Přestože Mozart během svého krátkého života koncertoval v četných městech střední a západní Evropy, v Chorvatsku nebyl a v Bjelovaru už vůbec ne. Důvod spočívá v tom, že v roce 1756, když se slavný skladatel narodil, byl na podnět císařovny Marie Terezie Bjelovar teprve založen. Když v roce 1791 Mozart zemřel v pouhých pětatřiceti letech, právě tolik let uplynulo i od založení Bjelovaru. Skladatelova životní pouť tehdy ukončila, zanechal za sebou četná díla, jež dnes patří k světovému hudebnímu kulturnímu dědictví. Oproti tomu, Bjelovar byl teprve malé vojenské městečko s položenými základy, jež určily urbanistický a architektonický charakter města.
Nápad založit hudební akci, jež spojuje rok založení města s rokem narození slavného skladatele, vznikl na podnět bjelovarských hudebníků Aleksandra Jakopance a Hrvoje Pintariće, který je i uměleckým ředitelem festivalu.
Letošní Amadeusfest byl zahájen ve středu 12. září ve 20 hodin, kdy byla v Domě kultury inscenována zkrácená verze jedné z nejznámějších Mozartovych oper Figarova svatba, v provedení operního pěveckého souboru z Osijeku Opera Pannonica a orchestru Umělecké školy Luky Sorkočeviće, pod vedením maestra Slobodana Begiće. Na zahájení byla přítomná i ministryně kultury RCH Nina Obuljenová Koržinková, jelikož se festival konal pod záštitou Chorvatského sněmu s podporou Ministerstva kultury a medií RCH a také lokálních institucí – Města Bjelovar a Bjelovarsko-bilogorského županství.
Následující večer (čtvrtek, 13. října) si návštěvníci mohli poslechnout Klavírní trio v G-duru K 564 v interpretaci Klavirního tria Dubrovník a sólisty na horně Hrvoje Pintariće. Mimochodem, Hrvoje Pintarić, jež základní a středoškolské hudební vzdělání získal v bjelovarské hudební škole Vatroslav Lisinski, se po ukončení záhřebské Hudební akademie (1995) zdokonaloval na pražské AMU u známého českého hornisty a hudebního pedagoga Zdeňka Tyšlara (1945–2006).
Na sobotním koncertu byla propojená vážná hudba s jazzem. Záhřebský soubor B’s FUNstallation interpretoval Mozartovou hudbu v jazzovém provedení. Závěrečný, nedělní večer, proběhl v sále Croatia (budova někdejšího pojištění Croatia, dnes patří Bjelovarsko-križeveckému biskupství, v přízemí se nachází bistro Franz), kde Mladí záhřebští filharmonikové zahráli Serenádu č. 10 Gran Partita pro dechové nástroje.
Pro všechny koncerty byl vstup volný a všechny se mohly sledovat online, což zajistilo sdružení Unimedia. Podle údajů z minulého roku koncerty online sledovali milovníci vážné hudby dokonce až v Severní Americe a Jižní Koreji.
O Mozartovi a jeho životě je toho poměrně hodně známo a k popularizaci jeho hudby pravděpodobně nejvíce přispěl biografický film Miloše Formana z dnes už pomalu dávného roku 1984. Dokonce i slavný rakouský pop-rock hudebník, zpěvák a textař Falco (1957–1998), často pojmenováván Mozartem populární hudby, byl inspirován filmem a složil píseň Rock Me Amadeus, ke které byl nahrán také působivý videoklip.
Formanův film získal četná ocenění, včetně osmi Oscarů, natáčení probíhalo také v Praze a Kroměříži. Praha zaujímala zvláštní postavení v Mozartově životě. V Praze, ve víle Bertramka dokončil svou nejznámější operu Don Giovanni, jejíž premiéra se konala 29. října 1787 v pražském Stavovském divadle a měla velký úspěch.
Mozart miloval Prahu a pražské publikum mu lásku opětovalo. V Praze měl dobré přátele, skladatele Františka Xavera Duška a jeho manželku, operní pěvkyni Josefínu. Mozart se s nimi seznámil v Salcburku v roce 1777, během jejich svatební cesty. Mladý, tehdy jedenadvacetiletý skladatel se stal příznivcem nejen pěveckého umění paní Duškové, ale také jejich ženských půvabů a ve vile Bertramka, kde Duškovy bydleli, Mozart napsal dnes slavnou árii Bella mia fiamma, addio, věnovanou paní Josefíně.
Po Mozartové smrti, rodina Dušková zůstala v kontaktu se skladatelovou vdovou Constanzí. Na rozdíl od svého manžela se Constanze dožila požehnaného věku. Zemřela v roce 1842, když jí bylo osmdesát let. Constanze, rozená Weberová, se narodila v roce 1762, pocházela také z hudební rodiny a byla spřízněná se skladatelem Carlem Maria Weberem. Její otec byl kontrabasista, dvě sestry operní zpěvačky a sama také zpívala a hrála na klavír. V roce 1782 se provdala za Mozarta. Manželé měli šest dětí, z nichž čtyři nepřežily dětství. Dospělosti se dožili pouze dva synové – Karl Thomas (1784–1858) a Franz Xaver Wolfgang (1791–1844), jež se narodil pouhých několik měsíců před otcovým skonáním.
Oba chlapci byli hudebně nadaní, měli hudební vzdělání a jednu dobu studovali i v Praze u filozofa a literárního a hudebního teoretika Franze Xavera Niemetscheka (1766–1849). On také napsal první Mozartovu biografii Leben des k. k. Capellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart, nach Originalquellen (1798, 2. vyd. 1808), na které spolupracovala i Mozartova manželka Constanze.
Chlapci v Praze navštěvovali klavírní školu Františka Petra Němečka a Františka Xavera Duška. Starší z hlapců, Karl, byl nadaný pianista ale před ukončením školy odjel do Itálie, do Livorna, kde chtěl otevřít klavírní obchod. Z toho plánu ale sešlo, protože se obchodu nedařilo a Karl se odstěhoval do Milána. Tu, v roce 1805, pokračoval ve studiu hudby, na doporučení Josepha Haydna, u hudebního pedagoga Bonifaze Asioliho. Avšak po pěti letech zanechal studia a stal se úředníkem ve službách rakouské finanční správy. Také pracoval jako úřední překladatel z italštiny pro rakouskou soudní komoru. Vlastnil dům v osadě Caversaccio u vesnice Valmorea v provincii Como. Často navštěvoval události spojené se svým otcem až do své smrti v roce 1858 v Miláně.
Mladší bratr Franz Xaver Wolfgang získal také vynikající hudební vzdělání a jeho učiteli byli Antonio Salieri a Johann Nepomuk Hummel. Stejně jako jeho otec začal komponovat v útlém věku. Svůj první klavírní koncert napsal, když mu bylo čtrnáct let. Jako hudebník se těšil uznání i přiměřenému úspěchu jak jako skladatel, tak i jako výkonný umělec. Sám se však značně podceňoval a neustále se srovnával se svým otcem.
V roce 1808 se stal učitelem hudby v rodině hraběte Baworowského ve Lvově a od roku 1809 v rodině vysokého císařského úředníka von Janiszewského v Burštýně v Haliči, dnešní západní Ukrajině. Kromě pedagogické činnosti koncertoval ve větších městech Haliče a uváděl své vlastní a otcovy skladby. V letech 1826 až 1829 řídil Sbor sv. Cecílie ve Lvově a založil Společnost sv. Cecílie, která se stala první hudební školou ve Lvově.
V roce 1838 se vrátil zpět do Vídně a stal se kapelníkem Mozartea v Salcburku. Nikdy se neoženil, neměl žádné děti, a tak po slavném hudebníkovi Mozartovi v přímé linií nejsou žádní potomci. Nejmladší Mozartův syn, často nazýván i Wolfgang Amadeus Mozart mladší, zemřel v Karlových Varech, kam se přijel léčit, ale 29. července 1844 podlehl rakovině jater. Zde je také pohřben. Starý karlovarský hřbitov, na kterém byl Wolfgang Amadeus ml. pohřben, je dnes park a nese jeho jméno. Dodnes je tam náhrobek se základními údaji a symbolem všech hudebníků – lyrou. Text Sylvie Sittová, foto internet