Na otázku, jak jste se rozhodli pro účast v kurzu, Jan Tomek odpovídá: „O udělování stipendia pro tento kurz jsem se dozvěděl z Jednoty, kde byla zveřejněna výzva MZV ČR, a hned jsem měl zájem, protože jsem už 7 let (od střední školy) v Česku nebyl a toto byla ideální příležitost, abych tam znovu strávil delší dobu, zažil něco nového, připomněl si správnou češtinu a seznámil s novějšími trendy v českém jazyce a kultuře.“ Amalija zase říká: „Už dříve jsem o kurzu věděla a doufala jsem, že budu mít příležitost taky se ho jednou zúčastnit. Kamarádky z České besedy v Záhřebu mi o tom vždy vyprávěly samé krásné věci, například o lidech, se kterými se seznámily, a kolik se tam toho naučily. Řekly mi, že se tam musím dostat a něco takového zažít a že toho určitě nebudu litovat.“
Jan dále popisuje: „Byli jsme ubytovaní na koleji v Poděbradech, městečku vzdáleném asi hodinu jízdy od Prahy. Přednášky češtiny se konaly v dopoledních hodinách na poděbradském zámku u Labe ve skupinách podle znalosti češtiny od úplných začátečníků až po pokročilé. Jako stipendisté jsme byli povinni na výuku docházet, ačkoli někteří byli z nočního života příliš unavení, a tak se občas opozdili nebo si na přednáškách zdřímli. Žerty stranou, naše lektorky byly výborné, snažily se nás toho naučit co nejvíce a vždy měly pochopení pro naši únavu, používání obecné češtiny a naše otázky a zájmy.
Po výuce jsme měli volno na oběd, většinou v jedné z mnoha místních restaurací. Kdybyste se někdy ocitli v Poděbradech, doporučujeme Náš hostinec u překrásného parku. V odpoledních hodinách a o víkendu jsme se mohli účastnit společných aktivit. Naši skvělí hostitelé, paní Marika Constable se svým týmem, pro nás připravili různé akce, ze kterých si každý vybral něco, co ho bavilo: výlety, přednášky, ukázky a dílny českých lidových tradic, grilování u jezera, sportovní aktivity, promítání českých klasik nebo večírek s živou hudbou. Společně jsme navštívili některá významná místa: středověké hradiště poblíž Poděbrad, Kutnou Horu, národopisná muzea v Přerově nad Labem a v Praze, horu Říp, Mělník, Lidice a Terezín. K zakončení kurzu se v Černínském paláci konala ceremonie udílení certifikátů.
Díky spoustě volného času jsme prozkoumali Poděbrady a jejich bohatou turistickou nabídku, ale i Kutnou Horu a Prahu. Bavili jsme se s kolegy, navázali nové známosti a přátelství, někteří toho procestovali a zažili i více, podle toho, kam je jejich zájmy odvedly.
V rámci kurzu bylo možné prezentovat ostatním účastníkům své krajanské spolky nebo podrobněji představit sebe, svou zemi nebo nějaký konkrétní projekt. Tak jsme se dozvěděli o krajanských komunitách ve Spojených státech, Argentině, Uruguayi, Čile a Brazílii, o zkoumání rodinného původu v českých matrikách, o Stolpersteinech (dlažební kostky na památku obětí nacismu, zejména Židů), o vystěhovalcích z Československa kvůli druhé světové válce a později vládě komunistů, a ochutnali jsme různé pochoutky. Neměli jsme vlastní prezentaci o Češích v Chorvatsku a ostatních zemích bývalé Jugoslávie, ale Amalija alespoň přednesla svou vlastní báseň a kolegy jsme pohostili Pelinkovcem, domácí slivovicí (ze Srbska) a Bajaderou.“
Na otázku, nakolik byl pro něj kurz přínosný a co mu tato nová zkušenost umožní, Jan odpovídá: „Poděbrady se mi velice líbily – velikostí a atmosférou mi připomínají naše městečka, jako jsou Daruvar, Lipik, Bjelovar a Virovitice. Dodaly mi také naději a inspiraci, jak by to u nás mohlo být ještě lepší, než je teď. Současně mě tento kurz přiměl k zamyšlení o možnostech pořádání různých akcí u nás. Gramatiku spisovné češtiny jsem si neprocvičoval od základní školy, a tak mi přednášky a učebnice, které jsme dostali, pomohly si to připomenout. Také si myslím, že jsem si opravil a obohatil svou slovní zásobu, zejména co se týče soudobé obecné češtiny, se kterou jsem prozatím měl málo styků. Teď je na mně, abych ještě více četl, psal a mluvil česky. Jsem moc vděčný za to, že jsem měl možnost se kurzu zúčastnit, a byl bych rád, kdyby se na něj nebo podobný kurz v budoucnu přihlásili i další lidé z našeho kraje. Bohužel, pokud se rozpočet ČR pro takové akce nezmění, kurzu v Poděbradech hrozí zánik, ale doufáme, že se bude pořádat a konat i v příštích letech.“ Text a foto Jan Tomek a Amalija Daňková
Jan Tomek: „Na kurzu jsem si uvědomil i to, nakolik vzácná je ta naše nářeční čeština, kterou někteří ještě doma mluvíme, ačkoli je „zastaralá”, „venkovská” a pochorvatštěná. Měli bychom si jí více vážit, ane se za ni stydět a dopustit, aby se nám dále zhoršovala, nebo dokonce úplně zanikla.”
Amalija Daňková: „Tento kurz byl pro mě mnohem více než jen čtyři týdny strávené v Česku a příležitost lépe se naučit česky. Odjezdem do Čech jsem překročila své vlastní hranice a vystoupila ze své komfortní zóny. Probudila jsem českou část své vlastní identity. Osvobodila jsem se a nabrala odvahu mluvit česky. Uvědomila jsem si, že se za své češství nemám stydět.”
TEČAJ ČEŠKOG JEZIKA ZA ISELJENIKE – U gradiću Poděbrady u Republici Češkoj je od 14. srpnja do 8. kolovoza održan tečaj češkog jezika za iseljenike u organizaciji Karlovog Univerziteta. Među 70 polaznika iz 24 zemlje svijeta našlo se i dvoje studenata iz Hrvatske –Jan Tomek iz Daruvara i Amalija Daněk iz Zagreba. Polaznici subili raspoređeni u grupe sukladno njihovom poznavanju češkog jezika te su pohađali obavezna predavanja. Osim razmjene iskustava sa studentima iz cijelog svijeta četiri tjedna provedena u Češkoj iskoristili su između ostalog i za razgledanje gradova poput Praga i Kutne Hore, posjet planini Říp, te lokalitetima kao što su Mělník, Terezín ili Lidice.