Kurs je určen především pro české krajany ze zahraničí, kteří se chtějí naučit, nebo si chtějí zdokonalit český jazyk, poznat českou kulturu a navštívit některé pamětihodnosti České republiky. Kromě každodenní výuky je pro účastníky připraven mimoškolní program a celá řada výletů.
O tom, jak prožili čtyři týdny v Dobrušce, nám naši mladí „tři mušketýři“ sami napsali a zapůjčili nám své fotografie:

DOBRUŠKA JE TAM... ALE NE JENOM TAM, JE TAKÉ V NAŠICH SRDCÍCH...
Všechno začalo 22. července, když jsme se vydali na naši expedici. Do Dobrušky někteří přijeli autobusem, někteří vlakem a jiní autem. Bylo velmi zajímavé přijet do jiného státu a poznávat nové lidi.
Na intenzivním kursu českého jazyka nás bylo 60 z 35 různých států. Z Chorvatska jsme přijeli tři, Domagoj Leder ze Záhřebu a Tomislav Sanić a já, Vedran Janda z Daruvaru. Každý den byl vyplněn od sedmi hodin ráno do deseti večer. Měli jsme výuku, učili jsme se dějiny České republiky a města Dobrušky, jezdili jsme na výlety a poznávali, že Česká republika je krásná zem. Učili jsme se také zpívat a tančit. Nejkrásnější pro všechny bylo, když každý student představoval svou zem a povídal o tom, co mu připomíná jeho rodný kraj.
Při výuce byli účastníci rozděleni do tříd podle dosavadních znalostí českého jazyka. Byla tam nejpokročilejší žlutá třída, pak fialová ve které jsem byl i já, oranžová do které chodil Tomislav, pak modrá, zelená a červená, v které byl Domagoj.
Jsem rád, že Česká republika umožňuje krajanům z celého světa učit se česky a že jsem se já osobně do Dobrušky dostal. Nic z toho by nemohlo být, kdyby také neexistovala vůle učitelů a spoluorganizátorů, kteří s radostí pracují s krajany.
Myslím si, že všechno projde, jenom vzpomínky v našich srdcích zůstanou, a když zavzpomínáme, jak nám tam všem bylo krásně, slza vstoupí do oka. Ale abyste si nemysleli, že jsme stále jenom jezdili na výlety, ochutnávali piva a jídla, něčemu jsme se také naučili. Třeba také písničku, která u srdce zahřeje a připomene nám krásné časy tam prožité. Jmenuje se Na shledanou, rodné údolí.
Ještě mohu jenom říci, děkuju všem, uvidíme se v Dobrušce. Na shledanou! Vedran Janda

LÉTO 2010 = DOBRUŠKA
Každý něco umí líp a má jiný talent, říkají verše písně. To jsem mohl osobně zažít v Dobrušce. Byli jsme se tam učit českému jazyku (získat nebo prohloubit znalosti české gramatiky a slovní zásoby a jejich aplikaci v komunikaci), českým reáliím a poznávat českou kulturu a Českou republiku. Protože jsme byli z různých konců celého světa, dozvěděli jsme se také mnoho o jiných zemích a zvycích. Také jsme mohli představit krásy Chorvatska a život zdejší české menšiny.
Dalo by se to vyjádřit i tak: Léto 2010 = Dobruška + láska + pivo + poznat celý svět na jednom místě (reálně, ne virtuálně). Tomislav Sanić

MOJE ČEŠTINA SE ZLEPŠILA
Náš pobyt v Dobrušce uplynul příliš brzy, což znamená, že jsme se měli velmi dobře.
Odjet na sever v polovině léta a opustit kamarády se mi zpočátku nezdálo být dobrým nápadem. Počátečné váhání jet, či ne, přemohla touha po poznání doposud neznámého.
Příjezd do Dobrušky s kopou propagačního materiálu o Chorvatsku a ubytování na pokoji s neznámými lidmi dopadlo dobře. Každodenní vyučování od rána, ještě během léta, se některým lidem nezamlouvalo. Vyučovaly však výborné učitelky a ti, kteří pravidelně pracovali, se mohli mnohému naučit. Bylo tu šedesát osm různých lidí v jednom hotelu, všichni se stejným cílem, naučit se českému jazyku a navázat přátelství.
To nejdůležitější, co jsem si z Dobrušky odnesl, jsou vzpomínky a přátelství. Vzpomínám na snídaně se skupinkou lidí, na učitelku Milenu a Červenou třídu, na všechny výlety a zámky, společná pobavení, na fotbalová utkání, mejdany v hotelu i mimo...
S potěšením mohu říci, že se moje čeština po měsíci stráveném v Dobrušce zlepšila, a jsem za to velmi vděčný. Každému, kdo má příležitost navštěvovat tento nebo podobný kurs českého jazyka, ho vřele doporučuji. O nic nepřijde a může získat opravdu hodně. Domagoj Leder