Zajímalo nás, kdy vlastně začalo to „kreslící šílenství“: 
„Od malička. Kdykoli se objevila inspirace. Nebo nuda. Ta je pro mě ten největší spouštěč,“ směje se Emili.
Emili kreslí odjakživa. Už v dětství byla tužka a papír jejími nerozlučnými společníky. Kreslila všude – na papírky, do sešitů, kdykoli přišla inspirace. Když se nudila, kreslila. Tento přirozený projev kreativity ji provázel i ve škole, především v hodinách, které ji příliš nezaujaly. Někteří učitelé to přijímali s pochopením, a považovali to dokonce za užitečné, jiní však pro takový způsob vyjadřování pochopení neměli.
Přestože Emili od malička slýchala, že kreslí hezky, dlouho si neuvědomovala, že právě kreslení je tím, co ji naplňuje nejvíce. Zlom přišel až na výtvarných dílnách u Jolany a Gorana Petrinićových. Atmosféra, která tam panovala – teplo, klid, otevřené rozhovory a společné kreslení – pro ni byla zásadní. Právě tam pocítila, že kreslení má i další rozměr, že může být zdrojem pohody, sdílení a vnitřního klidu. Tehdy si také její rodiče naplno uvědomili, že Emili má k výtvarnému umění silný vztah a přirozený talent.
Velmi důležitou roli v jejím tvůrčím dětství sehrála sestřenice Taša. Společně si jako malé vytvářely vlastní svět fantazie a pohádek. Plyšové hračky se stávaly postavami jejich imaginárních příběhů, dostávaly jména a charakter. V určitém období dokonce psaly svou vlastní knihu a zároveň ji společně ilustrovaly. 
Na otázku, zda kniha někdy skončila v knihkupectví, Emili odpovídá: „Bohužel ne, zůstala po ní jen hromada papírů a skic v šuplících. Ale ten svět byl skutečný.“ 
Přesto na něj Emili dodnes vzpomíná jako na velmi důležitou součást svého dětství.
Na otázku, zda si pamatuje na svůj první komiks, odpovídá bez váhání. První komiks, který vytvořila pro časopis Dětský koutek, vznikal pod velkým tlakem a stresem. Brala jej jako svůj první opravdu důležitý „velký úkol“. „Bylo to pro mě hodně náročné,“ přiznává. Do přípravy se zapojila celá rodina – nejprve společně vymýšleli text, teprve poté se Emili pustila do kreslení. Inspiraci čerpala z české písničky o trpaslících a podoba jedné z postav byla částečně inspirována vzhledem jejího dědečka Pepy – především jeho knírem, láskou k zahradničení a péčí o přírodu.
Dnes se její práce na komiksech vyvíjí zcela jinak. Příběh i kresba vznikají současně, což jí dává větší svobodu a prostor pro kreativitu. Velkou radost jí přináší i postupné pronikání do světa digitální ilustrace. Inspiraci nachází především v každodenním životě – v rozhovorech s maminkou, v běžných situacích, na cestách nebo při pozorování okolí. Nápad se může zrodit kdykoliv a kdekoliv.
Ačkoli se Emili setkává převážně s pochvalami a ve škole patří mezi úspěšné studenty, kritika její tvorbu provází také. Největšími kritiky jsou její maminka a jeden z profesorů. Podle nich je vždy možné něco zlepšit, upravit či dopracovat. „Dřív mi to vadilo. Dnes už vím, že mě tím posouvají k lepšímu,“ přiznává.
Navzdory četným oceněním, která během školních let získala, se Emili nikdy nepovažovala za výjimečnou. Spíše se cítila jako tichá, nenápadná dívka, která se raději uchyluje do světa vlastní fantazie. Možná i proto je dnes ke své tvorbě velmi sebekritická. Pokud s kresbou není spokojená, pozná to už během procesu a takový obrázek jednoduše nedokončí. Vidí, že „něco nesedí“ – barvy, kompozice nebo detail – a nechce, aby se takový výsledek stal součástí její tvorby, i když se ostatním líbí.
Rozhodnutí studovat Střední školu užitého umění a designu v Osijeku znamenalo pro Emili zásadní životní změnu. Přestože sama dlouho neřešila, kam na střední školu půjde, první návštěva této školy pro ni byla silným zážitkem. Okamžitě ji oslovili studenti, jejich otevřenost, odlišnost a osobitý styl. Měla pocit, že konečně našla prostředí, kam patří. Zajímavé je, že stejnou školu navštívila i její sestřenice Taša, která však odešla s úplně opačnými pocity. Taša se nakonec rozhodla pro školu podobného zaměření, ale blíže k Daruvaru.
Škola Emili postupně změnila. Dodala jí odvahu být sama sebou a nebát se ukázat svou jinakost. Naučila se kreslit vědomě, nejen intuitivně, a začala klást větší důraz na techniku, detaily a výtvarná pravidla.
Kromě kreslení má i další specifické zájmy. Je velkou fanynkou Batmana a všeho, co s tímto světem souvisí – filmů, animovaných seriálů, figurek, plakátů i samotného loga. Pokud jde o hudbu, její srdce patří především hudbě 80. let, kterou od dětství slýchala doma. Současná moderní hudba jí naopak příliš blízká není.
Kreativita je v rodině Chalupových přirozenou součástí života. Maminka Mirela je umělecká duše, která ráda pracuje s přírodními materiály, vytváří dekorace a aranžmá v jemných, zemitých barvách. Otec Boris pracuje jako designér nábytku a ve volném čase vyrábí dřevěný nábytek. V práci je přesný a pečlivý a zdá se, že to po něm Emili zdědila. Bratr Ognjen je naopak sportovec, úspěšný házenkář a kapitán týmu. Kreativní činnost ho příliš neláká, přesto svou sestru podporuje, i když mu občas vadí, když se stane předlohou pro její karikatury.
Emili vzkazuje dětem, aby se nebály být samy sebou a šly za tím, co mají rády. Jinakost by podle ní neměla být vnímána jako slabost, ale jako přednost. Rodičům pak připomíná, jak důležité je naslouchat přáním svých dětí a podporovat je v jejich snech, protože právě tyto sny jednou ovlivní jejich budoucí život. 
Na závěr nás Emili potěšila: „Doufám, že jednou budu moci své zkušenosti předávat dál – možná jako učitelka, která pomůže tichým, citlivým a jiným dětem najít odvahu být samy sebou. Stejně jako jsem ji postupně našla já sama. Zároveň bych jednou ráda pracovala i v Jednotě. Těším se na nové výzvy a na to, kam mě moje další cesta zavede.     Text Lidija Dujmenovićová, foto ld a osobní archiv

Razgovor s Emili Halupa – Posjetili smo mladu crtačicu stripova Emili Chalupu i zavirili u svijet gdje se crtanje, mašta i kreativnost isprepliću sa svakodnevnim životom. Emili crta od malih nogu, a trenutno je učenica Srednje škole primijenjene umjetnosti i dizajna u Osijeku. Iako je od malih nogu slušala pohvale kako lijepo crta, dugo nije shvaćala da je upravo crtanje ono što je najviše ispunjava. Isto tako nam je otkrila kako je još kao mala sa sestričnom Tašom izradila vlastitu knjigu, kako je pripremala stripove za časopis Dětský koutek te kako ju je sadašnja škola osvojila odmah na prvu. Osim crtanja, ima i druge specifične interese. Naime, velika je obožavateljica Batmana i svega što je povezano s tim svijetom – filmova, animiranih serija, figurica, plakata pa čak i samog logotipa.