Jako bychom si byli vědomi toho, že pro tak „nepatrný“ časopis, který se tiskne pro poměrně malou a uzavřenou společnost, je velkým vítězstvím. Nahlédněme do minulosti, jakým způsobem Jednota svá jubilea oslavovala.
V roce 1956 oslavila Jednota dvě jubilea: deset let vycházení a pětisté číslo (4. číslo ročníku z 28. ledna 1956). Obě jubilea zaznamenal úvodník z pera redaktora Božidara Grubišiće. Pětisté číslo mělo zcela výjimečně bleděmodrou hlavičku, což byl na tehdejší skromné možnosti luxus. V úvodníku v čísle 11 ze 17. března zavzpomínal redaktor Grubišić ve sloupku nazvaném Deset let JEDNOTY na chvíle, kdy se tisklo první číslo: „… tiskařský stroj v malém, jen asi měsíc před tím založeném tiskařském podniku v Daruvaru začal tisknout první výtisky prvního čísla Jednoty, orgánu české menšiny v Jugoslávii. Tím se 16. březen stal významným dnem v dějinách naší menšiny, obzvlášť v dějinách jejího tisku.“ Připomněl i předválečný tisk, týdeník Jugoslávští Čechoslováci, který byl krátce po založení fašistického Nezávislého státu Chorvatsko zakázán. V tomtéž čísle zavzpomínal i „bývalý vedoucí redaktor“ Josef Zámostný na svá redaktorská léta a nechybí ani malá anketa mezi čtenáři. 15. výročí. Program oslavy obsahoval otevření výstavy o rozvoji českého menšinového tisku v Knihovně Franty Buriana v Českém domě a slavnostní akademii. Výstavu o českém tisku od roku 1911 připravil výtvarník, malíř a ilustrátor Josip Mauri ze Záhřebu. Dějiny českého tisku byly představeny na sedmi velkých plochách. Konala se i první výtvarná výstava s obrazy Josefa Zemana, Heleny Zákorové (Sabolićové), Vlasty Kolejákové, Dalibora Piláta a Josefa Kubíčka a fotografiemi Vladimíra Daňka. Následovala akademie, kterou zahájil Božidar Grubišić proslovem a na níž vystoupili bělehradští studenti. Byly přečteny literární práce věnované Jednotě – texty Pozdrav Daruvaru Karola Kopčoka a Jednotě Viery Benkové. Na klavír zahrála studentka Hudební akademie Vlasta Ječmenová a zatančili slovenští studenti. Mladí umělci ze Záhřebu zpívali árie známých autorů za doprovodu klavíru, členové Spojených spolků ze Záhřebu přednesli pásmo z české poezie a daruvarská mládež zatančila směs národních tanců. Druhý den oslav se konal estrádní večer, kde vystoupili hosté z Bělehradu (sólistka a dvě scénky), ze Záhřebu (zpěv a žertovné scénky) a Velkých Zdenců (několik lidových písní za kytarového doprovodu Josefa Zámostného a žertovné vyprávění) a daruvarští středoškoláci s lidovými tanci.
V nepodepsaném úvodníku k číslu 11 z 16. března 1961 s názvem Jednota patnáctiletá, pravděpodobně z pera Božidara Grubišiće, čteme: „Když po patnácti letech shrnujeme výsledky naší práce, můžeme z nich skutečně mít radost. 769 čísel Jednoty a 117 čísel Našeho koutku vyšlo za těchto patnáct let v celkovém nákladu na 1,800.000 výtisků. I po technické i po obsahové stránce oba listy dožily se značné ho pokroku. Ovšem, úplně spokojeni s dosaženou úrovní nebudeme a nemůžeme být. Nic, co jsme dosáhli, nesmí nám být tak svaté, abychom to nemohli nahradit lepším, dokonalejším.“ I tato Jednota má bleděmodrou hlavičku a úvodník doplňuje obrázek Heleny Zákorové (Sabolićové) s názvem Blahopřání Jednotě.
Na dalších stránkách najdeme obsáhlý článek Božidara Grubišiće Stručná kronika rozvoje českého menšinového tisku v Jugoslávii, vzpomínky Josefa Zámostného a Josefa Knytla a pro zpestření fejeton Karla Čapka Jak se dělají noviny.
Rok 1961 je v dějinách krajanského tisku významný ještě něčím: z iniciativy redaktora Jednoty byla toho roku založena Knihovna krajanské tvorby (nejprve byl formálně vydavatelem Československý svaz, od roku 1965 nakladatelství Jednota).
Důvod k oslavě byl také v roce 1965. Toho roku totiž 28. srpna vyšlo tisící číslo Jednoty. Na 2. stránce můžeme číst v nepodepsaném úvodníku s názvem 1000 čísel Jednoty (pravděpodobně z pera šéfredaktora a ředitele Antonína Kubce, ale ještě pravděpodobněji jeho zástupce Otokara Sakaře): „Lidé oslavují narozeniny a dostávají dárky za celoživotní dílo, města oslavují výročí svého založení, studenti ukončení studií, ale čemu se má radovat, z čeho se má těšit malý, skromný týdeník československé národnostní větve Jednota? Slávy a popularity si nežádá, oslav si nepřeje, pozdravné přípisy nedocházejí, a přece se těší z velkého díla. Vždyť již tisíc čísel zalétlo z tiskárny mezi věrné čtenáře, tisíckrát si redaktor přejel rukou unavené oči a povzdychl si radostně: ‚Zase jedno číslo‘. Tisíc týdnů uplynulo jako voda a za nimi zůstal kus obětavé práce, zůstaly noci strávené nad redaktorovým psacím stolem, zůstal kus pravdy o našem vlastním životě. Vždyť Jednota nikdy nechtěla více než stát se kronikou našeho života, stát se hlasatelem pravdy o našem životě, stát se hlasem těch, jež mají co říci, a odpovědí těm, kdož se táží. Není na redakci, aby hovořila o sobě a svém díle. To by měla říci naše veřejnost, naše čtenářská obec. Dosud však neřekla nic, ale ani pochvaly ani uznání nejsou ničím před hřejivým pocitem, že pověřené dílo bylo splněno dobře.“
V úvodníku se dočteme, kdo z odběratelů čte Jednotu od prvního čísla, že se časopis zasílá na všechny kontinenty kromě Afriky, že nejvíce výtisků odchází do Prahy a kdo jsou lidé, kteří časopis v tiskárně sází a tisknou.
Praxí uvádět pořadové číslo od začátku vycházení Jednota přerušila až v roce 1989, když 9. prosince vyšlo 2338. číslo.     Oslava 20. výročí v roce 1966 byla skromnější. Konala se schůze pracovního kolektivu, na které proběhly první volby řídících orgánů Novinově vydavatelské instituce Jednota, založené v prosinci předchozího roku. Předsedou pracovní pospolitosti byl zvolen Vladimír Daněk. Byly uděleny děkovné diplomy bývalým redaktorům, které získali Božidar Grubišić, Oto Vojáček, Václav Milde, Franta Burian in memoriam, Žofie Krasková a dr. Alexandr Vondráček. Na městské radnici byly za přítomnosti velkého počtu hostů zhodnoceny výsledky českého krajanského tisku v Chorvatsku a Jednota dostala vyznamenání – Řád bratrství a jednoty se stříbrným věncem, který jako nejstarší zaměstnanec převzal Vladimír Daněk.
K oslavám patřila také celotýdenní výstava českého krajanského tisku a českých knih a gramofonových desek z Československa, která se v Záhřebu i v Daruvaru těšila velkému zájmu, mimo jiné i proto, že se jednalo o první podobnou akci po politické roztržce mezi oběma státy.
Pětadvacáté výročí v roce 1971 bylo připomenuto akcí Abychom se lépe poznali, na kterou její čtenáři ještě stále vzpomínají. V 1. čísle byly uveřejněny fotografie prvních osmi odběratelů, kteří Jednotu čtou od prvního čísla. Byli to: Emil Řada z Virovitice, Josef Šplíchal z Hercegovce, Alois Kedršt z Vel. Sredic, Jan Sadílek z Pavlovce, Rudolf Körber z Lipiku, Jan Mikulecký z Hercegovce, Josef Koráb z Hercegovce a František Němec z Hercegovce. V úvodním textu rubriky čteme: „Jak jsme již oznámili, naše Jednota vstupuje v tomto roce do 25. roku svého života a chce se nějakým způsobem odvděčit všem těm svým čtenářům, kteří ji po celou dobu podporovali a zůstali jí věrni. Redakce se usnesla, že z množství těch čtenářů, kteří ji sledují po celých 25 let, vybere skupinu krajanů (…) a požádá je o rozmluvu. Rozmluva se povede jen o jedné otázce: Co se vám v Jednotě nejvíce líbí a co nejdříve začínáte číst?“ Tato populární akce, kdy zaměstnanci o víkendech navštěvovali předplatitele v jejich domovech a fotografovali je i s rodinami, trvala až do 25. srpna 1973.
Oslava 30. výročí se konala 16. března 1976 v Českém domě za přítomnosti velkého počtu hostů a spolupracovníků včetně politických představitelů a českého generálního konzula a tajemníka Rady pro národnostní menšiny Bosny a Hercegoviny. Písemná poděkování dostalo 69 nejvěrnějších spolupracovníků a dopisovatelů. V rámci oslavy předala předsedkyně spolku Naše děti Marie Roksandićová Našemu koutku vyznamenání Kurýr Jovica za dlouholetou a úspěšnou práci při výchově dětí. Slavnostní program byl zaměřen na to, co dělají zaměstnanci Jednoty ve volném čase – zazněly básně Karla Bláhy a Zdeny Pilátové, vystoupil sbor Josefa Knytla, v němž zpívala řada zaměstnanců Jednoty, dolanská folklorní skupina, kterou vedly novinářky Jednoty, a kromě toho také malozdenecká dechovka, mladé sólistky a recitátoři z gymnázia. 
Výročí Jednoty se odrazilo i na slavnostním čísle 11 z 13. března. Kromě titulní stránky a úvodníku mu bylo věnováno dalších sedm stránek. Najdeme na nich vzpomínky prvních redaktorů Oty Vojáčka, Josefa Zámostného, Václava Mildeho, Vlády Daňka a Štěpána Štefši, medailonky se společným názvem Lidé kolem Jednoty a anketu mezi čtenáři, dokonce i mezi mladými na stránce Mládí.
Je na místě připomenout, že toho roku už Jednota měla plné obsazení: k „starým“ zaměstnancům Vladimíru Daňkovi, Josefu Matuškovi, Mirku Grabarovi, Karlu Bláhovi, Marii Selicharové, Zdence Martekové, Marii Huňkové, Karle Kmoníčkové, Zdeňce Pilátové, Božence Ambrožové, Aloisie Jandíkové, Blažence Bílkové a Štěpánu Štefšovi přibyli Marie Sohrová (1969, původně vyslaná  Ústavem pro jazyk českých ČSAV) a Jindřich Staňa (1967), Jiřina Staňová (1972), Libuše Sakařová (Stráníková, 1975) a Věra Kadlecová (Bartošová, Vystydová, 1975), kteří v Praze vystudovali češtinu nebo žurnalistiku jako stipendisté Svazu Čechů a českého ministerstva zahraničí), a také fotoreportér Tony Hnojčík (1971 a znovu 1983), fotolaborant Dragan Bartoš (1976), novinářka Lýdie Lacinová (1978) a sekretářka Mira Kulićová (1979) 
35. výročí Jednoty v roce 1981 připomněla stránka, připomínající čtenářům, jak vzniká jejich oblíbený časopis: redakce, kde se plánuje a píše, administraci, sazeče strojní i ruční, korektory, a další pracovníky v tiskárně. Výročí pak v čísle 13 z 28. března března připomíná krátká zpráva ze schůze pracovního kolektivu a dlouhý rozhovor Jindřicha Stani s Božidarem Grubišićem v 13. a 14. čísle z 28. března a 4. dubna. 
Toho roku byl do Jednoty jako novinář přijat zemědělský odborník Oldřich Bok (1981) a tajemnice Ljerka Voborská (1982).
O pět let později se ke svému 40. výročí Jednota v čísle 12 z 15. března 1986 pochlubila vyznamenáními, která získala během let. Byl to Řád bratrství a jednoty se stříbrnou hvězdou, Plaketa republikové konference SSPLCH, Stříbrná plaketa obce Daruvar, Uznání sdružení lokálních informačních prostředků SR Chorvatska, Plaketa Kurir Jovica a Plaketa Národní fronty Československa na počest 50. výročí Československé republiky. O výročí napsala ředitelka a šéfredaktorka Míra Kulićová, zavzpomínali redaktoři Josef Zámostný, Božidar Grubišić, Ota Vojáček, Josef Matušek, Vladimír Daněk, Ivo Ulrich, novinář Karel Bláha, sazeč Štěpán Štefša, pokladní Zdena Marteková a řada spolupracovníků a čtenářů. Svému výročí Jednota věnovala dokonce třináct stránek a obálku.
Slavnostního zasedání se zúčastnili političtí představitelé obce i státu, celá delegace z českého velvyslanectví a řada dopisovatelů a spolupracovníků. V Českém domě se konala výstava o krajanském tisku a Jednotě.
V rámci oslavy proběhlo i jarní plénum Aktivu novinářů lokálních sdělovacích prostředků pro Slavonii, Baranju, Moslavinu a Podravinu Svazu novinářů Chorvatska, kterého se zúčastnilo asi 50 novinářů.
Během osmdesátých let redakci Jednoty posílili Tony Hnojčík, Zdenka Táborská (na dislokovaném pracovišti v Záhřebu) a Vlatka Daňková (1987). Své 45. narozeniny v roce 1991 oslavila Jednota „v novém rouchu“, čili v menším formátu (ale na větším počtu stránek) a v nové, modernější grafické úpravě, kterou ocenil i někdejší redaktor Božidar Grubišić. Časopis se totiž od předchozího roku začal tisknout v ofsetové technice a nyní poprvé ve své historii měl grafickou redaktorku (byla jí Vlatka Daňková). Jeho stránky byly přehlednější a prosvětlené. Svému výročí Jednota věnovala v čísle 11 z 16. března 1991 pouze úvodník a dvoustranu ze života v redakci a v tiskárně. Na oslavu nebyl čas – ve stejném čísle najdeme i Mírový apel, který Svaz Čechů a Slováků zaslal předsednictvu SFRJ, předsednictvu RCH a mnoha dalším institucím. Přesto se toho 16. března v Českém domě konal divadelní večer, na kterém se představily dvě besední divadelní skupiny, ČB1 a ČB2, které vedly dvě novinářky Jednoty – Jiřina Staňová a Vlatka Daňková.
Jubilejní 11. číslo k 50. výročí vyšlo přesně v Den Jednoty, 16. března 1996, a bylo téměř celé věnované výročí. Jubilejní úvodník Jednota, jedinečná napsala Lýdie Lacinová, nezapomenutelná „úvodníčkářka“ a autorka mnoha interview: „Na Jednotu se nemůžeme dívat jako na obyčejné noviny, protože ona má příznačné rysy živé bytosti. Ona je živým důkazem, že zde existují Češi. Ona je jejich věčným odkazem a nevysychajícím pramenem. Posilující prostředek chorvatských Čechů. Zrcadlí skutečnost. Zobrazuje život. Jen mrtvé věci nepodléhají změnám. Proto říkám, že je živá.“ Následují vzpomínky, rozhovory, obrázky ze života redakce a blahopřání čtenářů. Mile vyznělo například veršované blahopřání Blaženky Šimíkové ze Sisku, dlouholetého dopisovatele Branka Salaby z Brestova, předsedy Československého ústavu zahraničního z Prahy Jaromíra Šlápoty nebo někdejší redaktorky Československého světa z Prahy Hany Vondráčkové a mnoha dalších.
Oslavy, která začala kulatým stolem o významu, dějinách a rozvoji menšinového tisku, se zúčastnila celá řada vzácných hostů. Byla mezi nimi také Dr. Viktorie Hradská, která se zasloužila o evakuaci krajanských dětí v době války. Příspěvky z kulatého stolu vyšly toho roku v Přehledu č. 17. Zvláštním bodem oslavy, a důstojným dárkem celé české komunitě, byl křest knihy Rudy Turka Domov má jméno Daruvar, obsahující slovník a ukázky tvorby krajanských autorů, doplněné obsáhlou studií o rozvoji české krajanské literatury. Nechyběla ani výstava o rozvoji českého tisku v Chorvatsku, která názorně představila pro měny Jednoty během let se zvláštním důrazem na práci fotoreportérů. 
Večer pak v Českém domě v Daruvaru následoval nezapomenutelný program nazvaný Listujeme Jednotou, který sestavila a režírovala Jiřina Staňová. Vystoupily v něm všechny krajanské spolky a české školy. Zvláštním hostem oslavy byl folklorní soubor Ondráš z Brna, který následujícího dne předvedl celovečerní program.
Oslavě 50. výročí tak byla věnována téměř celá dvě čísla Jednoty a třešničkou na dortu byly vzpomínky fotografického veterána Vlády Daňka se zajímavými fotografiemi kolektivů Jednoty z různých dob a záběrů z tiskárny. Jednota „oslavovala narozeniny pro menšinový tisk úctyhodné. Padesát let vycházení jednoho listu, listu s omezeným počtem čtenářů, omezeným proto, že píše pro nepočetnou českou menšinu, ale zato pro každou druhou českou rodinu v Chorvatsku (tolik čtenářů nemají leckteré velké noviny),“ konstatovala šéfredaktorka Jiřina Staňová v úvodníku čísla 12 z 23. března.
K tomuto jubileu se váže další úspěch Novinově vydavatelské instituce Jednota: redakce se od roku 1995 technicky modernizuje, zavádějí se počítače a vzniká grafická část redakce. Novými zaměstnanci jsou grafička Liduška Orozovićová (1995), novinář Željko Podsedník (1996) a pomocná a administrativní pracovnice Blanka Lukášová (1997).
V roce 2001, v roce svého 55. výročí, byla Jednota ve finanční krizi, na kterou si šéfredaktorka Jiřina Staňová v úvodníku k jubilejnímu číslu 11 ze 17. března, nazvaném Antisváteční úvodník, postěžovala: „Kdybychom mohli Jednotu rozšířit o dalších pár stránek, kdybychom mohli zaměstnat mladého novináře, mladého grafika a mladého ekonoma, kdybychom se bez obracení každé kuny mohli pustit do vydávání nejen Knihovny krajanské tvorby či knihovničky Jaro, ale do nových edic Naše školy, Naše osady, Vzpomínky, Literární naděje, Učíme se česky… Ano kdyby… kdyby byly peníze. A právě v tomto našem jubilejním roce, do kterého jsme tak radostně a s mnoha plány vkročili, nám státní dotace nejenže nebyla zvýšena, ale dokonce byla dost drasticky snížena. Jsem skeptická a zároveň rozhořčená. Proč? Protože pamatuji doby, kdy Jednota vycházela celkem bezbolestně.“ V tomtéž čísle pak najdeme rozhovor s někdejším fotoreportérem Vládou Daňkem a dopisovatelkou Melitou Částkovou ze Šibovce, zamyšlení Žofie Kraskové a Rudy Turka nad vydavatelskou činností Jednoty, vtipnou dvojstránku Jak se rodí Jednota, humorný popis atmosféry v redakci při přípravě časopisu od Sylvie Ondráčkové s ilustrací Jolany Petrinićové nebo reportáž z Grafodaru.
Menší oslava se přece jen konala: 17. března 2001 se v Českém domě v Daruvaru k 55. výročí vycházení Jednoty uskutečnila slavnostní premiéra dramatu Viléma a Aloise Mrštíkových Maryša. Divadelní hru v režii Vladimíra Dědka nacvičili herci z Končenic, Hercegovce a Daruvaru pod vedením Jiřiny Staňové.
Do redakčního kruhu toho roku přibyla novinářka Alena Raisová (2002).
K 60. výročí v roce 2006 dostala Jednota prestižní Cenu HURIN od Chorvatského sdružení rádií a novin (dřívější ULSI), kolektivní uznání města Daruvaru a Listinu Bjelovarsko-bilogorského županství. Redakce v prvním čísle 61. ročníku vyhlásila soutěž, v níž mohl každý předplatitel, který do Dne Jednoty zaplatí předplatné, dostat odměnu. Odměnila potom deset vylosovaných předplatitelů a také několik nejstarších čtenářů.
Jubilejní Jednota číslo 10 z 18. března 2006 přinesla úvodník z pera šéfredaktorky Libuše Stráníkové, několik fotografií redakčních kolektivů, rozhovor s dosavadní šéfredaktorkou Jiřinou Staňovou a někdejším fotoreportérem Vládou Daňkem. Zavzpomínaly také bývalé zaměstnankyně, ilustrátorka Helena Sabolićová Zákorová a účetní Karla Kmoníčková. Ozvalo se i několik čtenářů.
Ke svému výročí Jednota 16. září 2006 zorganizovala kulatý stůl na téma Tisk a vydavatelská činnost národnostních menšin v Chorvatsku. Zúčastnili se ho představitelé šesti národnostních menšin žijících v Chorvatsku: maďarské, italské, rusínské a ukrajinské, německé, slovenské a české, a jejich příspěvky byly zařazeny do Přehledu 25 z roku 2007. O Jednotě, jejích dějinách, proměnách a perspektivách informovala ředitelka a šéfredaktorka Libuše Stráníková. O Jednotě názorně informovala i výstava připravená ve vstupní hale budovy, v níž nakladatelství i redakce sídlí. V rámci oslavy proběhl také křest knihy poezie Antonína Horáka Láska na zápraží a zvlášť velký zájem byl o setkání dopisovatelů a literárních tvůrců. Redakční kruh posílily grafička Lidija Dujmenovićová (2006), novinářka a pokladní Jiřina Horká (2008), redaktorka Jana Staňová (2006) a novinář Mato Pejić (2008).
V roce 2011 si Jednota připomněla své 65. výročí velice skromně, možná také proto, že toho roku oslavoval Svaz Čechů 90 let a veškerá pozornost byla věnována tomuto úctyhodnému výročí. Na začátku roku redakce vyhlásila Soutěž pro pozorné čtenáře a ke Dni Jednoty vylosovala a odměnila vítěze. Českou knihu však dostali všichni, kteří se soutěže zúčastnili. Ředitelka Libuše Stráníková připomněla, že se v daném roce naplňuje rovných sto let českého tisku v Chorvatsku a že literární příloha Studnice vychází už plných 50 let. V úvodníku s názvem Jednota má šedesát pět let, který vyšel v čísle 11 z 19. března 2011, mimo jiné napsala: „Z Jednoty za ta léta vyrostla instituce, která pečuje o česky psané slovo. Bez ní, stejně jako bez českých škol, rozhlasu, bez besed a společného Svazu, by česká řeč v Chorvatsku už dávno nebyla.“ Výročí Jednoty připomněl v předcházejícím čísle také rozhovor s Vlastou Tichou, jednou z prvních zaměstnankyň v redakci, kde působila jako tajemnice šéfredaktora Grubišiće.
V redakci přibyla nová pracovnice – novinářka Anna Marie Štrumlová Tučková (2011) a později i grafička Michaela Kolárová (2014).
Své 70. výročí oslavila Jednota v roce 2016 v ne zrovna příznivé finanční situaci, se kterou se musely potýkat nová ředitelka Lidija Dujmenovićová a šéfredaktorka Jana Staňová. Na oslavě Dne Jednoty, které se kromě zaměstnanců tradičně zúčastnili také důchodci a představitelé Svazu Čechů, řekla ředitelka Lidija Dujmenovićová: „Během svého působení procházela Jednota různými fázemi, a právě prožívá jedno z těžších období, protože se v novém státním rozpočtu prostředky na kulturní činnost národnostních menšin nejspíš sníží o deset procent, což je během posledních čtyř roků zmenšení o celkem dvacet procent.“ Přesto se podle jejích slov pracovalo na zajímavých projektech. „Oslava potrvá po celý rok,“ pronesla a představila jednotlivé projekty. Zaprvé to byla příprava vydání monografie o Jednotě, kterou psal Karel Bláha, dále výstava titulních stránek vydání nakladatelství Jednota a zatřetí instalace informačních tabulí před krajanskými institucemi. K novinkám toho roku patřila nová rubrika Začínáme s češtinou, kterou původně připravovaly Marie Sohrová a Jiřina Staňová a nyní ji doplnil a aktualizoval Mato Pejić. Od tohoto roku začala Jednota uveřejňovat shrnutí nejdůležitějších zpráv v chorvatštině.
V roce 2021, kdy si kolektiv Jednoty připomínal 75. výročí začátku vycházení, sužovala celý svět pandemie covidu 19 a redakce pracovala ve ztížených podmínkách. „Plány na velkolepé oslavy před dvěma roky byly bohaté, ale dnes už můžeme s jistotou říci, že se hodně z nich neuskuteční,“ napsala ředitelka Lidija Dujmenovićová v úvodníku v čísle 11 z 13. března a připomněla, že kvůli pandemii není možné pořádat kulturní akce a oslavy, ale právě proto zbyl osazenstvu redakce čas věnovat se věci, která má dalekosáhlý význam do budoucna: digitalizaci a přípravě nové stálé výstavy Svazu Čechů. „Vždycky, když pracujeme na takových projektech, se ukáže, v jaké míře jsou praktická a užitečná digitalizovaná vydání našeho nakladatelství, když pomocí hledáčku můžeme najít kterékoliv téma, na které se v časopise psalo. (…) Kdyby byl běžný rok a kulturní akce probíhaly jako obvykle, hodně z uvedeného bychom neudělali.“ 
Plánovaná oslava se nekonala, přesto kolektiv svůj den oslavil jako obvykle, malou slavností a besedou s důchodci a zaměstnanci Svazu Čechů a úřadu poslance za českou a slovenskou menšinu. Ředitelka ve zprávě o uplynulém období poznamenala: „Jednota nepřestala vycházet ani v tomto koronavirovém období… Jednu dobu jsme dokonce přemýšleli o pozastavení činnosti Jednoty, ale dobře, že jsme to neudělali. Bez ohledu na to, že jsme několik měsíců byli nuceni pracovat z domova, se nám přece jen, díky dobré organizovanosti, jak novinářů, tak grafiků, podařilo v našich aktivitách pokračovat, a nakonec jsme vše výborně zvládli.“ Blahopřání bývalých kolegů a hostů bylo zasloužené. 
Jak je vidět, kolektivu Jednoty na tradicích záleží. Letošní rok je pro Jednotu zase jubilejní a pro všechny je to příležitost realizovat tenkrát nerealizovatelné plány a možná i něco víc. Ředitelka Lidija Dujmenovićová ohlásila velkolepý a náročný plán – celoroční oslavu, přičemž každý měsíc přinese novou událost. Soudě podle první akce – výstavy obrazů a karikatur Siniši Njegovana Stárka –to bude nezapomenutelný rok. Je dobře, že každá nová generace „Jednoťáků“ přebírá a prožívá ten pocit, že 16. březen je v dějinách menšiny důležitý den, který je třeba oslavit. Je důkazem toho, že česká menšina v Chorvatsku stále žije, a to podle obsahu Jednoty velmi intenzivně.     Připravila Libuše Stráníková