Jedná se o výstavu Meštrovićových soch pořádanou ve spolupráci s Muzeem Ivana Meštroviće a Galerií Klovićevi dvori u příležitosti 140. výročí narození Ivana Meštroviće. Je to jeho druhá výstava v této instituci.
Retrospektivní výstava Ivana Meštroviće byla velmi rozsáhlá. Bylo na ní možné zhlédnout Meštrovićovu tvorbu od chlapeckých let přes díla z první náboženské fáze až po díla ze zralé umělecké tvorby. Jde celkem 200 soch, z nichž některé byly veřejně vystaveny vůbec poprvé. Sochy byly vypůjčeny z Tate Gallery v Londýně, z Leedsu, Lublaně, Bělehradu, Říma a Prahy, muzejních institucí a soukromých sbírek. Většina z nich, přesně 135 soch, však pocházela z Muzea Ivana Meštroviće a jeho inventáře.
Tato náročná výstava vznikla díky úsilí organizátorů z Galerie Klovićevi dvori a Muzea Ivana Meštroviće. Na přípravě výstavy, jejím návrhu a realizaci pracovalo velké množství lidí. Jednou z největších výzev bylo přemístění soch a jejich dodání do Galerie Klovićevi dvori vzhledem k jejich hodnotě, ale také rozsahu a hmotnosti.
O životě Ivana Meštroviće jsme se na výstavě mohli dozvědět prakticky všechno. Byla také znát jeho silná pouta s Českem, jak profesní, tak i osobní.
Už v roce 1900, když Ivan Meštrović odjel do Vídně, byl umístěn v rodině Františka Sýkory, který pocházel z Moravy. Mimo domov a Vídeň se Meštrovićova první výstava konala právě v Praze, a to v roce 1903. Byla to 10. výstava uměleckého spolku výtvarných umělců Mánes, na které účinkoval spolu s jinými chorvatskými umělci. V roce 1918 se Meštrović dokonce v Londýně setkal s Edvardem Benešem, který mu poskytl diplomatický pas, aby se umělec po rozpadu rakouskouherské monarchie mohl vrátit do Záhřebu.
V roce 1923 vytvořil Meštrović na zámku Lány dvě portrétní busty Tomáše G. Masaryka, s nímž se seznámil v Římě na začátku první světové války. Vytvořil také portréty Masarykovy manželky Charlotte a dcery Alice. V roce 1929 se umělec stal členem České akademie věd a umění. V roce 1931 se také seznámil s českým spisovatelem Karlem Čapkem na mezinárodním kongresu PEN klubu v Amsterodamu. Čapek své dojmy ze sochaře nakreslil a jeho karikatura byla potom v roce 1932 uveřejněna v záhřebském časopisu 15 dní (15 dana). Meštrović byl také členem komise pro volbu sochy Jana Žižky.
Kromě těchto politických a uměleckých vztahů k Česku jsou zajímavé také jeho osobní vztahy. V roce 1912 zhotovil v Římě Meštrović portrét české umělkyně Růženy Zátkové. Socha se také nazývá Žena bez rukou. Je to jedno z jeho nejlepších děl z expresionistické fáze. To, že je Růžena ztvárněná bez rukou, zřejmě ukazuje na její bezmoc v nešťastném manželství a také na vztah s Meštrovićem. Jeho socha Vestálka z roku 1917 je také spjatá s intenzivním, ale platonickým vztahem s Růženou Zátkovou.
Ivan Meštrović byl dvakrát ženatý. Jeho druhá manželka se jmenovala Olga Kesterčanek. Byla dcerou děkana Lesnické fakulty Záhřebské univerzity. Jeho rodina pocházela z Čech a v 18. století přišla do Chorvatska. S Olgou měl Ivan Meštrović čtyři děti a také ji často portrétoval.
To všechno, a ještě další zajímavé údaje z Meštrovićova života a tvorby se mohli návštěvníci na výstavě dozvědět. Především však mohli zblízka pozorovat a obdivovat jeho sochy, které představují nejlepší chorvatská sochařská díla všech dob.
Byla to zkrátka výstava, kterou si nikdo nemohl nechat ujít. Text a foto Mája Burgerová
