MEZI VÁMI JSEM SE CÍTILA JAKO DOMA
Češi na Daruvarsku mluví česky, vědí, kdo byl první československý prezident, zdejší školu pojmenovali po J. A. Komenském, znají a zpívají české písničky, hrají české divadlo, vaří skvělé knedlo-vepřo-zelo, ale přesto za svůj domov považují Chorvatsko. To, co je pojí s Čechy v České republice, jsou jazyk, tradice a zvyky. A tohoto dědictví si velmi váží a pečují o ně s velkou láskou a obětavostí.
V kraji, který stojí tak trochu stranou sezónního ruchu, jsou lidové tradice, obyčeje a rituály, které se váží k církevnímu i hospodářskému roku a jeho jednotlivým svátkům, velice živé a stále je připomínán jejich původní význam – nechybí tradiční masopustní průvod s hudebníky a maskami, velikonoční hodování, stavění a kácení májky a vše vrcholí poděkováním za hojnou úrodu při dožínkových slavnostech. Mimo to každá slavnost nabízí možnost se zapojit všem, kteří projeví zájem, bez rozdílu věku i zkušeností. Nadšení bývá nakažlivé, to dokazuje i nebývalé množství přehlídek, bálů a besídek, na kterých vystupují dětské i dospělé hudební a divadelní skupiny z širokého okolí a kterými je celý rok naplněn až po okraj. Učiteli, který sem zavítá, nezbývá než se do místního společenského dění také zapojit, stát se jeho součástí.
Já jsem se setkávala s krajany širokého věkového spektra, od dětí předškolního věku, školáků, gymnazistů až po dospělé. Znalosti a úroveň češtiny bývají rozdílné, a přestože nevládnu chorvatským jazykem, u nikoho nechyběla snaha porozumět. Učili jsme se společně různé hry, říkadla, připravovali se na vystoupení, se staršími studenty jsme se seznamovali s českou literaturou, filmem, divadlem. Společné chvíle mě nesmírně těšily, ale utekly velmi rychle.
Školní činnost, její organizace u české menšiny v Chorvatsku je, oproti jiným českým komunitám v zahraničí, samostatná, učitelé jsou však vždy přístupní a otevření jakékoli iniciativě z naší strany. Nezanedbatelná část zdejší práce nás, učitelů z České republiky, spočívá ve službě krajanským pedagogům a redaktorům, kteří šíří český jazyk v jeho spisovné podobě. Neboť český jazyk se vyvíjí, přejímá vlivy jiných jazyků, obnovuje se pro potřeby pojmenování nových skutečností a naopak se oprošťuje od nepotřebných výrazů. Zorientovat se a užívat správně spisovnou češtinu je nejednoduché i pro Čechy žijící v České republice, pro krajany v zahraničí je pak toto úsilí ještě spletitější. Nepřestane mě ale těšit to, že zájem krajanů o češtinu neutuchá, chtějí být ve spisovné češtině zběhlí, zajímají se o záludnosti jazyka a nově nabyté znalosti hned využijí.
Loňský školní rok jsem poznala řadu nových lidí rozličných zájmů a oborů, zanícených hudebníků, divadelníků tělem i duší, věčně zaneprázdněných novinářů, trpělivých učitelů. Všem jim velmi děkuji, že se starali, abychom se mezi krajany v Chorvatsku cítili jako doma. Vendula Hlavatá
PŘÍJEMNÝ ROK MEZI PŘÍJEMNÝMI LIDMI
To je první, co mne napadlo jako možný titulek k mému zhodnocení uplynulého školního roku a tím i jednoho roku mého působení v Daruvaru. Chtěl bych se s vámi, čtenáři Jednoty, podělit o své postřehy a zážitky.
Mám za sebou vlastně už druhý rok, jelikož jsem zde působil už ve školním roce 2005/06. Tentokrát jsem svůj pobyt prožíval daleko intenzivněji a plněji než před čtyřmi lety. Samozřejmě mi v tom pomohla předešlá znalost prostředí, lidí, škol, Besed. Velmi rád budu vzpomínat na všech šestnáct míst, kam jsem letos zajížděl. Všude jsem se mezi dětmi a učiteli cítil velmi dobře a doufám, že i můj příchod do jednotlivých tříd znamenal pro děti a učitele radost. Svůj dojem si troufám opřít o rozzářené dětské oči, které mne většinou ve školách a školkách vítaly.
Velmi mne potěšilo srovnání s roky předešlými, kdy jsem jako výjimka v hodinách používal české výukové programy při práci na notebooku. Dnes je téměř každá škola či třída vybavena počítačem a děti a učitelé s nimi běžně pracují. Dokonce se zde setkávám s velmi kvalitními programy pro výuku českého jazyka, které z Čech neznám. V letošním roce jsem se snažil hodně s dětmi zpívat a naučit je další české písničky. Zvláště v mateřských školách vidím obrovskou důležitost tohoto postupu, protože přes hudbu a písničky se získává vztah k jakémukoliv jazyku velmi přirozeně a nenásilně. Většinou jsme s dětmi zpívali písně lidové, a proto bych chtěl v příštím roce, protože zde budu působit i nadále, rozšířit repertoár o písně folkové, které jsou zase velmi populární u českých dětí v Čechách. Už se těším na to, až si české děti z Chorvatska při zájezdu do Čech s tamními dětmi zazpívají písničky od Nohavici, Nedvědů či Svěráka a Uhlíře.
Velmi rád jsem vypomohl s přípravou vystoupení škol k různým akcím a myslím, že bylo vždy příjemné poslechnout si dětské hlásky v doprovodu kytary. Moc dobře se mi v tomto směru spolupracovalo ve školkách v Daruvaru a Končenicích, ve školách v Brestově, Lipovci, Zdencích, v Ivanově Sele, Kaptolu, Dežanovci či Dolanech - prakticky všude, kde jsem vzal kytaru do ruky.
Velice rád vzpomínám na spolupráci ve Slavonském Brodě při přípravě jejich nové divadelní hry, kdy se všichni velmi rádi a ochotně nechali „nakazit“ tvůrčí atmosférou.
Nejpříjemnější pro člověka, který je daleko od domova, je i to, když vidí kolem sebe ochotu, laskavost a vstřícnost. Já můžu za sebe říci, že kdykoliv jsem se setkal s lidmi z vedení Svazu Čechů, z Jednoty, na všech školách a školičkách, ve všech Besedách, kam jsem jezdil, v Rádiu Daruvar, vždy se jednalo o setkání příjemné, povzbuzující a inspirující.
Letos jsem si zde taky ve volných chvílích dostatečně zasportoval. Jízda na kole, volejbal, plavání a tenis mi pomohly udržet se v kondici, která je hodně potřebná pro vyvažování častého sezení za volantem při jízdách do škol a Besed.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomáhali v mé práci a obohatili mne svými zkušenostmi. Nebudu jmenovat nikoho osobně, protože těch lidí bylo tolik, že bych nerad někomu ublížil, kdybych na něj zapomněl a nejmenoval ho.
Doufám, že i já jsem nějakým drobným zrníčkem přispěl ke zvýšení úrovně znalosti českého jazyka a pomohl vám ve vaší práci. Slávek Rusín
DO DARUVARU JSEM SE TĚŠIL
Téměř týden před začátkem školního roku se do Svazu Čechů přišel představit nový český učitel, vyslaný Odborem pro kulturu a prezentaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Je to Mgr. Jiří Krejčí Ph.D z Českých Budějovic, kde doposud učil na gymnáziu. Jeho oborem je čeština a občanská výchova, hraje na kytaru, zvláštní zájem má o ochotnické divadlo a literaturu. Jeden rok strávil u krajanů v Ukrajině v Melitopoli, kde však krajanská komunita není příliš aktivní. „Právě proto jsem se těšil do Daruvaru. Chtěl jsem se seznámit s živou krajanskou kulturou a doufám, že ji tady poznám,“ sdělil nám. Jeho první dojem z města a lidí je výborný, a doufá, že se zde i jeho manželka a dvě malé dcery, z nichž starší už má zajištěné místo ve školce Ferdy Mravence, budou cítit dobře.
