Během tří dnů stovka představitelů české, maďarské, srbské, italské, slovenské, bosňácké, rusínské, ukrajinské, makedonské a dalších menšin vyslechla pět odborných přednášek a dvanáct příkladů dobré praxe v menšinovém vzdělávání. Byla organizována i prohlídka Vzdělávacího a kulturního střediska Maďarů v Osijeku, Mediálního centra Maďarů v Bilji a přírodní rezervace Kopački rit.
Přednášky probíhaly v Maďarském domě v Kopačevu, kde přítomné přivítala hostitelka Erna Vargová, poradkyně pro školy s výukou v maďarském jazyce v Agentuře pro výchovu a vzdělávání. Jménem Ministerstva vědy, vzdělávání a mladých k přítomným povzbudivě promluvil Nándor Csapó, vedoucí sektoru pro národnostní menšiny, který se semináře zúčastnil spolu se svými spolupracovníky Milanem Vukelićem a Annou Kešinovou. V krátkém programu se představily děti z mateřské školy a žáci střední turistické školy Vzdělávacího a kulturního střediska Maďarů v Osijeku. Písněmi a tanci názorně předvedli, jak pečují o mateřský jazyk a tradice a zapojují se do pořádání menšinových akcí. Středoškoláci byli navíc přítomni po celou dobu semináře a pomáhali s organizací v rámci své odborné praxe.
První přednášku měla Ana Lehocká-Samardžićová, která představila online maďarsko-maďarský slovník, který je výsledkem snahy o zaznamenání maďarského jazyka, který se používá na území bývalého Uherska, tedy v osmi různých státech, s cílem snadnějšího dorozumění a sbližování různých krajů. Projekt probíhá od roku 2011 a do souboru se zapisují další nová slova, a to jak v podobě, v jaké se používají v určitém regionu, tak ve standardní podobě.
Další přednáška se vztahovala k italské menšině v Rovinji, kde počet příslušníků výrazně klesl. David Modrušan, místostarosta Rovinje a profesor italského jazyka a literatury uvedl, co vše město dělá pro udržení italské menšiny, která v roce 1945 činila 95 procent obyvatel. Zamyslel se nad její budoucností a zdůraznil, že se národnostní identita může udržet jedině tak, když se láska k jazyku a kultuře rozvíjí v rodině. Teprve v té chvíli existuje dobrý základ, na kterém se může dál stavět ve školách a lokální pospolitosti.
Následovaly příklady dobré praxe ve výuce. Luka Nreka hovořil o vlastní zkušenosti. Zavzpomínal na to, jak přišel pracovat do školy jako pomocník ve výuce a natočil film o škole. Teď už dvacet let v Rovinji organizuje Italian Film Festival. Zdůraznil přitom, že je třeba vycházet z vlastních prožitků a osobních zkušeností, nejen používat hotová média a technické vymoženosti.
Anamari Toplaková ze školy Komenského v Daruvaru přiblížila přítomným, jak s žáky zpracovává látku o rodném městě a jeho pamětihodnostech, o přistěhování Čechů na toto území, kultuře a tradicích. Propojuje přitom přírodu, výtvarnou kulturu, jazyky, matematiku, informatiku a další předměty. Žáci navíc navštěvují významné instituce, mimo jiné Svaz Čechů a vydavatelství Jednota, vyhledávají údaje a sami připravují texty a obrázky pro knihu o Daruvaru v elektronické podobě.
Mája Burgerová vysvětlila, jak probíhá výuka českého jazyka a kultury podle modelu C v Záhřebu. Zdůraznila, že je obdivuhodné, že žáci chodí na výuku v sobotu. Výuka probíhá v Českém domě, ale je vedena při Základní škole Silvije Strahimira Kranjčeviće, se kterou má navázanou výbornou spolupráci. Vysvětlila, co jsou to informační a komunikační technologie, a ukázala příklady z vlastní výuky. Ohlédla se i za dobou covidu, kdy se digitální aplikace začaly běžně používat a v některých případech právě ony umožnily výuku.
Další den začal návštěvou Vzdělávacího a kulturního střediska Maďarů, které sídlí v Osijeku. V jeho rámci působí maďarská mateřská škola Bóbita, základní škola a internát pro žáky středních škol. Erna Vargová seznámila přítomné s výukou v maďarské základní škole, která je jednou z mála s celodenní výukou. Při prohlídce školy se v knihovně diskutovalo o překládání učebnic do menšinových jazyků. Pedagogové obdivovali i půvabnou mateřskou školu a internát, na zpáteční cestě se seznámili s činností Mediálního centra Maďarů v Bilji.
Po poledni se všichni opět sešli v Maďarském domě v Kopačevu, kde se pokračovalo s přednáškami. Podrobnou analýzu o výborně promyšlených osnovách výuky mediální kultury přednesla Ljiljana Bajacová Nikolićová z vukovarského gymnázia. Na její přednášku navázala Slađana Milješićová Ćićićová, která jako příklad dobré praxe představila oslavu svatého Sávy s dramatizací ze života tohoto světce. Materiály k výuce si vytváří sama.
Melita Aleksová Vargová seznámila přítomné s rozdílem výuky jazyka v předškolní době a u starších dětí a představila svou knihu, ve které zpracovala toto téma. Marica Mršová hovořila o německé a rakouské menšině v Chorvatsku a výuce podle modelu C v osijecké Základní škole Svaté Anny, která zde probíhá od roku 1994/95 a je propojena s aktivitami menšiny a sdružení Podunavských Švábů. Podotkla, že znalost německého jazyka je sice nižší než v době, kdy výuka začínala, ale počet žáků se stále zvyšuje.
Jako další příklady dobré praxe uvedla Brigitta Jagerová mezinárodní spolupráci školy v Belém Monastýru se školou v Moháči, přičemž se setkávají děti z Chorvatska, které mají maďarský původ, se žáky z Maďarska s chorvatskými předky.
Učitelka českého jazyka a kultury podle modelu C v základní škole ve Hrubečném Poli Manuela Ivekovićová představila školní fotokroužek, který vede, a jeho propojení s češtinou. Pustila i působivé video s fotografiemi, které doprovází píseň Vítr do plachet Marka Ztraceného a které bylo poprvé uvedeno při rozlučce s loňskými žáky osmé třídy. Anna Maroševićová představila část z bohaté řady aktivit, které probíhají v rámci péče o výuku slovenského jazyka a kultury. Zdůraznila přitom výbornou spolupráci s kolegy na školách a ve spolcích a zapojení do mezinárodních akcí.
Následovala prohlídka sousedního hospodářství a Střediska mládeže při Fóru maďarských pedagogických pracovníků v RCH v Kopačevu. Zajímavé bylo povídání o minulosti Kopačeva, kdy se obyvatelé zabývali rybařením, a také o přírodní rezervaci Kopački rit.
Poslední den zahájila dynamická divadelnice Petra Bernarda Blaškovićová přednáškou o zachovávání italského dialektu v divadelních hrách. Zdůraznila význam práce s dětmi a potřebu předávat jim lásku k mateřskému jazyku v jakékoliv podobě, zejména s radostí při hře. O zkušenostech s přípravou divadel v angličtině jako způsobu zpracovávání určitých témat promluvil Eneo Dessadoro z Rijeky, který působí v The Rijeka Youth Theatre. Divadlo je pro něj nástrojem k vytváření identity svobodného ducha.
O výzvách výuky bosňáckého jazyka, který je velice podobný chorvatskému, a kultury podle modelu C hovořily Alma Halilovićová ze Záhřebu a Emina Kahrimanovićová z Puly. Oblíbené jsou dílny vaření, které připravují jednou za měsíc, a vzdělávací zájezdy po Bosně.
Nadšení z vaření přenesla na své žáky i učitelka slovenského jazyka a kultury Jelena Dejanovićová, koordinátorka a poradkyně pro školy s výukou ve slovenském jazyce, která učí i na základní škole v Mezurači a Lipovlanech. Uvedla příklad dobré praxe, jak s dětmi připravila kuchařku jejich oblíbených jídel a naučila je připravit i tradiční slovenské pokrmy.
V závěru setkání pořadatelka Erna Vargová poděkovala všem přítomným, vysvětlila, proč vybrala právě toto téma a zavzpomínala na dobu, kdy přišla pracovat do Kopačeva, na dobu bez mobilů, bez celodenní výuky, na dobu, kdy děti s radostí chodily do školy i odpoledne po výuce a společně tančily, zpívaly a věnovaly se různým aktivitám.
Na rozloučenou k přítomným promluvil i Nándor Csapó. Uvedl, že používání digitálních aplikací a pomůcek je nevyhnutelné, protože musíme sledovat trendy, ale nesmíme přitom zapomínat na vlastní identitu.     Text a foto Jana Staňová