Při péči o své děti založila unikátní Vydavatelství OBLAK (Omalovánky BLAnky Kučerové), které dnes svými vlastivědnými a literárními omalovánkami, často i s česko-anglickými popisky, baví a vzdělávají malé i velké cestovatele a čtenáře. Její originální projekt, který přibližuje nejen krásy českých regionů, klasických literárních děl a významné osobnosti dějin, jí vynesl prestižní titul Živnostník roku Libereckého kraje. V rozhovoru nám mimo jiné prozradila, kde bere inspiraci pro své kreslené mapy a proč vznikly její nejnovější životopisné omalovánky o „Černé královně“ Barboře Celjské.
Vystudovala jste kroatistiku a vaše překlady divadelních her (zejména komedie Miro Gavrana Vše o mužích) se v Praze hrály řadu let. Nechybí vám divadelní svět a překládání uměleckých děl? 
Divadelní svět mi nechybí, narodila jsem se a žiji ve městě, které má ochotnické divadlo s 240letou tradicí. Divadlem se tu žije. Já tedy pasivně, jako divačka, ale mám k němu od dětství velmi blízko. V šuplíku mám rozpřekládaný text k dětské knížce, a jestli se někdy vrátím k divadelním textům, to nevím.
Co bylo impulzem k tomu, že jste si během mateřské dovolené řekla: Tak a teď založím vlastní nakladatelství a budu dělat omalovánky?
Myšlenka na vlastní tvorbu pro děti přišla daleko dříve než děti. Asi tak 15 let zpátky bylo v mém tehdejším zaměstnání výběrové řízení na vedoucího turistického informačního střediska. Zúčastnila jsem se ho, ale nevyhrála jsem. Myšlence na omalovánkového průvodce se tehdy vedení města vysmálo. A já si koncept uložila s tím, že ten správný čas ještě přijde. A přišel. Rok před narozením naší dcery jsem si řekla, že už je na čase. Připravila jsem si anketu s tematickými okruhy. Z výsledků jsme s Evou Hanoutovou, kamarádkou, která mi 10 let omalovánky ilustrovala, sestavily první sešit. Napsala jsem medailonky a moje sousedka, angličtinářka, to přeložila do angličtiny. Když pak prošlo šestinedělí, řekla jsem si, že už to zvládnu, a zrealizovala jsem, co jsme měly připravené. Nyní je to 12 let, co vyšel první sešit o mém rodném městě, Vysokém nad Jizerou.
Léta jste pracovala v cestovním ruchu. Jak moc tato zkušenost ovlivnila vznik omalovánek? Pomohla vám odhadnout, co turisté a rodiny na cestách vlastně hledají?
Těch 12 let v cestovním ruchu jsem vykonávala různé pozice od delegátky cestovní kanceláře v Chorvatsku přes průvodkyni, stevardku, prodejkyni zájezdů a letenek a referentku cestovního ruchu až po odbornou asistentku ředitele skiareálu. Člověk viděl, že prezentace České republiky silně pokulhává za jinými zeměmi a že naše informační centra ani terén často nejsou připravená na různé skupiny turistů, ani na tu nejzákladnější, rodiny s malými dětmi. 
Ovšem Česká republika má fenomén, kterému se říká Česká centra. Jsou různě po světě a já měla touhu ukázat naši zem nejen v místě, kam lidé s dětmi přijíždí, ale také za dalekými hranicemi naší země nebo Evropy. 
Vaše omalovánky pokrývají konkrétní regiony jako například Krkonoše nebo Český ráj. Jak probíhá proces výběru míst, která do omalovánek zařadíte? Máte v nich i svá osobní oblíbená místa?
Ze začátku jsem si je vybírala sama. Město Vysoké nad Jizerou je malý velký fenomén. Jako město je zmiňované už ve 14. století. Dnes v něm žije asi 1200 stálých obyvatel, ale má školku, školu a střední školu. Máme tu vyhlášený Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie. Vznikl zde jeden z prvních českých ski klubů, který se navíc podílel na založení prvního Svazu lyžařů na světě! Už 240 let se u nás hraje ochotnické divadlo. V nárožním domě na náměstí se narodil první ministerský předseda Československa – JUDr. Karel Kramář. Musela jsem tedy naše město prodat jako první. Pak jsem sáhla po rodišti mého muže a vznikla kniha Malá Skála – Perla Českého ráje. Tyto tituly a pak ještě pár dalších jsem vydávala sama. Třetí rok nám onemocněl chlapeček. Při pobytu v nemocnici jsem oslovila okolní obce a ty se k nám už přidaly samy. Najednou se to začalo nabalovat. Obce přicházely samy a my jim dělaly omalovánky podle mého konceptu nebo jim na míru. A má oblíbená místa? Těžko vybrat jedno… Liberec, Kořenov, Vysoké nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, ale své místo u mne v srdci mají ještě husity založená Jistebnice a rodiště Jakuba Jana Ryby – Rožmitál pod Třemšínem. Moc ráda bych ještě letos realizovala Pardubice a Hradec Králové, ať se zase vydáme o kus dál. 
Slepé mapy a vlastivědné omalovánky mají samozřejmě i vzdělávací charakter. Konzultujete obsah s historiky, geografy či pedagogy?
Vždycky konzultuji obsah, v ideálním případě s lidmi z tamních obcí. Ti znají místa, osobnosti a rarity nejlépe. A když to pak sepíšu a Evča, Evelína (Evelína Váchová – pozn. red.) nebo Jakub (Jakub Dušek – pozn. red.) nakreslí, tak nám to celé kontrolují kronikáři nebo pracovníci muzeí. Když připravujeme literární omalovánky, píše je Eva Suchomelová, korektorka a učitelka češtiny v jedné osobě. Eva patří mezi lidi, kteří mají neskutečné vědomosti širokého záběru. Jsem moc ráda, že jsem ji mohla potkat v jedné facebookové skupině, mezi dospělými „omalovánkářkami“.
Převést klasická díla jako Máchův Máj nebo Babičku Boženy Němcové do formy omalovánek pro dospělé i děti je velmi odvážný a zároveň užitečný krok. Jak na tyto literární omalovánky reagují čtenáři? 
Zrovna tyto dva tituly patří mezi těžší kousky doporučené literatury. Řekla bych, že jejich převyprávění pomocí obrázků a Evininých rozborů je pro řadu dětí opravdovou pomocí. Babička je bestseller v celém regionu Náchodska – v České Skalici, Ratibořicích i Červeném Kostelci.  
Získala jste titul Živnostník roku Libereckého kraje. Co pro vás a pro celý projekt OBLAK toto ocenění znamenalo? Pomohlo vám to například s distribucí nebo získáváním nových partnerů?
Živnostník roku byla euforická záležitost. Po osmi letech mi skončila rodičovská dovolená a já se pracovně učila dýchat. Můj muž po získání ocenění řekl, že je to satisfakce za tu neviditelnou práci pro region a obce, které nejsou úplně vidět. Lépe bych to vlastně ani nepopsala. Čas a práce na OBLAKovkách nebude nikdy dobře vidět a nikdo ji nikdy finančně dostatečně neocení. Pro nás všechny je to jakýsi způsob seberealizace. 
V létě tohoto roku měla křest novinka Barbora Celjská, Černá královna. Proč jste si vybrala právě tuto historickou osobnost? Co by si z těchto životopisných omalovánek měli čtenáři odnést?
Impuls věnovat se Barboře Celjské přišel z Chorvatska. Iniciátorkou nápadu byla Mirjana Novaková Perjancová. Chtěla mě zapojit do svého projektu Černé královny. Usoudila jsem ale, že stavět kult „Černé královně“, kterou tu lidi neznají, je čiré šílenství. Proto jsem se vydala ces
tou osvěty a rehabilitace. Životopisná omalovánka je určená především do škol a knihoven pro žáky čtvrtých a pátých tříd. Za dvě hodiny si s dětmi projdeme život princezny a královny vrcholného středověku. Děti si vybarvují obrázky, poslouchají, soutěží a ty nejodvážnější si zahrají ve scénkách z jejího života. 
Budou omalovánky o Barboře Celjské k dispozici i české menšině v Daruvaru?
To bych byla moc ráda! O nějaké formě spolupráce se s představitelkami české menšiny v Chorvatsku bavíme už od mé návštěvy před čtyřmi lety. A letos v létě se mezi české krajany vydali také projektoví manažeři z MAS Dolní Pojizeří, se kterými jsem nakonec Barboru Celjskou dala dohromady.
Plánujete v budoucnosti vydat nějaké další omalovánky, které by se dotýkaly česko-chorvatských dějin?
Pokud se mi podaří dotáhnout překlad dětské knížky do konce, ráda bych k ní přidala ještě procházku po místech Záhřebu a jeho okolí, aby měli čeští čtenáři představu, jak to tam vypadá.      Připravila Zuzana Hubinková

Razgovor s Blankom Kučerovom – Bivša prevoditeljica uspješnih kazališnih igara i diplomirana kroatistica Blanka Kučerová tijekom roditeljskog dopusta odlučila je napraviti životnu promjenu. Osnovala je jedinstvenu Nakladničku kuću OBLAK (Omalovánky BLAnky Kučerové), koja danas svojim povijesnim i literarnim bojankama, često s češkoengleskim opisima, zabavlja i educira male i velike putnike i čitatelje. Ovaj originalni projekt donio joj je prestižnu titulu Obrtnik godine Libereckog kraja. Kroz razgovor otkrila nam je odakle je potekla njezina ideja, koliko joj u tome pomaže višegodišnja karijera turističkog djelatnika te kako je odabirala teme odnosno mjesta za svoje bojanke. Tijekom ljeta ove godine predstavila je najnoviji projekt Barbara Celjska, Crna kraljica, a nama je ujedno odgovorila planira li i nove projekte o češkohrvatskim vezama.