Mši svatou vedl dlouholetý farář Vlado Lukenda z Prnjavoru, kde je sídlo fary. A protože byla mše věnovaná narozeninám Matky Boží, vysvětlil přítomným v rámci homilie, kde všude se v Bibli zmiňuje její osobnost. Dotkl se také apokryfních a jiných spisů, ale dodal, že o těchto informacích je třeba uvažovat s rezervou. Jednou z takových informací je například tvrzení, že Matka zemřela v Efesu v dnešním Turecku a pohřbena byla v Jeruzalémě, odkud ji Syn Boží povznesl na nebe. Modlitby a zpěvy při mši zněly v českém jazyce a členové pěveckého sboru Vltava ze Slavonské ho Brodu byly v českých krojích, stejně jako děti z Nové Vsi.
Navštívit Novou Ves, své rodiště, nebo rodiště svých rodičů, a nenavštívit při tom hřbitov a nevzdat památku svým zesnulým je nepředstavitelné. Proto měl pan farář plno práce i po mši svaté. Nevšední událost pro nás z Chorvatska byla k vidění na katolické části hřbitova. Mezi skupinou hrobů, kde je pochováno několik rodin Jozićů, ležela na zemi zapálená hrstka tenkých žlutých pravoslavných svíček. Zapálil je jeden pravoslavný věřící, jehož matka byla Jozićová. V Bosně jsou svíčky, které vídáme na katolických hřbitovech, těžko k dostání, tak pán použil to, co měl, aby vzdal čest rodině své matky.
Hostů bylo na slavnosti mnoho. Místní dům praskal ve švech a za stolem jsme seděli jako sardinky, ale atmosféra byla nádherná a nikdo si nestěžoval. Slavnost zahájil předseda domácí Besedy Věkoslav Kratochvíl, který pozdravil všechny přítomné a hosty a pozval na pódium pěvecký sbor Vltava ze Slavonského Brodu. Zazpíval dvě písničky – neodmyslitelnou hymnu zdejších Čechů Ta naše písnička česká a veselou lidovou Co jste hasiči. Doprovázel jej Goran Hruška na harmoniku. Potom pódium patřilo hostům.
Starosta obce Srbac Mlađan Dragosavljević zdůraznil, že je obec hrdá na všechny menšiny, které žijí na jejím území, že je podporuje a ráda jim poskytne veškerou pomoc, kterou potřebují. Zástupce českého velvyslance v Bosně a Hercegovině Josef Zrzavecký zdůraznil, že si česká vláda velmi váží krajanů a jejich srdečného vztahu k historii, kultuře, tradicím a jazyku země svých předků. Pan Zrzavecký už pobýval několik let v Chorvatsku a k obecenstvu promluvil poněkud netradiční chorvatštinou, které však bylo dobře rozumět. Nejprve si zažertoval na svůj účet: Prý si nikdy není jist, ve kterém jazyce má mluvit. „Kdo chce, abych se k němu obrátil česky, ať zvedne pravou ruku, kdo chce, abych mluvil srbsky, chorvatsky nebo bosensky, ať zvedne levou ruku, a ten kdo chce, abych držel hubu, ať zvedne obě ruce.“ To se ví, že po těchto slovech nebylo třeba zvedat ruce, ale jedině zatleskat jeho vtipu.
Slova se ujal také Željko Vaško, novoveský rodák, člen Rady menšin v Bosně a Hercegovině. Češi z Nové Vsi se roztrousili po celém světě, ale každý rok se o pouti sejde krásná hrstka bývalých obyvatel a jejich potomků. Pokud se bude i nadále pěstovat česká písnička a pečovat o české kroje, Češi z Nové Vsi nezmizí.
Domácí se postarali o chutnou večeři. Byl to slavnostní jídelníček z těchto krajů: čobanac, potom pečínka se zelným salátem a domácí chléb. Kdo neví, co je to čobanac, nejpřesnější překlad by snad byl pastýřský guláš. Slavnostní jídelníček musí končit domácím cukrovím, které ženy doma napekly. Po večeři k tanci a písni vyhrával Goran Hruška, k němuž se brzy přidal domácí harmonikář Jovica Malešević. Navzdory zraněné ruce neodolal a přišel. Vždyť Jovica s českou písničkou žije odmalička.
Přítomnost lidí v krojích je pro domácí Čechy velmi důležitá. Nejen zpěvem, ale také krojem dávají najevo, že jsou stále tady a pečují o svůj český původ. Proto pěvecký sbor Vltava zpívá a modlí se v kapličce v krojích, v nichž se také navštěvuje hřbitov, čímž vzniká krásný průvod vesnicí. V kapličce byly přítomny také tři děti: Jana, Lara a Andrej. Jsou to vnoučata Nady Burešové, která pečuje o kroje. Tento rok byla zvlášť hrdá, protože si její starší vnučka oblékla kroj, který měla ona sama na sobě v roce 1979 na Dožínkách ve Zdencích. V Nové Vsi se s nostalgií vzpomíná na jediné vystoupení na Dožínkách a na někdejší bohatou folklorní činnost.
Ještě jedna holčička byla v kapličce v kroji. Byla to Kája ze Slovinska, vnučka Vlasty Zavrlanové, rozené Bránové. Vlasta už léta žije v Lublani, ale původem je z Nové Vsi a je členkou České besedy Slavonský Brod. Kdykoliv je to možné, oblékne si kroj. Kroj pro její vnučku ušila její sestra.
Večer se v sále objevila ještě jedna paní v kroji. Byla to Marija Vlk-Bartolovićová, která se do Nové Vsi přivdala. S manželem Danielem Vlkem žije ve Vídni (Beču). Je švadlenou, tak si kroj ušila sama, ale vzor a radu vy hledala u manželovy rodiny. I ona si s radostí oblékne český kroj, kdykoliv se jí k tomu naskytne příležitost.
V kapličce a na hřbitově bylo možné vidět jednoho mladého pána v českém kroji. Byl to Boris Marić z Naseobina Lišnja u Prnjavoru. Již druhým rokem studuje český jazyk na Masarykově univerzitě v Brně. Před tím navštěvoval intenzivní kurz českého jazyka v Sarajevu, který vedla lektorka Blanka Zahajská. Na doporučení paní lektorky a českého velvyslanectví se Chorvat Boris stal brněnským studentem. Kroj si půjčuje v České besedě Maćino Brdo. Na otázku, co ho přimělo, aby studoval český jazyk, zda to náhodou nebyla nějaká slečna, se jen šibalsky usmál.
Ještě jeden důkaz o tom, co kroj pro Čechy v Bosně a Hercegovině znamená: Vloni při mši svaté kněze obsluhovaly dvě ministrantky v českých krojích. Byla to děvčata z České besedy Maćino Brdo, která tento rok bohužel nemohla přijet.
Češi z Nové Vsi se těší na další jubileum a věří, že i příští slavnost bude tak velkolepá jako ta letošní. Text Andělka Vavroušová, foto Željko Rajković
130 LET OD ZALOŽENÍ NOVÉ VSI
Češi se do Nové Vsi v severní části Bosny a Hercegoviny přistěhovali před 130 lety. Na jaře 1894 přišlo 25 rodin do Kobaškého Lugu. Dostali pozemek, na kterém se Nová Ves dnes nachází. V té době tam stál les, který bylo zapotřebí nejprve vymýtit, nebo jak místní říkají vykročovat. Potom se vystavěl chlívek pro dobytek a vedle něj jedna místnost pro lidi a teprve potom se začalo se stavbou domu.
Není to ale pouze 130 let od chvíle, kdy novoveští předáci odešli z Čech. Bylo to za doby Rakouska-Uherska, kdy tehdejší úřady doporučovaly chudým lidem, aby odešli do oblasti Volyně na dnešní Ukrajině, kde byla půda velmi levná. Bylo to v letech 1863 až 1867. Brzy však nastalo velké rozčarování. Ruské úřady žádaly, aby přistěhovalci přestoupili na pravoslaví. Kdo nechtěl, musel se vrátit, odkud přišel. Rakouskouherské úřady však nevrátily Čechy z Volyně na jejich někdejší pozemky, ale poslali je do severní Bosny, která už roku 1894 byla Rakouskem-Uherskem anektovaná a kde byla půda po odchodu Turků prázdná. Tak se volyňští Češi ocitli nejen v Nové Vsi. Další přistěhovalci putovali o několik kilometrů dále do Maćina Brda u Prnjavoru. Můžeme tak říci, že Češi z Nové Vsi a Maćina Brda opustili svou pravlast před 150 lety.
Roku 1938 byla v Nové Vsi dokončena stavba kapličky Narození Panny Marie (Mala Gospa) a o rok později také Český dům. Roku 1954 byla k 60. výročí na domě odhalena pamětní deska se jmény 25 rodin, které založily Novou Ves. Soupis na desce není v abecedním pořadí nýbrž podle domovních čísel. Miroslav Stojković ze Srbce, jehož matka byla Češka Františka Líšeníková z Nové Vsi, vydal roku 2019 monografii Nova Ves 1894–2004, kde jsou zaznamenané všechny události týkající se Nové Vsi. Právě tato monografie představovala hlavní zdroj informací pro tento článek.
HOSTÉ NA OSLAVĚ
Česká beseda Slavonský Brod, Chorvatsko; Česká beseda Maćino Brdo, BaH; Česká beseda Prijedor, BaH; Česká beseda Banja Luka, BaH; Josef Zrzavecký, zástupce českého velvyslance v Sarajevu s manželkou Petrou; Mlađan Dragosavljević, starosta obce Srbac; Željko Vaško, člen menšinové rady v Bosně a Hercegovině (Vijeće nacionalnih manjina u BiH) pro českou menšinu; Franjo Rover, předseda menšinové rady v Republice Srbské (Savjet nacionalnih manjina u Republici Srpskoj); Vlado Lukenda, farář v Prnjavoru; Goran Hruška z Bjeliševce se svou harmonikou; bývalí obyvatelé Nové Vsi a jejich potomci