Print this page

Sto let Svazu Čechů LII – První století v kostce

  • Posted on:  středa, 11 květen 2022 00:00

SVAZ ČECHŮ V REPUBLICE CHORVATSKU 1921–2021 – SHRNUTÍ
Svaz Čechů v Chorvatské republice je následovníkem zastřešující organizace české a slovenské menšiny založené v roce 1921 v Osijeku s názvem Československý svaz v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od r. 1929 v Království Jugoslávii), jejímž cílem byla péče o kulturní, hospodářské a národnostní otázky Čechů a Slováků.

Do Svazu bylo zprvu zapojeno 36 českých a slovenských spolků. Prvním předsedou byl Ľudovít Mičátek, sídlo měl v Novém Sadu. Od roku 1924 byl předsedou Josef Hrnčíř, sídlo Svazu se přestěhovalo do Bělehradu. Češi v Chorvatsku byli nespokojeni vztahem ústředny Svazu vůči nim, navíc, jakož i v celém Chorvatsku, vládla nespokojenost s centralismem vnucovaným z Bělehradu jako hlavního města.
Proto se chorvatští Češi v daných okolnostech rozhodli spoléhat na vlastní síly. Jako jejich středisko se stále více profiloval Daruvar, město, v jehož okolí žil největší počet příslušníků české menšiny. Zde začala v roce 1926 působit Matice školská jako pracovní těleso Československého svazu. Později se sídlem Matice stal Záhřeb, kde působila také Matice divadelního ochotnictva, Osvětový odbor a Hospodářský odbor, jakož i Československá banka.
Po rozdělení Jugoslávie na bánoviny byl v Záhřebu v roce 1931 založen Osvětový a hospodářský odbor, který měl jako sekce Svazu na starosti české spolky, školy a kulturně-osvětovou činnost české menšiny žijící na území Sávské bánoviny. Bylo do něj zapojeno kolem šedesáti spolků. V roce 1935 se objevila nová organizace, Sdružení venkovského dorostu, které sdružovalo mládež v českých vesnicích a mj. pořádalo dožínkové slavnosti.
Od roku 1937 byl předsedou Československého svazu František Smetánka, sídlo Svazu bylo z Bělehradu přeneseno do Záhřebu. Po zániku Československa v roce 1939 se Svaz octl před velkou výzvou – jak se postavit k nově vzniklé situaci ve staré vlasti. Zdejší české a slovenské spolky rozhodly, že zůstanou pospolu a budou spolupracovat na kulturním poli. Vedení Svazu a jeho předseda se zapojili do tajné akce pomoci uprchlíkům z okupovaného Československa. Přes Jugoslávii se dostávali do jiných zemí, a  tam se přidávali k československým dobrovolnickým oddílům, které v druhé světové válce bojovaly na straně spojenců. Kvůli těmto činnostem přišel tajemník Svazu Stanislav Veselý o život v nacistickém táboře, stejně jako dřívější tajemník Vojta Režný.
Po rozpadu Království Jugoslávie a zřízení Nezávislého Státu Chorvatsko v roce 1941 byla zakázána činnost všech českých organizací a škol. Mnozí Češi se zapojili do protifašistického hnutí. Vzniká I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova, v níž se pečuje také o kulturně-osvětovou činnost, a to byla v té době jediná instituce Čechů v Chorvatsku. Po osvobození Daruvaru byl v říjnu 1944 obnoven Československý svaz, a od té doby zastřešující organizace české menšiny sídlí v Daruvaru. Prvním předsedou obnoveného Svazu byl Josef Vojáček Taras. Pokračovalo se s bohatou politickou, osvětovou, kulturní, hospodářskou a sociální činností, zejména po ukončení druhé světové války v roce 1945, kdy se název Svazu mění na Svaz Čechů v Jugoslávii, protože Slováci měli mít možnost sami rozhodnout, zda chtějí mít společnou zastřešující organizaci s Čechy. Svaz mj. začíná vydávat týdeník Jednotu a pokračuje v tradici pořádání dožínkových slavností. Značná část jeho aktivit byla spojena s reemigrací několika tisíců Čechů do Československa. Koncem roku 1948 byl rozhodnutím komunistické moci zrušen, aby byl obnoven v květnu 1949, tentokrát jako zastřešující organizace Čechů a Slováků žijících na území Chorvatska. Měl název Československý svaz v Lidové republice Chorvatsku (od r. 1963 v Socialistické republice Chorvatsku) a sdružoval 35 spolků. Kromě komunistického režimu a ideologie, na jeho činnost měly po roce 1948 vliv vztahy mezi Jugoslávií a Československem. Prvním předsedou obnoveného Československého svazu byl Václav Rohan, následovali Václav Částek a Karel Řehák a v letech 1951–1970 byl předsedou Svazu Slovák Mišo Kmecík. V té době se vedle dožínkových slavností začala pořádat dětská přehlídka Naše jaro, začal vycházet Český lidový kalendář a sborník Přehled, ožívá ochotnické divadlo a s normalizací vztahů mezi oběma zeměmi se obnovila spolupráce s partnery v Československu a zvýšila se úroveň kulturních činností. Od roku 1966 působí Novinově vydavatelská instituce Jednota (nyní Novinové nakladatelství Jednota) jako samostatný podnik.
V letech 1970–1981 byl předsedou Svazu Josef Zámostný. V té době dostala spolupráce s Československem formální rámec. V roce 1979 byla v Ivanově Sele otevřena Etnografická sbírka české menšiny. Svaz se v roce 1980 přejmenoval na Svaz Čechů a Slováků v SR Chorvatsku a byl decentralizován tak, že více pravomocí měly rady a komise pro jednotlivé oblasti působnosti, jakož i Odbor pro Slováky. Po Zámostném byli předsedové Svazu Jaromil Kubíček, Slávek Souček, Josef Matušek, Václav Tomek a Štěpán Rájek, v roce 1988 se předsedkyní Svazu stala Leonora Janotová a stála v jeho čele do roku 2013. Působení Svazu a jeho složek v osmdesátých letech poznamenala hospodářská krize, rozproudila se ale divadelní činnost a od roku 1984 se pořádá přehlídka krajanského divadla v Lipovci.
K velkým změnám v působení Svazu a české menšiny došlo po pádu komunistického zřízení a nastolení demokracie v roce 1990 a vzniku samostatného Chorvatska v roce 1991. Svaz měl naprostou svobodu a autonomii bez nátlaků státních orgánů. Začal chystat vlastní reorganizaci, jakož i oslavu 200. výročí přistěhování Čechů, ale plány zhatila srbská agrese na Chorvatsko. Svaz se zapojil do činností zaměřených na šíření pravdy o válce v Chorvatsku a úsilí o její mezinárodní uznání, navíc zorganizoval evakuaci dětí z válkou ohroženého Daruvarska do Československa. Následkem rozdělení Česka a Slovenska bylo vystoupení slovenských organizací ze Svazu, který od roku 1993 působí jako Svaz Čechů v Chorvatské republice. S uklidněním válečných podmínek v roce 1992 bylo možné dále pokračovat v kulturně osvětové činnosti, zejména po ukončení války v roce 1995. Díky partnerství české a chorvatské strany byla podniknuta rozsáhlá víceletá akce obnovy českých domů, jakož i přístavby českých základních a mateřských škol v Daruvaru a Končenicích. Bylo založeno několik nových českých besed.
Podnětem k ještě lepšímu působení Svazu a krajanských spolků a institucí v 21. století byl nový ústavní zákon o právech národnostních menšin z roku 2002. Na jeho základě Češi získali vlastní menšinové rady a představitele v županstvích, městech a obcích, kteří se zabývají právně-politickými otázkami. Tato tělesa se v roce 2006 sdružila v Koordinaci rad a představitelů české menšiny a díky tomu se Svaz může více věnovat kulturním a vzdělávacím činnostem. I nadále se zakládaly nové české besedy a dnes jich je do Svazu Čechů začleněno 32, zvelebené bylo i menšinové školství, zintenzivňuje se také spolupráce s Českou republikou. Podporu chorvatského státu české menšiny dosvědčily návštěvy chorvatských prezidentů (Stjepan Mesić, Ivo Josipović, Kolinda Grabarová-Kitarovićová a Zoran Milanović) Svazu Čechů, který v roce 2021 navštívil také premiér Andrej Plenković. Zde se setkal s českým ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem.
Od roku 2013 byla předsedkyní Svazu Čechů Libuše Stráníková a od roku 2017 Anna-Marie Štrumlová Tučková. Svaz v roce 2019 založil novou instituci české menšiny, České kulturní centrum v Daruvaru. V letech 2020 a 2021 úspěšně přizpůsobil působení a činnosti české menšiny podmínkám pandemie koronaviru a vstoupil do druhého století svého působení.
Svaz Čechů v Republice Chorvatsku dovršil 28. června 2021 sto let od svého založení a vstoupil do druhého století své existence. Byl založen krátce po pandemii španělské chřipky, která si vyžádala kolem sta milionů obětí, a své vysoké jubileum oslavil za podobných okolností, v době pandemie koronaviru, po níž už značná část světa nebude jako dříve. O těžkosti a výzvy však nebyla nouze ani v průběhu dějin české menšiny v Chorvatsku, která za posledních sto let přežila tři války, několik hospodářských krizí, dlouhá období věznění a politických turbulencí, větší či menší pokusy o asimilaci...
Navzdory mnoha okolnostem, které poměrně malému společenství neprospívají, se české menšině podařilo pro další generace uchovat nejen vlastní identitu, tradice, kulturu a jazyk, ale také instituce, a to jak na místní úrovni, ve svých obcích a městech, tak i svou zastřešující organizaci, svůj Svaz Čechů. Tato historická zkušenost je užitečným vodítkem i pro budoucnost. Mnoho dalších nových stránek v dějinách české menšiny a Svazu Čechů v Republice Chorvatsku má ještě teprve být napsáno... Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto Oldřich Petržálek a archiv Jednoty

Read 40 times