končenicích 125 a v Hrubečném Poli 32, z nich šest v Ivanově Sele. V Hercegovci bylo zapsáno jediné dítě, což znamenalo, že se tamní česká škola zavře. Na výběrovou výuku češtiny chodily 403 děti na školách v Pakraci, Kaptolu, Hercegovci, Mezurači, Dežanovci a daruvarské škole Vladimir Nazor a na daruvarském gymnáziu češtinu jako výběrový předmět poslouchalo 21 studentů. Jedním z problémů byly učebnice, které se tenkrát měnily na úrovni celého Chorvatska kvůli novým společensko-politickým podmínkám.
Leonora Janotová a sněmový poslanec za českou menšinu Siniša Njegovan Stárek se 31. srpna 1993 v Záhřebu sešli s českým ministrem zahraničních věcí Josefem Zieleniecem během jeho návštěvy Chorvatska. J. Zieleniec vyjádřil přání, aby česká menšina byla skutečným pojítkem mezi oběma zeměmi, zatímco L. Janotová uvedla, že chorvatští Češi považují Chorvatsko za svou vlast, ale že se zároveň cítí součástí českého národa. Vyjádřila přání, aby Česko nad českou menšinou mělo morální a materiální patronát, jakož i přání, aby se český kapitál dostal právě do té části Chorvatska, kde žijí příslušníci české menšiny. Jako největší problém uvedla skutečnost, že ještě stále nebyla podepsána dohoda o spolupráci mezi dvěma státy.
Na zasedání výkonného výboru Svazu Čechů 7. října 1993 bylo konstatováno, že na základě zákona o institucích byla Jednota potvrzena jako veřejná instituce, jejímž zřizovatelem je Chorvatská republika, ale vláda může do šesti měsíců zřizovatelská práva přenést na jinou právnickou osobu. A protože je skutečným zřizovatelem Jednoty Svaz Čechů, očekává se, že tím bude i nadále, což se zadalo za úkol poslanci S. Nj. Stárkovi.
V zájmu obnovení a zvelebení folklorní činnosti angažoval Svaz znovu po delší době pobyt dvou choreografek z Čech – Lenky Homolové a Evy Zetové od 23. do 31. října, jakož i pobyt cvičitele Zdeňka Chrpy od 17. října do 7. listopadu. L. Homolová a E. Zetová budou přijíždět mezi chorvatské Čechy i v následujících letech, jakož i choreografové Miloslav Brtník, Marie Bušová a Petr Lederer, a při obnovení divadelního života bude pomáhat režisér Vladimír Dědek.
Výkonný výbor ohlásil rekonstrukci Českého domu v Daruvaru a navrhl založení videotéky, kde by se za zvýhodněné ceny půjčovaly kazety, aby se získávaly prostředky na obnovu fondu českých filmů. Ohlásil také pořádání informatického kurzu.
V listopadu 1993 zaslala předsedkyně Svazu Čechů Leonora Janotová znovu, jakož i v roce 1991, dopis Václavu Havlovi, tentokrát jako prezidentovi České republiky, a podnětem byla jeho návštěva Slovinska. V dopise vyjadřuje lítost, že zároveň nenavštívil také Chorvatsko, „zemi, které jste v této hrozné válce pomohl.“ Připomněla, že Češi v Chorvatsku jsou jediná organizovaná menšina na území bývalé Jugoslávie s vlastními institucemi, připomněla také válečná utrpení Čechů: „Vážený pane prezidente, nevíme, proč jste si zvolil ke své první návštěvě zemí bývalé Jugoslávie právě Slovinsko a ne Chorvatsko, kde žije početná česká menšina,“ napsala Janotová, která si zároveň postěžovala na vztah jeho kanceláře ke Svazu Čechů. Vytkla, že mu často posílala dopisy, ale nikdy na ně nedostala žádnou odpověď, kromě jediného dopisu podpory od jeho manželky Olgy, proto se táže, zda se mu vůbec dostaly do rukou. „Zvažujeme-li to vše, nedovedeme si vysvětlil, proč nás nemůžete navštívit, když už Vás cesta vede do našeho sousedství... Bez ohledu na Vaše názory na oficiální politiku Chorvatska je tu válkou trpící národ, který by Vás rád přivítal. Jsme tu my, jediná česká organizovaná menšina v Evropě. Apelujeme na Vás, přijďte se podívat na své krajany. Jsme jenom obyčejní lidé, avšak upřímní, pracovití a hrdí na svůj původ. Vaše návštěva, Váš osobní zájem o nás by měl, věřte, pro nás válkou postižené Čechy velký význam,“ napsala Janotová v dopise Havlovi, který Chorvatsko navštívil teprve v roce 2000. Během devadesátých let hlavy států jen zřídka navštěvovali Chorvatsko (většinou prezidenti sousedních nebo balkánských zemí a dvákrat papež Jan Pavel II.) a nejvyšší český státní funkcionář na návštěvě Chorvatska byl premiér Václav Klaus v březnu roku 1996. V Záhřebu se setkal s prezidentem Franjem Tuđmanem a s chorvatským premiérem Zlatkem Matešou podepsali první mezistátní smlouvy Chorvatska a Česka: dohodu o ochraně a podpoře investic a obchodní dohodu, a také dohodu o bezvizovém styku, která sice jen potvrdila již existující stav. S představiteli české menšiny se ale nesetkal.
Předáci Svazu zintenzívnili i své styky s chorvatskými funkcionáři, a 8. listopadu 1993 navštívili ministryni vzdělávání a kultury Vesnu Girardiovou Jurkićovou. Vzkázala, že se české školy budou financovat stejně jako školy na úrovní státu. Financování kultury, i menšinové, bylo převedeno na místní a županskou úroveň, stát financuje jen projekty celostátního významu. K takovým by patřily také Dožínky, přehlídky folkloru, divadel a písní, v nichž účinkují příslušníci celé české menšiny. Na setkání bylo připomenuto přání, aby česká menšina získala stálého animátora kultury, ale ministryně řekla, že neexistuje možnost, aby ho financoval stát. Předáci Svazu navštívili také přednostu Úřadu pro národnostní menšiny Čedomira Pavloviće, který jim dal několik užitečných rad, jak zajistit financování jednotlivých menšinových aktivit. V nových politických okolnostech se způsob financování změnil a byl převeden na několik zdrojů na státní a lokálních úrovních a tomu se Svaz a české besedy musely přizpůsobit. Vedle pomoci z Chorvatska bude nutné zajistit také zdroje financování v Česku. Financí se týkalo také zasedání předsednictva 30. října 1993, které konstatovalo, že Svaz dostal pouhou polovinu přislíbených prostředků, české besedy však přesto působily. Česká republika dosud neodpověděla na žádost o převzetí patronátu nad českou menšinou, ale jisté prostředky poskytlo české ministerstvo zahraničních věcí. Jako problém bylo uvedeno schválení stanov města Daruvaru a obce Dežanovec, v nichž se nezmiňuje česká menšina a její práva, což se vytklo právně-politické radě, protože se nezapojila do postupu schvalování těchto stanov. Bylo avizováno, že rok 1994 proběhne ve znamení oslav 50 let Svazu.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů