Usměvaví hostitelé nás přivítali ve svém krásném novém domě, sousedícím s domem Mariových rodičů Štefana a Vesny. „Na tomto místě stával kdysi dědův dům,“ dozvěděli jsme se. Mario je brestovský rodák. Má sestru Ksenii, provdanou Žutinićovou. Odmala byl zapojen do menšinového života – tančil ve folklorní skupině, hrál divadlo, účinkoval v masopustních průvodech, které se kdysi ve vsi pořádaly, ztvárnil v nich postavy strakapouda, Líčana i medvěda. „U nás doma, a zvlášť u babičky a dědy se vždy mluvilo česky,“ řekl nám Mario. Samozřejmě hrál také fotbal. Vyučil se elektromechanikem a překvalifikoval se na řidiče. Během let vystřídal několik zaměstnání – pracoval ve firmách SanMet, salonu nábytku Centar a Včelařství Daruvar a už čtyři roky pracuje v brestovské firmě Strek metali, kde většinou rozváží zboží. Působí ve správním výboru České besedy Daruvarský Brestov a vždy ho potkáte na besedních akcích. Nechyběl například ani při sběru a přepravě humanitární pomoci, které Beseda organizovala po zemětřesení v Petrinji a okolí. Byl také předsedou místního fotbalového klubu Mladost.
Patricija se provdala do Brestova z Daruvaru. Její rodiče Milena a Zlatko Totovi mají ještě syna Danijela, který žije ve Varaždinu. Patricija vystudovala účetnictví a daně a poté ještě specializované odborné studium veřejné správy na Univerzitě J. J. Strossmayera v Osijeku. Pracuje na daňovém úřadě v Daruvaru. „Jsme všichni členové Besedy, děláme vše, co je zapotřebí, i co se týče práce ve spolku, převozu tanečníků či cokoli jiného,“ říká s úsměvem. Říká, že si na život na vsi velmi brzy zvykla a vůbec jí nevadí denně dojíždět patnáct kilometrů do Daruvaru do práce. „Máme tu svůj klid, svůj dvůr, zahrádku na odreagování…“
Také obě dívky jsou odmalička vedeny ke kladnému vztahu k češtině a krajanskému životu. Dnešní maturantka Sarah patří k první generaci, která v roce 2013 začala chodit do obnovené české třídy v Brestově. Česky se učila i letos na Gymnáziu Daruvar. Dnes tančí ve skupině Končenická chasa, ale už od první třídy tančila v dětské skupině v Brestově. Předloni obnovila nejstarší besední taneční skupinu Korálky a stala se vedoucí střední skupiny. Od své páté třídy tančí zároveň i v Končenicích. Zúčastnila se také tanečního tábora a loni pomáhala na táboře v Daruvaru. Kromě tance vystupovala také s divadelními scénkami a zpěvem. Často moderuje různé programy, a tak ani letos nechyběla jako moderátorka na Přehlídce dechových hudeb v Brestově. Viděli jsme ji také na letošní končenické masopustní obchůzce, kde s dalšími děvčaty pomáhala „maškarádům“. Moderovala také program Končenických hodů. Nedávno byly pro Sarah a její ročník aktuální přípravy na maturitu a maturitní zkoušky, po kterých se Sarah zapíše na studium potravinářské biotechnologie, nejraději v Osijeku. „Ráda bych pracovala v nemocnici nebo bych sestavovala jídelníčky,“ říká. A co má Sarah nejraději? „Lasagne,“ říká se smíchem. Dozvídáme se, že babička Vesna dělá nejlepší rohlíčky a babička Milena nejlepší krokety.
Třináctiletá Tia ukončila šestou českou třídu školy v Končenicích. Zabývá se folklorem, učí se hrát na housle v daruvarské hudební škole a také zpívá ve sboru. Nejkrásnější je, že se skoro stále usmívá. Kromě toho je zapojena do skupiny mladých hasičů, která se probojovala na státní úroveň soutěže. S hasiči dříve soutěžila také Sarah. Tia se loni ve škole se skupinou děvčat úspěšně zapojila do české soutěže zdravé výživy Zdravá 5 (pětka) a dostaly na památku šálky a termosky.
Sestry spolu či s rodiči nejraději tráví společné chvíle při společenských hrách, hrají třeba Monopoly či Uno. Všichni také rádi cestují, procházejí se a prohlížejí si pamětihodnosti, rádi jezdí třeba na vánoční či květinové trhy. „Jasně, jde to jen tehdy, když máme všichni právě volno,“ říkají Klíglovi. „Většinou jezdíme společně k moři nebo třeba do Záhřebu. Jednou bychom si rádi zajeli například do východní Slavonie,“ dodávají.
Dotkli jsme se také tématu, jak se nejčastěji mluví – ve škole, ve spolcích, ve smíšené společnosti. Shodli jsme se na tom, že se česky mluví stále méně a že lidé mezi sebou častěji komunikují chorvatsky. Sarah třeba mluví výhradně česky s každým, o kom ví, že česky umí. Ale ve smíšené společnosti se ze zdvořilosti spíš přejde na chorvatštinu. Také Mario přisvědčil, že lidé například i v besedách mezi sebou mluví stále víc chorvatsky. A přitom to byla právě maminka Patricija, která je Chorvatka, kdo trval na tom, aby se jejich děti ve škole učily česky. A naučily se: obě se úspěšné účastnily řady soutěží ve čtení nahlas, v českém jazyce i překladatelských soutěží, kde Sarah například obsadila první místo.
Rodiny Klíglovy jsme si nemohli nevšimnout při Dožínkách 2023 v Kaptole: Mario, Patricija a Tia byli v průvodu na alegorickém voze České besedy Brestov s ruční mlátičkou a Sarah s Končenickou chasou.
„Jsme velmi hrdí na naše dívenky, ať jde o úspěchy ve škole, v mimoškolních aktivitách nebo v Besedě,“ uzavřela s úsměvem Patricija. Právem. Celé rodině přejeme, aby se jim splnila předsevzetí, aby se děvčata dostala na školy, které si přejí, a i nadále se zabývaly tím, co je baví a co mají rády, a aby všichni spolu trávili co nejvíce příjemných společných chvil. Text Željko Podsedník, foto žp, rodinné album a archiv

FOTO na portálu jednota.com.hr

KOD OBITELJI KLIGL U DARUVARSKOM BRESTOVCU – Sestre Sarah i Tia i njihovi roditelji Patricija i Mario vrlo su aktivni u manjinskome životu. Mario radi u tvrtki Strek metali. Patricija se u Brestovac udala iz daruvarske obitelji Tot i radi u poreznoj upravi u Daruvaru. Obje kćeri su pohađale češku školu i bile vrlo uspješne u natjecanjima iz češkog jezika i prevođenja, u čitanju i recitiranju, kao i u folklornim plesovima. Tia svira violinu, –a Sarah je osnovala srednju folklornu skupinu u Brestovcu.