Procházka Sarajevem a bližším okolím

CESTUJTE S NÁMI
Sarajevo je krásné město, úchvatné a nádherné a zajisté by byla škoda, nechat si ujít příležitost poznat ho. I kdybyste na prohlídku měli několik dní, týdnů, měsíců, snad ještě stále by bylo co vidět a poznat. Pyšní se tím, čemu se dnes říká multikulturnost. Tu bychom mohli nastínit třebas faktem, že v Sarajevu najdeme prakticky skoro vedle sebe mešity, pravoslavné a katolické kostely a synagogy.

Nejen památky, tržiště, staré architektonické skvosty, novější moderní stavitelské divy, mosty a ostatní, co láká turisty, ale i nádherné okolí zapůsobí tak, že na Sarajevo budete dlouho vzpomínat.
Samotný střed města leží na 511 m n. m., vyšší části města a příměstské části jsou na stráních na okolo 900 m n. m., a celé město je obklopeno kopci a horami ve formě vysoké bariéry. Vrcholy hor v některých případech přesahují výšku 2000 m n. m. Jsou to hory Bjelašnica, Igman, Jahorina, Ozren, Treskavica, Romanija a Trebević. Doslova z každé ulice v centru města je vidět některý krásně zalesněný kopec nebo horu. Některé z nich nám jménem určitě připomenou zimní olympiádu v roce 1984.
Hory kolem Sarajeva jsou bohaté na prameny kvalitní pitné vody i termální prameny. Pramenů je v Sarajevu a bližším okolí 1380, pramení v nich několik větších řek. Některé toky jsou trvalé, jiné periodické a všechny patří k povodí řeky Bosny. Mimo větších řek Miljacka, Željeznica a Bosna jsou tu další stálé vodotoky, např. Zujevica, Ljubina, Stavnja, Tilava, Dobrinja, Misoča, Bijela rijeka, Crna rijeka a další. Samotným Sarajevem protéká několik řek, nejznámější je však Miljacka, 36 km dlouhá řeka, která protéká samým centrem a s početnými mosty, které nesou stopy časů a událostí, je neodmyslitelnou ozdobou města.
V západní části Sarajeva, pod horou Igman, na území obce Ilidža pramení řeka Bosna. Je to jedna z největších řek v BaH, vzniká z asi třiceti pramenů a kolem začátku jejího toku se vyvinout nejznámější sarajevské výletní místo a park přírody Vrelo Bosne.
Řeka Bosna provázela rijeckou besední výpravu do Sarajeva po celém svém horním toku od pramene Vrelo Bosne po obvodu Sarajeva a mezi soutěskami v nížinách zvaných Visočko, Kakanjsko a Zeničko polje a dále podél jejího středního toku od Zenice do Doboje, kde se prodírá útesy mezi skálami. Nesledovali jsme ji pouze v jejím dolním toku od Doboje do Šamce, kde se tato 270 km dlouhá řeka, která protéká celou střední Bosnou a spojuje ji s panonskou nížinou, vlévá do řeky Savy.
A teď rychle ještě zpět do sarajevských ulic, aby srdce pookřálo a připomenout si, že Češi snad v každé končině naší planety zanechali viditelné a úctyhodné stopy. Nejinak tomu bylo v umění a architektuře Sarajeva. I když jde hlavně o architekty, kteří „zavinili“ evropský vzhled Sarajeva, podepsali se tu i český pivovarník, fotograf, rozhlasový redaktor a jiní.
Nejznámější český stavitel Sarajeva je zajisté architekt Karel Pařík. Narodil se v roce 1857 nedaleko Jičína, do Sarajeva přišel, když mu bylo 26 let a působil také v jiných místech v Bosně plných 60 let. V Bosně projektoval a realizoval více než 150 budov, z toho polovičku v samém Sarajevu. Jsou to i dnes významné budovy jako je kupř. Národní muzeum, Muzeum města Sarajeva, Marijin dvor, Národní divadlo, islámská fakulta, Aškenská synagoga, budova vlády, budovy škol a fakult, budova ve které je akademie výtvarných umění (někdejší evangelický kostel), zemská banka a také ty novějšího data, jako je první moderní hotel v Sarajevu, Hotel Evropa. Navrhoval také výstavbu a architektonická řešení pro nové části města a soustavně pracoval na urbanizaci Sarajeva.
Dnes jedno náměstí v centru Sarajeva nese jméno Karla Paříka, je to náměstí na Marijin dvoru, před kostelem sv. Josefa. Česká beseda Sarajevo věnovala Paříkovi dokonce dvě výstavy ze seriálu Češi v Sarajevu, které byly instalovány v Architektonické fakultě a ve Františkánském klášteře na Bistriku.
Ještě jen dvě perličky nebo postřehy a ponechám vás prohlížet si fotografie ze Sarajeva. Sledovala jsem chování sarajevských řidičů osobních automobilů a došla k závěru, že se, slušně řečeno, nechovají právě „po evropsku“, spíš bezohledně, sebejistě a poněkud sobecky. Zato taxikářům, které jsme volali velmi často, klobouk dolů. Jsou poctiví, vstřícní, nevydírají „cizince“ a chovají se, snad kvůli velké konkurenci, velmi světově.
Málokterá procházka po Baščaršiji, historickém a kulturním středu města, které vzniklo ještě v 15. století, neskončí ochutnávkou některé ze sarajevských gastronomických specialit. A pokud se rozhodujete, jestli si dáte ćevapčiće, begovou čorbu, burek nebo záviny (pita) různých druhů, baklavu, hurmašice, tulumby či tufahije, najednou objevíte, že vás velká, nápadně zbarvená písmena zvou na – uhodnete co? No přece trdelník! Končím tedy tím, čím jsem toto povídání začala, dalším zrnkem, který dokládá multikulturnost tohoto města a fakt, že jsme kdysi žili v jednom státě. Text a foto Sněžka Hercegová

Pročitano 76 puta

Najnovija Jednota

 

Jednota 41 2019

U Jednoti broj 41, koja izlazi 19. listopada 2019., pročitajte:
- U Kaptolu održan prvi dio smotre zborova Krajanské zpěvánky
- Učitelji čeških škola na seminaru u Češkoj Republici
- Ženski pjevački zbor daruvarske Besede u posjetu Novom Sadu
- Predstavljamo proizvođača gina Igora Rihtera
- Sažetak pojedinih članaka na hrvatskom jeziku
- Lokalne vijesti, redovite rubrike, priče, humor, zanimljivosti