Toho 13. října odpoledne přivítali členové Besedy své hosty před Českým domem s písničkou na rtech. Staří známí se zdravili a vítali, i když je v obou spolcích také řada nových lidí. Prekopakru a Postřekov přátelství spojuje už po desetiletí. Předsedkyně České besedy Prekopakra Slavica Plavčeková a starosta Postřekova P. Anderle spolu vysázeli lípu přátelství před Českým domem, kterou jim přivezli čeští přátelé.
Následovala večeře a večírek s programem a společným pobavením v Českém domě. Hostům se představily děti s písní Ve pakracko-lipickém kraji, divadelní skupina se scénkou Jak jsme šli na Slavonski banovac, taneční skupina a později i pěvecká skupina. Hosté se také představili písní a tancem při své dudácké muzice. Dlouho do noci se zpívalo, tančilo a společně bavilo. Oba starostové a předáci Besedy se mezitím zúčastnili slavnostní večeře, kterou pro hosty Slavonského banovce uspořádala starostka Pakrace Ana-Marija Blaževićová.
V sobotu 14. října hosty z Čech městem Pakracem provedl tajemník Besedy Igor Matek. Beseda měla stánek, vlastně celý stan na městské tržnici, kde byly vystaveny knihy a brožury a jiné materiály o prekopakerské Besedě i o Domažlicku, Postřekově a tamním Národopisném souboru. Nabízely se také různé dobroty, pilné kuchařky smažily bramboráky. Po oficiálním zahájení slavnosti Slavonski banovac starostkou Pakrace následoval kulturní program místních sdružení a škol. Vystoupili také hosté z Postřekova v krásných bohatých chodských krojích a při libozvučné dudácké muzice uvedli taneční pásma, mezi nimiž i Zelené kúsky i Postřekovo, pěkná ves. Shromáždění krajané a další zájemci jejich vystoupení sledovali s nadšením. Prekopakerská Beseda, ale třeba i týmy z Lipovce a Končenic se zúčastnili soutěže ve vaření fazolové polévky Grahfest. Odpoledne i večer patřily prohlídce stánků a společné zábavě domácích a hostů z Čech.
V poslední den návštěvy přátel z Chodska Prekopakerští utvořili vlastní čestnou stráž v chodských krojích s čakany – kovanými holemi se sekyrkou, starosta Postřekova jí požehnal. Po obědě se přátelé rozloučili při společném zpěvu Té naší písničky české. Přislíbili si, že si i nadále budou vyměňovat návštěvy každé dva roky. Text a foto Ž. Podsedník