Téma kultury a její úlohy pro zachování české identity zaujalo především krajany z východu a jihu Evropy – z Chorvatska, Srbska, Rumunska a Ukrajiny, ale nechyběli ani Češi ze Švýcarska, Rakouska, USA, Německa, Velké Británie, a z řady vzdálených zemí jako je Egypt, Sýrie, Brazílie, Nový Zéland a dalších. Konference se zúčastnilo celkem asi 120 účastníků ze sedmnácti zemí. Z Chorvatska zde byly předsedkyně Svazu Čechů Lenka Janotová, poslankyně za českou a slovenskou menšinu v chorvatském parlamentu Zdenka Čuchnilová a ředitelka NVI Jednoty Libuše Stráníková.

Konferenci zahájili ředitel Radia Praha Miroslav Krupička a předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru Ája Vrzáňová. Předseda Senátu parlamentu České republiky Přemysl Sobotka účastníky konference ujistil, že krajanská problematika českému státu není a nemůže být lhostejná. Vyjádřil obdiv k obětavosti, se kterou se krajané snaží českou kulturu uchovávat. Na symboliku místa konání konference upozornil ředitel Národního muzea Michal Lukeš. V budově bývalého Federálního shromáždění na Václavském náměstí, která dnes patří Národnímu muzeu, vznikaly na konci osmdesátých let podmínky k návratu exulantů do vlasti, po rozdělení Československa zde působilo rádio Svobodná Evropa, které v době totality v českých zemích spojovalo Čechy doma s těmi v cizině. Poprvé byla na konferenci udělena ocenění „za dlouholetou práci pro krajanské komunity, za péči o české kulturní dědictví v zahraničí a budování dobrých vztahů mezi zahraničními Čechy a Českou republikou“. Získalo je šest žen: Helena Basketová z Rakouska, Fanynka Husáková z Chorvatska, Vlastenka Krišanová ze Srbska, Helena Miškufová ze Slovenska, Ludmila Muchinová z Ukrajiny a Marie Nenadálová ze Švýcarska.
Samotného jednání se zúčastnila řada odborníků, zabývajících se krajany a po referátech se živě diskutovalo. Socioložka Jiřina Šiklová mluvila o významu kultury pro krajany a exil, zejména pro uchování české identity. Zdůraznila, že se v exilu rozvíjela část české kultury, která byla v době totality utlačovaná. Poděkovala krajanům i exilu za to, že vytvářejí rozmanitost české kultury, udržují ji a šíří. Přežije-li kultura, přežije národ, zdůraznila, a dodala, že je důležité vědět, kde je hrob našich předků a našich králů.
O českých divadlech v zahraničí mluvil herec, režisér a překladatel Julek Neumann. Připomněl neopakovatelnou atmosféru krajanského ochotnického divadla, jeho roli v zachování jazyka a identity, a zmapoval prostředí, kde se české divadlo hraje. Zatímco dříve to bylo například i v Austrálii a Británii, dnes je to Kanada, Vídeň, Chorvatsko a v novější době Brusel. V Chorvatsku má české divadlo nejdelší tradici a více než deset souborů, ale hrají se spíš starší klasické hry. V Kanadě se hrály hry v Česku zakázané a zahráli si i někteří známí čeští herci. Jen v Chorvatsku a Rakousku však může krajanské divadlo počítat se státní podporou.
Českým vydavatelstvím v cizině se zabýval ředitel knihovny Libri Prohibiti Jiří Gruntorád. Soustředil se na vydavatelství exilová, která vydávala v Československu zakázané autory. Jen ve vydavatelství manželů Škvoreckých v Torontu vyšlo na 220 publikací. Diskuse pak upozornila na to, že svá vydavatelství a svou vlastní českou literaturu mají také krajanské komunity. Tato část české kultury ještě čeká na prozkoumání.
V dalším jednání představily některé české krajanské komunity ve světě své kulturní aktivity. O Češích v Rumunsku mluvil předseda Spolku Slováků a Čechů Francis Draxel. Novinář Ivo Dokoupil slovem i fotografií doložil, jak žije tato dvě stě let izolovaná komunita, která si ve vysoké míře zachovala jazyk, identitu a kulturu, i způsob života české vesnice předminulého století. Vlivem globalizace se její autentičnost vytrácí a mladí lidé se ve velké míře vrací do České republiky. Podporou turistiky a tradičních řemesel se rumunským krajanům snaží pomoci sdružení Člověk v tísni. Vlastenka Krišanová, předsedkyně spolku Češi jižního Banátu, nastínila dějiny české komunity v Srbsku a řekla, že její hlavní oporou byly jazyk a víra. Práce českého učitele v tomto prostředí je doslova misionářská, pronesla. Českobratrský farář Petr Brodský se zamyslel nad tím, co pomohlo k zachování evangelické tradice u Čechů ve východní Evropě.
O činnosti dvaceti českých spolků v Ukrajině mluvila předsedkyně České národní rady Ludmila Muchinová. České cítění tam bylo padesát let utlumováno, proto se teď těžce budí, ale všichni se dnes snaží naučit se česky, v čemž jim pomáhají kulturní akce, vydavatelství a bádání. O svém setkávání s krajany, zejména v Ukrajině, v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině, mluvila ředitelka Krajanského festivalu Věra Doušová: „Krajané učí nás, Čechy v Česku, uvědomit si, jak je česká řeč krásná, a že své písně a tance nesmíme zapomínat.“
Český spolek na Slovensku byl založen v roce 1993, aby řešil otázku občanství, dnes propaguje českou kulturu, informovali představitelé tamních českých krajanských spolků.

Druhý den konference zahájily krajanky z Chorvatska. Předsedkyně Svazu Čechů Lenka Janotová představila jak dějiny českého osídlení, tak také bohatou činnost Svazu, spolků, vydavatelství a školství. Její výklad doplnila vysvětlením politického postavení menšiny poslankyně za českou a slovenskou menšinu Zdenka Čuchnilová, která připomněla nutnost bilaterální smlouvy s Českou republikou. Přispěla by k zajištění finanční podpory v budoucnu. Chorvatsko totiž upřednostňuje menšiny, které jsou touto smlouvou chráněny, kdežto Česká republika takové smlouvy nepraktikuje. O svých zkušenostech z výzkumu na Daruvarsku mluvil Jiří Tůma, student pardubické univerzity.
Činnost řady krajanských spolků a sdružení v Rakousku představila Helena Baslerová, která se zasloužila o odhalení pamětní desky Karlu Hašlerovi v koncentračním táboře Mauthausenu. Český kulturní život ve Vídni sestává z importované kultury z blízkého Česka a z kultury, kterou provozují české spolky v Rakousku. Ve Švýcarsku byla Beseda Slovan založena v roce 1901, dnes je tam čtrnáct českých spolků. Tato země byla cílem mnoha českých exulantů, ale jednotlivé vystěhovalecké vlny si příliš nerozuměly, sdělil předseda Besedy Slovan z Ženevy Jaroslav Havelka. Komunita intenzivně podporovala návrat demokracie v ČR, dnes se ale soustřeďuje na vlastní kulturní činnost, stejně jako krajanská komunita ve Švédsku, o které informovali historička Blanka Carlsonová a předseda Sdružení svobodných Čechů a Slováků ve Stokholmu Ota Štorch. Redaktorka Českého dialogu Eva Střížovská mluvila o svých cestách za krajany v USA, kde je stále živý zájem o českou kulturu, zejména o tzv. Polkafesty a volby královen krásy.
Velice zajímavé byly informace o filmovém projektu České kořeny, který se natáčel ve Švédsku a nyní pokračuje ve Švýcarsku. Stejně tak zaujal projekt České školy bez hranic, o němž informovala jeho iniciátorka Lucie Slavíková. Tento projekt začal jako kurs češtiny pro děti mladých přistěhovalců do Paříže, kterým šlo o to, aby jejich děti nezapomněly mluvit česky. Nyní existuje celá síť těchto škol po celé západní Evropě a jedná se o tom, aby byly zařazeny do školní soustavy České republiky.
Dvoudenní konference končila diskusí, které se zúčastnili představitelé Stálé komise pro krajany Senátu ČR, předseda Marcel Chládek a místopředseda Tomáš Grulich, zmocněnec ministerstva zahraničí pro krajany Vladimír Eisenbruk a další. Dotazy se týkaly korespondenčních voleb, kritérií při rozdělování finančních darů Ministerstva zahraničí ČR a možnosti sledování pořadů České televize v zahraničí. Debatovalo se ale průběžně po každém vystoupení, řadily se dotazy a odpovědi, vyměňovaly se zkušenosti i kontakty. Zdá se, že je kultura společným jmenovatelem všech Čechů, těch v Česku stejně jako těch za hranicemi, že stírá rozdíly mezi tzv. starokrajany a exilem. Co víc, zdá se, jako by ze zkušeností starých krajanských komunit, které si jazyk, identitu a české tradice zachovaly i po několika stoletích, mohly čerpat i mladší komunity, bez ohledu na to, zda jde o emigraci politickou anebo prostě o odchod do ciziny za zkušenostmi a za prací. Mnoho přítomných s povděkem reagovalo na závěrečný spontánní proslov Lenky Janotové, když prohlásila, že poprvé odchází z konference s pocitem, že si krajané, Česká republika a exil začínají rozumět.
V závěru konference byl schválen návrh, který přednesl první předseda Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů Oldřich Černý. Premiérovi ČR Petru Nečasovi byl zaslán dopis s žádostí, aby byl při úřadu vlády zaveden institut krajanského zástupce, který by mohl koordinovat činnosti jednotlivých ministerstev a dalších úřadů v krajanské problematice.
Jako doprovodný program byla návštěva pražských památek – Národního divadla, Národního muzea a Muzea Karlova mostu. Během konference byl promítnut dokumentární film Návrat tanečnice a konal se koncert Duo Bohemia Berlin. Další konference se plánuje na rok 2012 a zájemci mohou navrhnout námět na její téma. L. Stráníková/ls