Česká beseda Dolany pozvání Ing. Rudolfa Pečinky, starosty obce Dolany Olomouce, neodmítla. Ve čtvrtek 20. června 2024 večer se její členové vydali směrem Dolany u Olomouce. Do Dolan, na krásnou Moravu, do regionu Haná, odkud také pocházejí některé rodiny z Dolan, jely dvě taneční skupiny, kapela a dechovka, která letos oslavuje 50. výročí založení.
První zastávkou byla Olomouc, kde se krajané setkali s Andreou Preissovou Krejčí, někdejší profesorkou Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Paní profesorka se rozhodla, že své páteční dopoledne věnuje Čechům z Chorvatska a ukáže jim město a jeho památky. Skupinu přišel také uvítat pan Jiří Staněk, advokát z Olomouce a zároveň místostarosta obce Dolany, který se mimo jiné postaral o bezplatné parkovací místo pro autobus.
Následovala prohlídka stotisícového města, které se rozkládá na řece Moravě. Skupina prošla Horním i Dolním náměstím, navštívila kostel svatého Mořice a zastavila se také u jedinečného orloje na radnici, ve kterém se místo apoštolů pohybují řemeslníci, sportovci a dělníci. Orloj je poháněn motorkem z roku 1898. Nejvýznamnější památkou na Horním náměstí je 32metrový morový sloup Nejsvětější Trojice, který je od roku 2000 na seznamu UNESCO. Byl kdysi postaven obyvateli města jako projev jejich vděčnosti za to, že dva roky trvající epidemie moru (kuga) pominula. Většina památek se nachází na Horním náměstí. Olomoucká městská památková rezervace patří k největším a nejvýznamnějším v České republice. Město je bohaté na barokní kašny (fontane), kterých je šest; spolu s ostatními je kašen celkem čtyřicet. Olomouc byla založena ve 13. století králem Václavem I. jako královské město. Začátkem 14. století zde byl zavražděn král Václav III., čímž zanikl královský rod Přemyslovců. V minulosti byla Olomouc hlavním městem Moravy. V 17. století se jím stalo Brno. Jedním z důvodů tohoto rozhodnutí byly škody způsobené třicetiletou válkou.
Město je velmi čisté, plné květin a parků. Množství místních restaurací nabízí tradiční česká jídla; je zde také mnoho malých soukromých pivovarů. A co si dát v České republice k jídlu? – svíčkovou a houskový knedlík a k tomu dobré pivo ve velice pěkné a v retro stylu upravené restauraci U Červeného volka.
Rozloučili jsme se s paní profesorkou a přemístili se na ubytovnu do hotelu ve vesnici Véska, která je součástí obce Dolany. Cesta k hotelu nás vedla třešňovou alejí, ze které nás vábily červené plody jako malované. Krásný hotel se sportovním areálem na kopci a pohled na pahorky, smrkové lesy a střechy domů jsou dechberoucí. Co může dělat dobrá parta? – Ubytovat se, dát si sraz na terase při dobrém pivu, vytáhnout nástroje z kufrů a zpívat až do pozdního večera.
Sobotní ráno nám nepřálo. Lilo jako z konve. Mlha se táhla krajem a sluneční paprsky se pokoušely proniknout mezi mraky. Naštěstí se jim to podařilo a nám to vrátilo dobrou náladu. Po snídani jsme se vypravili autobusem na sportovní hřiště, které se, na rozdíl od osady, nachází na kopci. Zde se konalo setkání Dolany v Dolanech.
Jakmile jsme zastavili a vystoupili z autobusu, čekalo nás dojemné setkání s kamarády z Dolan u Jaroměře a Pardubic. U vstupu do sportovního areálu na nás čekal náš přítel Luboš Havrda. Přijel za námi vlakem až z Pardubic. Všechny velice potěšilo, že nám přivezl knížku. Nebyla to ledajaká knížka. Byla o nás a o našem prvním setkání v Dolanech u Pardubic. Připravil ji sám a nechal ji vytisknout v Rakousku. Před dvěma lety jsem se divila, proč ten člověk tolik fotí; nyní je mi to jasné. Je to nádherné, až neuvěřitelné, a Lubošovi patří za všechno, co pro nás dosud udělal, velký dík.
Z jeviště zněly lidovky v podání místní dechovky Dolanka a nás už vítal starosta Rudolf Pečinka, místostarosta Jiří Staněk a paní Nerudová, s níž jsme do té chvíle komunikovali elektronicky. Následovalo oficiální zahájení setkání. Všichni starostové či představitelé osad a obcí přítomné pozdravili a prostřednictvím několika zajímavostí své Dolany představili. Starostka obce Dolany nad Vltavou Mělníka) při této příležitosti ohlásila, že příští setkání proběhne u nich. Poté následoval kulturní program.
Nejdříve zatančily a zahrály zdejší děti v krásných krojích. Následovala dechová hudba z Dolan u Olomouce společně s naší dechovkou. Několik týdnů předem se kapelníci dohodli, co dechovky společně zahrají a zpěváci zazpívají. Hudba dvou dechovek a doprovodný zpěv zněly neuvěřitelně dobře; jako by společně hrály už velmi dlouho. Dolanská pětičlenná kapela zazpívala a zahrála několik českých lidových písní, a protože zdejší lidé milují naše písničky z Dalmácie, kapela jim splnila přání a některé zahrála. V největším horku tančily obě naše taneční skupiny. V krásně upravených krojích, s krásnými účesy a s velkou energií přilákali tanečníci diváky blíž k pódiu. Svým vystoupením udělali radost zejména starším divákům. V dnešní době se zde totiž poslouchají hlavně rockové písně a folklor se postupně vytrácí.
Následoval volnější program, při němž si každý mohl koupit občerst vení nebo lístky do tomboly, střílet ze vzduchovky, házet tomahavkem nebo si zahrát kopanou či odbíjenou v soutěži týmů. Také naše Dolany se zapojily do veselých závodů. Šlo o štafetové hry: přenášení míčku na pálce, překážkovou dráhu, válení sudu s pivem, pití na čas, hod balonkem s vodou, rybaření – z velké a hluboké nádrže s vodou bylo třeba vylovit kamínky – a přelévaní tekutiny pomocí brčka. Všem se měřil čas a vítěz musel být nejrychlejší ve všech disciplínách. Ze šesti družstev, která závodila, jsme obsadili celkem druhé místo. Zajímavá byla také tombola: do Chorvatska jsme si přivezli: strunovou sekačku (trimer), toaster, stan (šator) a 1000 korun. Do hotelu jsme se vrátili společně a mládež se ve skupinkách bavila po svém.
V neděli jsme si sbalili kufry, nasedli do autobusu a jelo se domů. Byly to samé krásné chvíle a odvážíme si spoustu nových vzpomínek a zážitků, o kterých si budeme ještě dlouho vyprávět. Budeme se těšit na příští rok a na nová setkání, na nová přátelství. Všem účastníkům jménem Besedy za vše děkuji. Text Světluška Prokopićová, foto Beseda
