Málo známá fakta z dějin českého školství v Chorvatsku IV

  • Posted on:  neděle, 30 červenec 2023 00:00

BRESTOVSKÁ ŠKOLA
Brestov patří mezi starší osady a s Končenicemi patří k osadám s největším počtem příslušníků české menšiny na Daruvarsku. Do Brestova se Češi v menším počtu stěhovali v první polovině, většina v druhé polovině 19. století. Obě osady patřily k rolnickým osadám, život v nich byl podobný, ale také odlišný.

V minulosti byla období, kdy tvořily společný administrační celek, ale byla období, kdy byla každá z osad samostatná. V současné době spadají Brestov a Končenice s dalšími osadami do obce (Općina) Končenice. V roce 1921 bylo v Brestově 1843 obyvatel, v roce 2021 jich bylo jen 702.
Ačkoliv se se život v Brestově a Končenicích podobal, v Brestově se některé prvky z kulturně-zábavního života přece začaly projevovat dříve. Brestov měl starší dechovou kapelu, dříve byl založen hasičský sbor a dokonce i pobočka daruvarské České besedy, už v roce 1920. Také Chorvatský sokol byl v Brestově založen dříve než v Končenicích. Důvod toho v psané formě zaznamenán není. Je to však pochopitelné, když vezmeme v úvahu to, že do Končenic přišly české rodiny ještě v první polovině 19. století, byly starší, a tak mezi nimi nebylo po první světové válce těch, kteří by eventuálně v dětství chodili do české školy. V Brestově tomu tak nebylo, mnozí českou školu ukončili v rodných osadách, kde se také seznámili s kulturním životem svého kraje, uměli nejen číst a psát, ale jednotlivci ovládli i hru na hudební nástroje nebo byli přímo zapojeni do hasičského nebo sokolského hnutí.
Přesto uvedené předpoklady ještě nebyly zárukou, že cesta k založení české školy bude snadná. Jednou z pochopitelných překážek byl školní prostor. Ve školním roce 1918/1919 bylo v Brestově do školy zapsáno 304 žáků, z nich 254 byli příslušníci české menšiny. Nová školní budova se třemi učebnami byla otevřena v roce 1898, ale v některých obdobích nestačila pro všechny žáky. Žáci byli smíšení jak národnostně, tak i nábožensky. V některých školních rocích nebylo místa pro všechny, což některým rodinám nevadilo, dokonce byly rády, že děti budou moci pomáhat při polních pracích.
Když se v roce 1926 brestovská pobočka daruvarské Besedy stala samostatnou Československou besedou v Brestově, bylo usneseno otevřít československé školní oddělení. Pro začátek by to byla jen jedna třída, první českou učitelkou tam byla Lenka Kalenská. Problém prostoru nebyl vyřešen, ale ani zájem o českou školu nebyl takový, jaký se očekával, byl větší, než někteří vyprávěli. I zde se vyskytly podobné překážky jako i v Končenicích, ale o nich se psalo méně. Možná proto české oddělení v roce 1930 zaniklo. Přece byl v Brestově stále dostatek českých dětí a později bylo snadnější dosáhnout počet dětí pro otevření paralelního československého oddělení.
Po založení Okrskové školní rady v Daruvaru koncem roku 1931 byli do ní zvoleni pánové Čuchnil a Znamenáček z Brestova. Se situací v Brestově seznámil Československý svaz v Bělehradě Josef Knytl dopisem z 17. prosince 1931. Svaz ho potom přeposlal Matici školské do Záhřebu. Dopis zní následovně: „V Brestově byl minulý týden zápis. Byl tam jako obyčejně sám srezský inspektor. Do českého oddělení bylo přihlášeno při tom velikém renegátství 60 dětí. Tento počet se ještě zvýší, neboť bude ještě jeden zápis. Nedostavilo se asi 30–40 rodičů. Tedy i Brestov je dobyt, jen teď mít dobrého učitele. Tam musí přijet vybraný. Víš, jaký je tamní správce školy, na něho musí přijít kos! Prosím tě, pamatujte na to!“ Je vidět, že proti české škole byl správce tamní národní školy. Také to slovo renegátství by mohlo v českém jazyce znít jako zrádce, člověk, který přešel na protější stranu. Podle všeho se tím myslelo krajany, kteří byli proti české škole.
Z Československého svazu v Bělehradě byl už 22. prosince 1931 v chorvatském jazyce zaslán dopis ministru osvěty, oddělení pro základní výuku s naznačením samostatné Československé oddělení státní v Daruvarském Brestově o jmenování učitelů.
Dopis zní: „V těchto dnech se konal zápis školních dětí pro československé oddělení státní základní školy v Daruvarském Brestově, okres Daruvar, Sávská bánovina. Pro uvedené oddělení vyjádřili se rodiče 75 školních dětí. Jelikož v osadě není učitele, který by znal československý jazyk, čest nám je upřímně navrhnout, aby se na československé oddělení v Daruvarském Brestově přesídlili: Schejbal Antonín, teď v Blatci, okresu kočanském ve Vardarské bánovině a Řeháková Cecílie, teď učitelka v Treglavě, okres Daruvar, Sávská bánovina.“
Aby Brestov dostal dobrého učitele se starala i Matice školská v Záhřebu, která v dopise zaslaném Československému svazu z 25. prosince 1931 v jedné části připomněla Brestov. Uvádí v něm, že „… příležitosti sdělujeme vám, že byl v Brestově proveden zápis školních dítek do čs. oddělení s výsledkem, že se přihlásilo 60 dětí. Poněvadž se všichni rodičové nedostavili, bude ještě jednou a očekáváme, že se počet dětí zvýší. Daruvarští nás upozorňují, že je zapotřebí již nyní uvažovat o dosazení dobrého učitele do Brestova, aby se neopakovalo něco podobného jako v Končenici.“
Opravdu, po uvedených snahách v Brestově začalo v roce 1932 pracovat československé oddělení, dostalo i žádanou učitelku Cecílii Řehákovou. Všechny požadavky tím nebyly uspokojeny, ale počet žáků stoupal, a tak bylo roku 1936 otevřeno i druhé české oddělení, na kterém učil Čeněk Petr.
V těch předválečných letech se v Brestově plně rozproudil kulturní život, k čemuž od roku 1937 přispěla také Besídka venkovského dorostu. Před válkou měla dokonce 186 členů. Není divu, že se například posvícenské zábavy ve stejnou dobu konaly na třech místech (u Čuchnilů, Voclů a u Evy). Jedině tak se našel dostatek místa pro domácí i přespolní zájemce. Hudebních kapel byl vždy dostatek. Nedostatek byl prostor, osadě chyběl kulturní dům. I to Brestovští vyřešili a ve spolupráci brestovských spolků a vesničanů si vystavěli Český dům, který měl být otevřen ještě před válkou, ale byl otevřen až po jejím skončení. Stejně tak byla i česká škola v roce 1941 zavřená, znovu byla otevřená na sklonku války.
To, že v poválečném období procházela česká škola občas mnohými úskalími, také nelze tajit, ale o tom se dnes těžko něco dozvíme. Je pravda, že Brestovu před válkou chyběl jednu dobu dobrý učitel. Po válce bylo možné mezi velkým počtem žáků, kteří tam ukončili českou školu, vyhledat některého, který by jako učitel pracoval ve své rodné osadě. Proč se tak nestalo, zůstalo záhadou, a tu není snadno rozluštit. Text Václav Herout, foto archiv

Read 240 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2024

V Jednotě číslo 47, která vychází 30. listopadu 2024, čtěte:
- Předsednictvo Svazu Čechů zasedalo v novém Českém kulturním centru
- Valné hromady v Horním Daruvaru a Daruvaru
- Valné hromady v Tréglavě a Garešnici
- Večírek s přáteli v Holubňáku
- Kateřinská zábava ve Slavonském Brodu
- Valná hromada s programem a kateřinská v Končenicích
- České besedy Brestov a Osijek ve Sremu v Srbsku
- Přednáška o pivu Mato Pejiće
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi