Při občerstvení si studenti prohlédli různé druhy slovníků, seznámili se s tím, jak jim mohou pomoci, a poté si poslechli přednášku o základech překládání.
Vlatka Daňková je pro začátek poučila o tom, co to překlad je a jaké druhy překladu existují. Také upozornila na to, čemu by se měl správný překladatel v každém případě vyhnout a na co má dávat pozor. Zdůraznila několik základních zásad jako například, že je třeba nejprve porozumět tomu, co se překládá a pro koho, a brát při tom v úvahu celou větu a její smysl. Při překládání je možné používat všechny druhy slovníků, různé internetové příručky a také umělou inteligenci. Uvedla vtipný příklad Google překladače, kterému by se překladatelé měli raději vyhýbat, protože například slova „starosta Rohlík“ přeloží jako „gradonačelnik Croissant“, čemuž se všichni zasmáli.
Mato Pejić ukázal několik příkladů výborného překladu, ale uvedl i příklady, které zcela správně přeloženy nejsou. Studenti si poslechli i několik úspěšných a o něco méně úspěšných překladů lidových písní. M. Pejić zdůraznil, že při překladu básní platí licentia poetica neboli básnická svoboda. Největší potíže při překládání dělají recepty a nadávky.
Potom studenti dostali za úkol sami přeložit text. Mohli si vybrat báseň nebo úryvek z románu. Byla to pro ně příležitost ukázat, co se na přednášce naučili, a také při překladu použít svou fantazii. Po přečtení vlastních překladů si zasloužili pochvalu od vedoucích přednášky, kteří je pobídli, aby svůj talent rozvíjeli i dál. Profesorky Tijana Trbojevićová a Iva Brabcová Magdićová mohou být na své studenty právem hrdé.
Na závěr přednášky řekli Vlatka Daňková a Mato Pejić, že překladatelství je velmi zajímavá práce, kde kreativita nezná hranic, a také jeden ze způsobů, jak vyjádřit lásku k mateřskému jazyku. Text a foto S. Klimšová

ČESKÉ FILMY V DARUVARU
I v letošním roce byly v daruvarském kinosále v rámci Měsíce mateřského jazyka v Bjelovarsko-bilogorském županství promítány české filmy. Tentokrát se jednalo o komedii Osmy a pohádku Klíč svatého Petra.
Jeden z filmů byl tradičně určen pro děti a druhý pro dospělé diváky, takže si každý milovník české kinematografie přišel na své. Žáci českých mateřských a základních škol a hosté z Kaptola zhlédli ve čtvrtek 20. února dopoledne ve dvou promítacích časech pohádku Klíč svatého Petra. Snímek o tom, že poctivost a láska nakonec vždy zvítězí, byl v České televizi vysílán jako štědrovečerní pohádka na rok 2023.
Téhož dne ve večerních hodinách se konalo promítání filmu Osmy režiséra Jiřího Stracha. Film zavedl diváky do období normalizace, sledovali každodenní starosti hlavního hrdiny v podání Ivana Trojana, který to díky své neuváženosti neměl vůbec lehké, navíc přinutil diváky zamyslet se nad tím, jak by se sami zachovali v určitých situacích. Do kina přišel velký počet diváků, což svědčí, že je o české filmy stále zájem.
„České pohádky pro naše děti nejsou jen zábavou, ale i mocným nástrojem, jak v dětech pěstovat lásku k českému jazyku, k dědictví a kultuře, i když žijí daleko od České republiky. Pohádky prezentují jazyk v jeho nejkrásnější podobě, bohaté na slovní zásobu, přísloví, lidovou moudrost, české hodnoty, mentalitu a také typický český humor. Věřím, že dnešní projekce přinesla našim dětem, žákům i učitelům nejen radost ale i důležitý pocit hrdosti na znalost českého jazyka nebo na jejich české kořeny,“ míní o významu akce její organizátorka, místožupanka Bjelovarsko-bilogorského županství Táňa Novotná Golubićová. Text a foto M. Bubeníčková

TVORBA LITERÁRNÍ MISTRYNĚ JAKO INSPIRACE MLADÝM
Člověku s literárními ambicemi na začátku kariéry určitě prospěje dozvědět se, jak to kdysi dělali osvědčení mistři slova. Jednou z takových mistryň byla bezesporu i Žofie Krasková. Právě k dvacátému výročí úmrtí této významné osobnosti krajanské literatury se v pondělí 17. února v rámci Měsíce mateřského jazyka v Bjelovarsko-bilogorském županství na Gymnáziu Daruvar konala přednáška nazvaná Píšeme jako Žofie. O životě, učitelském povolání i novinářské a literární tvorbě zesnulé autorky studentům vyprávěla Libuše Stráníková.
A tak, jak se verše a povídky prolínaly životem Žofie Kraskové, byla i přednáška o jejím životě prokládána autorčinými básněmi a dvěma úryvky z jejího románu Přehrady. Přednášející L. Stráníková každému z přítomných darovala cedulku s barevnou mašlí, která obsahovala jednu z básní Ž. Kraskové. Většinu z básní poté jejich noví majitelé k všeobecné radosti také předčítali.
Kromě základních biografických faktů se L. Stráníková snažila posluchačům také přiblížit, jaký vliv na učitelskou kariéru a tvorbu Žofie Kraskové měli další krajanští předáci jako například Franta Burian, Josef Zámostný a Ruda Turek. Přítomní si také mohli prohlédnout autorčiny knížky. Dokonce měli možnost porovnat exempláře Dětského koutku, které Ž. Krasková redigovala, s těmi, které redigoval sám zakladatel tohoto dětského časopisu F. Burian. Ž. Krasková časopis přejmenovala na Náš koutek, aby se ho studenti středních škol neostýchali číst.
Dozvěděli jsme se také zajímavost, že Žofie Krasková svou první báseň uveřejnila teprve ve věku padesáti let. Hned poté zazněla také povzbuzující věta: „Nikdy není pozdě.“ Libuše Stráníková se s přítomnými podělila i o věty Ž. Kraskové, které ovlivnily její vlastní tvorbu: „Je nás tak málo Čechů v tomto koutku této krásné země. Proto by každý měl přispět tím, co nejlíp dokáže. Jestli má talent ke psaní, je téměř jeho povinnost psát česky.“
Kromě studentů českých oddělení daruvarského gymnázia s učitelkami Tijanou Trbojevićovou a Ivou Brabcovou Magdićovou přednášku sledovaly také učitelka z České republiky Tereza Vlček Klímová, studentka z Masarykovy univerzity v Brně Anna Borkovcová a místožupanka Bjelovarsko-bilogorského županství Táňa Novotná Golubićová, která zajistila i občerstvení.
Na závěr přednášky si Libuše Stráníková nechala dojemnou báseň Ž. Kraskové Byl jednou jeden život. A se studenty se rozloučila další povzbuzující větou, respektive přáním: „Očekávám velice netrpělivě, jak budete psát jako Žofka.“ Text a foto A. Janota

DÍLNA KLUBU MLADÝCH O ZACHOVÁNÍ ČESKÉHO JAZYKA – Design Thinking pro budoucnost české menšiny
V sobotu 22. února dopoledne, když ještě mohli ležet v posteli nebo si dát kávu na náměstí, se dvanáct mladých lidí rozhodlo něco nového naučit a zúčastnit se dílny Design Thinking. A nebyla to chyba, jelikož jsou nyní bohatší o novou zkušenost a naučili se, jak je možné vyřešit spoustu problémů. Dílna byla zaměřená především na inovativní řešení otázky zachování české identity v budoucnu. Dílnu neziskové organizace Pokretači promjena velice poutavě vedli Petra Ravlićová a Teo Drempetić Čonkić v prostoru Českého kulturního centra v Daruvaru.
Vedoucí dílny nejprve představili samotnou organizaci a vysvětlili, co znamená Design Thinking. Je to dílna, která podporuje kreativitu lidí při vytváření lepšího světa pomocí nových technologií. Zkoumá se všechno, od potřeb lidí přes zvyky národa až po otázku, co by si lidé přáli zlepšit. Nejprve se každý ze zúčastněných představil a měl říci, co je pro něj v české kultuře nejmilejší. Někteří si vybrali tanec, jiní zase jídlo a pivo nebo český jazyk. Paní Petra potom uvedla několik příkladů, aby mladí získali představu o tom, co znamená zlepšení a jak je možné ho postupně dosáhnout. Vysvětlila, jak s kolegy analyzovali příkladovou situaci ženy s dětmi na parkovišti, která má problém s otevíráním kufru od auta, protože má plné ruce nákupních tašek, přičemž může také pršet. Řešení problému se vyskytlo samo – kufr je možné otevřít nohou.
Vedoucí pobídli přítomné, aby se nebáli chyb. Neúspěch neexistuje, je to jen příležitost naučit se něco nového. Velmi důležitá je také interakce a spolupráce ve skupině. Poučili je, aby také pracovali na nápadech ostatních a neustále si kladli otázku „Co by ještě mohli zlepšit“.
Po rozdělení do skupin se mládež dala do práce. Sledovali pokyny vedoucích, definovali problém, shromažďovali informace a vymýšleli řešení problému. Po chvíli už bylo vidět výsledky jejich práce. První tým se orientoval na vytváření aplikace k navazování kontaktu mezi Čechy ve světě. Obsahovala by krátké lekce o vaření, hudbě, pravidlech pravopisu, kvízy, živé vysílání, zprávy z Česka a podobně. Následující skupina řešila problém vytrácení českého jazyka a kultury, který vzniká asimilací. Nabídli řešení prostřednictvím různých dílen, jazykových, tanečních nebo zaměřených na tradice. Také by organizovali výlety do České republiky, jelikož jsou přesvědčeni, že se jazyk nejlépe učí kontaktem s rodilými mluvčími. Poslední skupina dospěla k názoru, že se v české menšině v Chorvatsku věnuje pozornost především tradicím, přičemž oni by rádi přidali také něco moderního. Navrhli projekt, který by představil moderní českou hudbu. Všechny tři projekty byly promyšlené včetně financování a bylo by možné je mezi vzájemně propojovat.
Po této dílně můžeme s jistotou tvrdit, že češství v Chorvatsku nezanikne. Postarají se o to schopní mladí lidé s řadou užitečných nápadů. Text a foto S. Klimšová

DESIGN THINKING ZA BUDUĆNOST ČEŠKE MANJINE – U Češkom kulturnom centru 22. veljače održana je kreativna radionica Kluba mladih Saveza Čeha u RH. U ime neprofitne organizacije Pokretači promjena, radionicu su vodili Petra Ravlić i Teo Drempetić Čonkić. Navodili su mlade da detektiraju probleme koji se tiču očuvanja češkog jezika i kulture i uz pomoć Design Thinkinga nađu moguća rješenja. Na kraju radionice mladi su predstavili svoje uspješne projekte.

POUTAVÁ PŘEDNÁŠKA O BURGENLANDSKÝCH CHORVATECH
Na platformě ZOOM proběhla 21. února zajímavá přednáška o postavení a současném životě chorvatské menšiny v rakouském Burgenlandsku (chor. Gradišće). Přednášela hlavní redaktorka týdeníku Hrvatske novine (Chorvatské noviny) Tereza Grandićová a moderovala bjelovarsko-bilogorská místožupanka Táňa Novotná Golubićová.
Mladá redaktorka T. Grandićová, která stojí v čele týdeníku Hrvatske novine od roku 2023 v burgenlandskochorvatském jazyce inspirativně představila dvanácti zapojeným posluchačům svou menšinu, její postavení a práva a způsob, jak pečuje o zachování své identity.
Hrvatske novine jsou týdeník, jež v Burgenlandsku vychází nepřetržitě od roku 1910, s výjimkou let I. a II. světové války. Je takovou tepnou tamní chorvatské komunity. Burgenlandští Chorvaté v první části 16. století před tažením Turků ustupovali z oblasti mezi Unou, Kupou a Sávou, stěhovali se do západních Uher, Horního Rakouska a na Moravu. V současnosti existuje padesátka chorvatských vesnic v Rakousku, dvacítka v Maďarsku a čtyři na Slovensku. Z někdejších tří chorvatských vesnic na Moravě byli obyvatelé nuceně přesídleni. V roce 2001, kdy se v Burgenlandsku naposledy konalo sčítání obyvatelstva, se jako Chorvaté psalo kolem dvaceti tisíc lidí; chorvatský původ jich má podle odhadu čtyřicet až padesát tisíc. I zde je velkým problémem asimilace.
V kraji zůstala zachována celá řada chorvatských nářečí a také archaismů. Mluvilo se tu všemi třemi nářečími, největší část ovšem mluvila „čakavskou ikavicí“, a to především v severní a střední části Burgenlandska. Nelze mluvit o literatuře, spíše o písemnic tví, především k náboženským účelům. Burgenlandská chorvatština byla standardizována v 50. letech 20. století. V roce 1982 byl vytvořen první slovník, který je ve dnešní době online; od roku 2003 je online i gramatika burgenlandskochorvatského jazyka.
Jazyk se příslušníci menšiny, totiž národnostní skupiny, jak ji zde nazývají, učí od mateřské školy (čuvarica). Na základní škole je výuka dvojjazyčná. Učit jazyk může každý učitel, který absolvuje tříleté studium zaměřené na výuku menšinového jazyka. Od 90. let existují také dvojjazyčná gymnázia, kde se však učí standardní chorvatština. Studovat lze na slavistice ve Vídni či v Eisenstadtu – burgenlandskochorvatský a chorvatský jazyk. Je možné, že bude od podzimu zaveden jistý způsob výuky chorvatštiny v rámci tamní školy Komenského; ve Vídni totiž žije skoro třetina chorvatské mládeže. Chorvaté ale svá práva užívají jen v Burgenlandsku.
Chorvaté i Slovinci mají práva na dvojjazyčné tabule či soudnictví ve svém jazyce. Nemají politické zastoupení, ale dostávají státní subvenci. Existují zastřešující organizace a spolky, např. pro vydávání novin. Významným symbolem Chorvatů je tamburica, a tamburašskou skupinu má tedy snad každá ves. Existuje asi desítka divadelních skupin, ty pak hostují v chorvatských vesnicích af chorvatském centru ve Vídni. Existují také úspěšné folklorní skupiny. Pořádají se jazykové kurzy a semináře, i v Chorvatsku. Literární produkce není zvlášť bohatá; více se píše dvojjazyčně či německy. Nedostává se literatury pro děti. Vedle týdeníku Hrvatske novine vychází studentský Novi glas, od roku 2020 dvojjazyčně, vysílají se půlhodinové relace v celostátní televizi i každodenně v rozhlase. Malý štáb nadšenců vyplňuje 32–36 stránek týdeníku. „Vlastně ani nejsou další lidé, kteří by to mohli dělat. K tomu člověk musí být trochu idealista, jinde se dá vydělat mnohem více,“ uvedla lektorka.
Anna Vodvárková se zajímala o počet dětí, které se učí chorvatsky. Těch je na dva tisíce, od začátku až po maturitu. Rodiče ale mohou své dítě kdykoli odhlásit z výuky burgenladské chorvatštiny. Přednášku kladně ohodnotily také Vlatka Daňková a Jitka Staňová Brdarová. T. Novotná Golubićová poděkovala přednášející za poutavou a podrobnou přednášku a popřála burgenladským Chorvatům, aby si co nejdéle udrželi svou identitu. Text Ž. Podsedník

PREDAVANJE O GRADIŠĆANSKIM HRVATIMA – U okviru Mjeseca češkoga materinskog jezika u BBŽ održano je 21. veljače na platformi ZOOM predavanje urednice tjednika Hrvatske novine Tereze Grandić o položaju i životu Hrvata u Austriji. U današnje je vrijeme u Austriji pedesetak hrvatskih sela, u Mađarskoj dvadesetak, u Slovačkoj četiri, moravski su Hrvati poslije 2. svj. rata bili raseljeni. Hrvatske novine izlaze od 1910. godine, u današnje vrijeme je dostupan online rječnik i gramatika gradišćanskohrvatskoga jezika. Djeca uče jezik od vrtića, tzv. čuvarice, na dvojezičnoj gimnaziji se već uči standardni jezik. Hrvati imaju pravo na dvojezične ploče i sudstvo, ali ne i na političko zastupanje. Djeluju brojna tamburaška, folklorna i kazalištna društva. Velik problem manjine je – asimilacija.