DÍLNA PŘÍPRAVY CHODSKÝCH KOLÁČŮ
V pátek těsně po poledni začaly paní Slávinka Plavčeková a Máňa Brdalová připravovat a míchat suroviny na specialitu nazývanou chodský koláč. Ten se prekopakerské ženy naučily dělat od svých přátel z Postřekova, kteří je před třemi lety na Chodsku provedli postupem krok za krokem. Zřejmě je to naučili moc dobře, protože zdejší krajanky postupovaly velmi suverénně a úspěšně. Úkolem dne bylo zamísit dvě dávky těsta po čtyřech kilogramech mouky. Než se o jedné odpoledne v českém domě sešla první skupina žen, první dávka těsta už nakynula, tvarohová, maková a povidlová náplň se dodělávaly a „manufaktura“ se mohla rozběhnout. Ženy složily kartonové krabice, do kterých se uloží pečené koláče, rozložily na stole „udělátka“ – prkna s rozloženým vykrojeným pečicím papírem, na kterých se vyválené koláče ozdobí, a už to mohlo začít. Paní Máňa odvážila potřebné množství těsta a další ženy ho speciálními válečky a prsty formovaly na požadovanou velikost a tvar. Pak začaly zdobit. Podle navržených forem i podle vlastní představy vznikaly tvarohové mřížky, srdce a další tvary, nepokrytý povrch se vyplňoval makovou či povidlovou náplní. Závěrečnou tečkou bylo dozdobení plátky mandlí či rozinkami. Hotové koláče se na speciálně vyrobených plíšcích vkládaly po dvou do tří trub a pekly osm minut na vysoké teplotě. Přidávaly se i další ženy, které přišly ze zaměstnání, a tak to vypadalo celé odpoledne. Prekopakerským ženám všechna čest, působily jako výborně sehraný tým.
PESTRÝ JARMARK NA NÁVSI
Prekopakerská náves je pěkný vydlážděný prostor pod školní budovou. Tady se v sobotu odpoledne sešli domácí, kteří nabízeli koláče, smažili čerstvé bramboráky, čepovali pivo, ale za dobrovolný příspěvek podávali i kávu a další nápoje. Na stáncích vystavovaly a nabízely své výrobky ženy z České besedy města Garešnice, České besedy Dežanovec, České besedy obce Lipovlany, Pospolitosti Italů Liberta Ploštine, z pakrackého sdružení Hrvatski pleter, sdružení Hrvatska žena Prekopakra a Sdružení žen Lipik. Nálada byla velmi dobrá, nebylo až příliš vedro. A proto, aby všechno nebylo jen ve znamení jídla a pití, zahrála místní mladá komorní skupina Hvězdičky Sukýnku, Kristýnku a jednu další populární skladbu. Zahanbit se nedali ani hudebníci České besedy Velké a Malé Zdence, kteří rovněž vyhrávali návštěvníkům pro potěšení. Domácí taneční skupina Úsměv při hudbě a zpěvu zatančila tři tance, úsměvy jim na tvářích nechyběly. Jen ohlášená soutěž v pití piva se nekonala pro nedostatek zájemců. Předsedkyně Besedy Slávinka Plavčeková navštívila hosty na stáncích a odevzdala po listu poděkování a růži. Domácí si jen postýskli, že se návštěvníků možná mohlo dostavit víc. Nicméně, prodaly se všechny nabízené koláče i bramboráky.
KULTURNÍ PROGRAM V ČESKÉM DOMĚ
Dvě sympatické hostesky v krojích přivítaly účinkující i návštěvníky, mezi kterými byla referentka Marija Martinelliová z městské správy. Stručně představily celou akci a potom i každou z účinkujících skupin. Skupiny, které právě nevystupovaly, mohly v hledišti pohodlně sledovat vystoupení svých kolegů. Každá skupina dostala po vystoupení list poděkování a růži.
Jako první se představila
nejmladší folklorní skupina. Pětice dětí v doprovodu dospělých tanečníků zatančila tance Cibulenku a Mazurku. Smíšený pěvecký sbor domácí besedy pak pod vedením Jadranky Radonićové Sirovicové zazpíval čtyři velmi oblíbené české lidovky: Byla noc krásná májová, Na Strahově, Jde potok lučinou a Čtyři koně ve dvoře. Taneční skupina Úsměv při své hudební kapele zatančila tance Hulán, Zahraj mi houdečku a Ta naše hospoda. Tanečníky zdobil krásný úsměv a elegance v tanci. Každá ze skupin byla za své vystoupení odměněna velkým potleskem.
Česká beseda obce Lipovlany kromě stánku vyslala taneční skupinu Krok sun krok doprovázenou dvěma hudebníky a zpěvačkou. Ta uvedla tři tance: Slávečku, doudlebskou polku Táto můj a Zelený jaloveček. Tanečnice si často zavýskly, aby ukázaly, jakou mají chuť k tanci.
Lipovecká děvčata se svými dvěma muzikanty i tentokrát dokázala, že krásně a ráda zpívají. Při jejich pásmu valčíků a polek se každý zaposlouchal do slov i melodie, zavzpomínal, v sobě si zanotoval...
Zdenecká taneční skupina Vodička přijela do Prekopakry s třemi páry tanečníků a dechovou kapelou. Svými tanci Přerovanka a Polka od podlahy divákům ukázala, co je to temperament. Dívčí sukně při otáčkách vlály vysoko, tváře krášlil úsměv a bystrý pohled. „To je to pravé mládí,“ komentovaly vystoupení některé z divaček.
Na závěr vystoupili všichni účastníci na jeviště a zazpívali Hašlerovu Tu naši písničku českou, jako memento, že musíme dál zachovávat české slovo a píseň a nesmíme je nechat zaniknout.
Ke slovu se dostali besední kuchařky a číšníci a podávali specialitu: kotlety s výbornými knedlíčky se zelím. Po výborné večeři si zájemci mohli zatančit a zazpívat při skupině Biseri bratří Mildů z Daruvaru.
SETKÁNÍ NA OMANOVCI
Poslední částí Dnů české kultury bylo uvolněné setkání členů spolku na výletním místě Omanovac. V kotli se vařil guláš, opékaly se buřty, podávaly se koláče, čepovalo pivo... Na své si přišli i mladší, kteří se mohli bavit na houpačkách a prolézačkách... Byla to krásná neděle.
Prekopakerským krajanům se letošní Dny české kultury Knedlíky bezpochyby velice dobře vydařily. Text a foto Željko Podsedník