Účastníci tak měli možnost od 19. do 22. září nejen rozšiřovat svoje divadelní portfolio o nové schopnosti a dovednosti, ale také užívat si ve volných chvílích posledních zbytků letního počasí a zkrátka všeho, co pobyt u moře nabízí. Nutno však podotknout, že volných chvil nebylo mnoho, a také i to, že nám to opravdu nikomu nevadilo.
Vedoucí celé akce a předsedkyně divadelní rady Mája Krejčová požádala v tomto roce o spolupráci rodačku z Dolan, absolventku umělecké a kulturní akademie v Osijeku Mateu Bublićovou a jejího kolegu ze studií a kamaráda Gordana Marijanoviće. Oba lektoři jsou aktivními herci a loutkáři v četných představeních v Osijeku a držiteli zajímavých uznání a cen. Matea Bublićová se v roce 2022 rozhodla nejen pro dráhu hereckou, ale také pedagogickou a absolvovala v Osijeku pedagogický program. Za zmínku rozhodně stojí i to, že svoje herecké, režisérské a dramaturgické schopnosti uplatňuje od roku 2017 také jako zdravotní klaun v organizaci Crveni nosovi.
Gordan Marijanović, rovněž absolvent osijecké umělecké a kulturní akademie, obor herectví a loutkářství, je v současnosti stálým členem souboru dětského divadla v Osijeku a již tři roky pracuje jako asistent loutkářské animace na své alma mater, kde vede také herecké studio. Mimo všechny své herecké a také filmařské aktivity se věnuje rovněž své druhé lásce, kterou je tanec, a to především balet. Byli jsme tedy předáni nejen do rukou odborníků na slovo vzatých, ale také zkušených pedagogů s lidským přístupem, nadhledem a smyslem pro humor.
Jak je známo, skoro každá česká beseda v Chorvatsku disponuje nějakým hereckým ochotnickým sdružením nebo spolkem, a tak bylo složení účastníků kurzu pestré. Sešli se zde herci z českých besed z Daruvaru, Dolan, Dolních Střežan, Garešnice, Lipovce, Prekopakry a Šibovce, ale už po společné jízdě autobusem bylo jedno, odkud kdo pochází. Stala se z nás jedna velká divadelní společnost, která někdy se smíchem, někdy s lehkými obavami, ale vždy s chutí přijímala herecké výzvy, které si pro nás naši lektoři připravili. A tak jsme se přes dechová, hlasová a pohybová herecká cvičení dostávali ke krátkým improvizačním etudám na dané téma ve dvojicích a následně ve větším počtu. Ocitali jsme se v továrně, na pohřbu, na svatbě, na večírku nebo v domově důchodců. Stávali se z nás lidé různých profesí, věků či pohlaví. Hráli jsme s rekvizitami i bez nich a učili jsme se, jak správně postavit scénu, jak udržet divákovu pozornost a nasměrovat ji tam, kde se skutečně děje to podstatné. A co je nejdůležitější, učili jsme se dávat si navzájem prostor a jeden druhému naslouchat. Bez toho to totiž na jevišti ani v životě nejde.
Myslím si, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že to byly velmi kvalitně strávené a naplněné dny. Nicméně všechno dobré jednou končí, aby mohlo začít něco možná ještě lepšího, a tak skončil i náš pobyt na malebném ostrově Pašmanu. Zvony z benediktinského kláštera sv. Kuzmy a Damiána nám zvonily na cestu, jako by říkaly „za–rok–zas–za–rok–zas“.
Na závěr, ale rozhodně ne v poslední řadě, musím také za všechny účastníky tábora poděkovat předsedkyni divadelní rady Máje Krejčové za skvělou organizaci, stálému personálu Kulturně-edukačního centra ve Tkonu, jmenovitě panu správci Danijelu Lipušićovi, jeho ženě Jasně Lipušićové a paní kuchařce Milušce Jurićové, za zázemí, které nám ve Tkonu s láskou připravili, a Svazu Čechů v Republice Chorvatsko za to, že jsme mohli prožít tyto okamžiky.
Takže v letošní divadelní sezóně, jak se u divadla říká „Zlomte vaz“ a „Čert tě vem!“ Ilona Kirchnerová, učitelka u české krajanské komunity v Chorvatsku

FOTO na portálu jednota.com.hr