Divadelní ochotníci na přehlídce v Lipovci

PRKNA, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT, ZACHRAŇUJÍ ČEŠTINU
V krajanském kulturním kalendáři březen už tradičně patří finišování ochotnických divadel, a druhá polovina toho měsíce přehlídce scénických výkonů v Lipovci. Proto 21. a 22. března všechny cesty vedly k místnímu Českému domu, který po dva večery zazníval radostným ruchem. Mnozí divadelní entuziasté přišli ukázat, co připravili, a podívat se, co dovedou jiní, zatímco se v sále hledalo místo navíc.

„Letošní program nabízí jak zábavu, tak i napětí, komedii a drama, hry klasické a moderní. Tato velkolepá divadelní slavnost je protkaná očekáváními a přáními nadšenců, kteří si nedovedou představit život bez divadla. Divadlo je umění velice důležité v našem životě. Má významnou úlohu v zachování naší mateřské řeči, je potěšením, radostí, poskytuje příležitost k zasmání i k zamyšlení. Naši herci vás zavedou do světa plného příběhů, citů, umění, které život člověka obohacuje, přinesou do všedního života aspoň trochu sváteční pohody, umožní zapomenout na těžký a složitý život spojený s nezaměstnaností a ekonomickou krizí.“ Těmito slovy řekla předsedkyně České besedy Lipovec Drahuška De Bonová všechno, co je zapotřebí podotknout ohledně ochotnického divadla české menšinové komunity. Skutečně, zálibu v ochotnickém divadelnictví si čeští přistěhovalci přinesli do své nové vlasti, a už v roce 1874 vystoupili v Záhřebu na jeviště, zatímco první české divadlo na krajanském venkově bylo sehráno v roce 1890 v Lipovci. A proto se přehlídky konají právě zde. Ochotnictví bylo od začátku základní činností většiny Besed. Nejinak je tomu i dnes. Na jevišti lipoveckého Českého domu se vystřídalo dokonce čtrnáct divadelních souborů, a to ještě, shodou různých okolností, divadla letos nepřipravily krajanské spolky, které jinak pravidelně, nebo alespoň často, vídáme na přehlídkách. Kupříkladu dvě daruvarské skupiny, nebo Rijeka, Slavonský Brod…   
Když předsedkyně divadelní rady Svazu Čechů Světluška Prokopićová popřála úspěch všem účinkujícím a zahájila přehlídku, opona se mohla zvednout, a prkna, která znamenají svět, patřila jen a jen hercům.
Oni potvrdili, že scénické umění má v různých prostředích nejen různou úroveň, ale dokonce i různé úkoly, smysl a důvod k existenci. Zatímco je třeba v Holubňáku, Dolních Střežanech a Jazveniku divadlo prostředkem pro křečovitý boj o zachování jazyka a národnostních vlastností, jinde, třeba v Dolanech, Záhřebu nebo Sisku uvažují o jemných nuancích možností a hranic scénického výrazu. Co se týče výběru předloh, většinou se skupiny držely jistých jmen, a tak jsme viděli hry autorů obecenstvu už dobře známých: Pavla Němce, Jana Nerudy, Karla Čapka, nebo trojice Cimrman, Smoljak a Svěrák z proslulého pražského divadla Járy Cimrmana, kterému i letos byli věrni záhřebští divadelníci. Nebo Vlastimila Pešky z brněnského divadla Radost, po jehož kusech sahají Dolanští.
Na druhé straně jsou vedoucí několika divadelních skupin, kteří sami píšou jednoduché lidové komedie a skeče, a zároveň je režírují. Jde převážně o skupiny, které do svých řad těžko získávají mladé a které nedokážou sehnat herce, a proto si napíšou hru se samými ženskými postavami. Koneckonců, krajanské divadlo se v průběhu času stalo málem výhradně ženskou záležitostí. Nejenže ženy hrají převážnou většinu rolí, včetně mužských, a píšou hry, divadla i režírují a upravují texty. Vedoucí všech divadelních skupin jsou ženy a ze čtrnácti letošních her, jen jednu režíroval muž, a  to hostující režisér v Sisku.
Přestože divadelní rada nabízí pomoc sekcím, které o ni projeví zájem, jen několik souborů tuto možnost využívá. A hned je to vidět na výsledku jejich práce. Kupříkladu Garešnice, která má už pár let jazykovou pomoc Věry Vystydové a letos poprosila o pomoc při výběru textu českého učitele Luďka Korbela, se zlepšila natolik, že její hra byla vybraná mezi tři nejlepší, spolu se Siskem, který měl pomoc profesionálního režiséra a s Dolany, který už léta patří do špičky krajanského ochotnictví.
Bez ohledu na to, co krajany láká na jeviště, výsledek je pozoruhodný, protože se na hrách podílelo dokonce 116 herců, a na desítky dalších účinkujících, spolupracovníků a pomocníků, kteří pomohli připravit kulisy, kostýmy nebo zvuk a světlo.
To názorně svědčí o tom, že krajanské ochotnické divadlo je živé, bohaté a rozmanité, a je to záruka jeho budoucnosti, jeho trvání, bez ohledu na úroveň. Tak různotvárný a pestrý scénický život potvrzuje také, že i v krajanské komunitě pravidlo současného divadla číslo jedna zní: v divadle pravidla neplatí.
M. Pejić

HOSTÉ A HOSTITELÉ
Na krajanská divadla se díval poslanec za českou a slovenskou menšinu v chorvatském parlamentu Vladimír Bílek, předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková, místopředsedkyně Anna Marie Štrumlová Tučková, dosavadní předsedkyně Svazu Lenka Janotová, tajemnice Jarmila Kulhavá, poradkyně pro české školy Jitka Staňová Brdarová, členové předsednictva Svazu, představitelé krajanských spolků, základních a mateřských škol. Nechyběli ani představitelé politických struktur – místožupanka za českou menšinu Táňa Novotná Golubićová, předseda Koordinace českých menšinových rad a představitelů Damir Malina, starosta města Daruvaru Dalibor Rohlík a místostarostka Veronika Pilátová, představitelé sousedních obcí a měst.
Organizátory přehlídky byly Svaz Čechů v Republice Chorvatsku, jeho divadelní rada a Česká beseda Lipovec. Patronátu se ujala Rada pro národnostní menšiny RCH, která poskytla i finanční podporu. Program moderovala Vanja Šnoblová, zatímco se o zvuk a světla starali Daruvařané Josef Valenta a Drago Šimala a domácí Jiří Horák.
Aby hercům a návštěvníkům nic nechybělo, postarali se pilní hostitelé, kteří každý den po ukončení programu přichystali večeři a během přestávky podávali buchty a kávu.

KDO JE KDO
Horní Daruvar –
Amant, komedie Pavla Němce; režie kolektiv;
Jazvenik –
Drbavé terceto, jednoaktová komedie Marie Vaškové; režie autorka;
Dolní Střežany
– Schůdek k nebi, jednoaktová komedie Růženky Bukačové; režie a úprava textů Zdenka Šenholdová;
Garešnice, divadelní skupina Nazdar –
Celebrita, nahořklá jednoaktová komedie Lenky Procházkové; režie a úprava Davorka Mihokovićová;
Šibovec –
Pohřební služba, komedie Zdeňka Izera; režie Jasna Jermanová;
Lipovec –
My se nehádáme, veselá jednoaktová hra neznámého autora; režie Drahuška De Bonová;
Ivanovo Selo, divadelní skupina Cobydup –
Čtyři skeče (Já jsem Tonda, Věstkyně, Bratr a Novinářka) připravené podle Roberta Andersona, Jindřicha Bíče a Filipa Lukeše; upravila a režírovala Anna Marie Štrumlová Tučková;
Záhřeb –
Dlouhý, Široký a Krátkozraký, pohádka, která u dětí propadla, satirická pohádka Járy Cimrmana, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Režie Jarmila Kozaková Marinkovićová, úprava J. Kozaková a Martina Marinkovićová Plechatá;
Verovice –
O Zelené Karkulce a sedmi statečných trpaslících, komedie Michala Gajdůše: úprava a režie Jasna Bergerová;
Sisak –
Pohádka pošťácká, autor Karel Čapek; režie a úprava textu Silvije Vadla;
Hrubečné Pole, divadelní skupina Jaro –
Škoda kořalky, jednoaktová veselohra Zdenky Liberové; režie autorka;
Dolany –
Dlouhý, Široká a Bystrozraký, jednoaktová hra Vlastimila Pešky; režie a úprava textu Světluška Prokopićová;
Holubňák –
Pod našima okny, komedie; napsala a režírovala Jasna Růžičková;
Bjelovar –
Prodaná láska, komedie Jana Nerudy; úprava textu Zdenko Trnka, režie Libuše Horáková.  

Pročitano 1342 puta

Najnovija Jednota

 

Jednota 49 2019

U Jednoti broj 49, koja izlazi 14. prosinca 2019., pročitajte:
- Godišnja skupština Saveza Čeha donijela novi statut i osnovala Češki kulturni centar
- Češka beseda Končanice na godišnjoj skupštini donijela plan za sljedeću godinu
- U Gornjem Daruvaru održana smotra glazbenih grupa manjina Bjelovarsko-bilogorske županije
- Čijanje perja – tradicionalna manifestacija Češke besede Grubišno Polje
- Besede i škole dočekale Svetog Nikolu
- Praktični staž čeških studenata u daruvarskoj školi
- Sažetak pojedinih članaka na hrvatskom jeziku
- Lokalne vijesti, redovite rubrike, priče, humor, zanimljivosti